#DP162: Demon Days: X-Men

X-Meni zažívají moderní renesanci. Po nepříliš povedeném znovunastartování x-menovských řad v rámci krátce trvající iniciativy ResurrXion a několika neúspěšných pokusech v minulých marvelovských přečíslováních se k Marvelu vrátil Jonathan Hickman, který odstartoval novou éru prostřednictvím minisérií “House of X” a “Powers of X”. Ty nejen že redefinovaly celou mutantskou mytologii, ale zároveň posloužily jako předehra k několika novým pravidelně vycházejícím sériím, jež mezi fanoušky a kritiky zaznamenaly velký úspěch. Zkrátka a dobře, kdo chce, může tzv. “Hixmeny” (tj novodobé X-Meny pod dohledem Jonathana Hickmana) okusit, jelikož kvalitních superhrdinských týmovek není nikdy dost. Každopádně, v dnešní recenzi se podíváme na počin, který do současné etapy mutantské franšízy nezapadá a funguje úplně samostatně. Jde konkrétně o uzavřený one-shot “Demon Days: X-Men #1” od kreslířky Peach Momoko.

Peach Momoko je nadaná kreslířka pocházející z Japonska, která je známá hlavně díky brilantně nakresleným obálkám (na mnohé s nich se můžete blíže podívat na její oficiální webové stránce). Až donedávna si nestřihla žádný větší projekt, na němž by se autorsky podílela, ovšem slovo dalo slovo a po začlenění mezi Stormbreakery, vycházející marvelovské výtvarníky (detailněji se o nich můžete dočíst v jednom z mých starších článků), se vydavatelství rozhodlo jí dát patřičný prostor. Není tedy divu, že jsme se nakonec dočkali uzavřeného sešitu “Demon Days: X-Men #1”, zasazeného do světa, v němž jsou hrdinové a zloduši marvelovského univerza pojati jako postavy z asijských legend. 

Samotná premisa mě upoutala natolik, abych se vrhl do čtení. Poutavý příběh o nebojácné bojovnici, která se musí postavit strašlivému démonovi, je originálně zpracovaný a jeho kvalita je na profesionální úrovni. Autorka se snaží dát dostatek prostoru jednotlivým postavám, abyste si k nim utvořili lepší citovou vazbu, a zároveň nepodceňuje záporáky, jejichž motivace jsou dostatečně rozvinuty a stejně tak jejich charakter. Je rovněž nutné vyzdvihnout nápaditost prostředí a roztomilé designy postav, které až překvapivě pasují k celkovému vypravování, a které mimo jiné krásně umocňují celkovou atmosféru.  

Nedílnou součástí one-shotu je také výtvarná stránka, na níž je vliv dálného Východu opravdu znát. Momoko si vyhrála s každičkým detailem. Stránky hýřící světlejšími odstíny jsou umocněny barvami, jež čtenářský zážitek povyšují na jinou úroveň. Navíc, jak jsem již zmínil výše, je nutné pochválit designy. Obzvlášť hlavní záporák, jemuž musí hlavní hrdinka čelit, je koncipovaný vskutku pozoruhodně a od chvíle, kdy se poprvé objeví na scéně, vám bude běhat mráz po zádech. A abych nezapomněl, závěr lákající na další dění vás dostatečně navnadí a některé možná příjemně překvapí. Až budete číst, pochopíte.  

Sečteno a podtrženo, “Demon Days: X-Men #1” je kvalitní x-menovský sešit, který vřele doporučuji nejen fanouškům japonské kultury, ale také čtenářům, kteří si potrpí na jiné pojetí věhlasných marvelovských superhrdinů. Z výsledku jsem naprosto nadšený. Už se nemohu dočkat plánovaného pokračování “Demon Days: Mariko #1”, kterého bychom se měli dočkat ještě letos.