Příběh představuje dva snoubence Charlieho (Robert Pattinson) a Emmu (Zendaya), jejichž vztah projde týden před svatbou nečekanou zkouškou. Zdánlivě dokonalý pár je tak vystaven nečekanému dramatu a krizi...
Režisér, scenárista a střihač Kristoffer Borgli před 3 lety uvedl snímek To se mi snad zdá, zářný příklad toho, že Nicolas Cage může i během aktuální dekády hrát v projektech, které nejsou béčkové či céčkové slátaniny. Bylo tak nasnadě, že jeho další film bude očekávanou záležitostí, především v momentě, kdy došlo k odhalení, že si v jeho novém filmu zahrají hlavní role Zendaya a Robert Pattinson. Film s jednoduchým názvem Drama se točí kolem nadcházející svatby dvou snoubenců, kdy ovšem ona odhalí jedno nepříjemné tajemství z minulosti. A on se s ním pokouší nějak vyrovnat, především i díky faktu, že si má svou polovičku již brzy vzít – to ovšem nebude tak úplně snadné.

Co přesně to vlastně Emma prozradí Charliemu? Kampaň se této informaci cíleně vyhýbá a od tohoto textu by tak nebylo fér vyzrazovat víc, než je nutné. Důležité nicméně není ani tak ono zásadní odhalení z minulosti, ale spíše to, co následuje. A otázky a dilemata, která toto zásadní odhalení způsobuje. Emma a Charlie jsou od prvních momentů prezentováni jako zamilované hrdličky, Zendaya a Pattinson spolu poté mají přesvědčivou chemii, před kterou by se měl mít na pozoru i Tom Holland. Jenže pak to rázem přijde. Ukáže se, že jedna kaňka dokáže nejen napustit, ale dokonce nechat prasknout balónek pochybností. Napříč filmem se poté prolínají různé úvahy nad tím, jak moc by měl muž držet se svou milou, jak moc má člověk zodpovídat za činy, které ve skutečnosti neučinil, ale pouze se mu honí v mysli, jak moc to může ovlivnit dynamiku nejen ústředního páru mezi sebou, ale i s jejich blízkými. A především, jak to celé může vést k rozpadu manželství, které ještě ani pořádně nezačalo.
Může se přitom snadno zdát, že by to celé mohlo fungovat jako divadelní drama, a dá se snadno předjímat, že podobný materiál někdo pojme především jako konverzačku, ve které na něčem jiném než na dialozích tak úplně nesejde. Ale není to tak úplně pravda. Borgli se totiž opět projevuje jako kreativní filmař, který si očividně rád vyhrává se střihem (i tentokrát si svůj film stříhá sám) a nebojí se divokých přeskoků mezi scénami. Je to možná tak trochu hipsteřina a chvílemi to evokuje hyperaktivitu, kterou by mohl Borglimu závidět lecjaký střihač videoklipů, tomuhle filmu to ovšem dodává specifickou energii. A to především i díky faktu, že Borgli ve svém nejnovějším filmu očividně rád pracuje s prostřihy do potenciální budoucnosti a diváka díky tomu drží v šachu. Tyhle přeskoky do budoucnosti totiž nutně nevypovídají o tom, že se přesně tímto směrem děj vydá, a divák si díky tomu nemusí být ničím jistý. Pravděpodobnost na výhru šťastného konce nebo tragického finále tak má kurz 50:50.

I když se film jmenuje Drama, jde ve skutečnosti o dramedii, která kombinuje dramatické situace s humorem, postupem času přitom více černým. Napětí bobtná, Charlie už se na svou snoubenku nedokáže dívat jako dřív a brzká svatba se teoreticky může stát noční můrou. Kontext doplňují flashbacky do mládí Emmy, kterou v jejím mladším podání hraje Jordyn Curet. Charlie se mezitím snaží svou milou obhajovat, reakce jeho blízkých na nečekanou komplikaci ovšem jeho vnímání obměňují. Největší obětí odhalení Emmy tak paradoxně není sama Emma, ale právě Charlie. Robert Pattinson má opět štěstí na roli, ve které se může ukázat v trochu jiném světle, Zendaya poté potvrzuje, že herecky zraje. Pohled diváka na tuto postavu se může postupně měnit podobně jako u Charlieho, Zendaya ovšem vrstvy své postavy dokáže věrohodně herecky prodat. Drama tak díky tomu může být filmem, kterým mnozí vezmou jednu z bývalých hvězd Disney Channel na milost.
Borgli potvrzuje svou slabost pro absurdní situace a humor. Jeho zmiňovaný poslední film s Nicolasem Cagem pojednával o muži, který má schopnost objevovat se ve snech milionů lidí po celém světě – na této zápletce Borgli stavěl humor, kdy nevyhnutelně odkazoval i na Freddyho Kruegera z Noční můry v Elm Street. Může se snadno zdát, že mu mnohem komornější téma sebere v rámci absurdního humoru munici, to ovšem není tak úplně pravda. Důkazem může být i finále, ve kterém sice může přeci jen ukápnout pár slz, trčí z něj ovšem právě i humor. Borgliho Drama se ve finále definitivně stává dramedií plnou emocí, která sice může chvílemi působit, že se až příliš natahuje (nějak se to drama asi dělat musí), zároveň se dá říct, že ne všechny dialogové konfrontace a budované vztahy vedou k nějaké smysluplnější pointě. Ono zásadní odhalení, které odstartuje dramatický konflikt celého filmu, může být pro leckoho kontroverzní, především v momentech, kdy se tak nějak řeší i to, zda za podobné činy nenese odpovědnost spíše společnost než jednotlivec. Kontroverzní téma nakonec možná nedostane ten nejhlubší komentář a především nějaké jasné rozřešení (pokud vůbec nějaké existuje), slouží nicméně jako slušná záminka k zápletce, ve které jde v první řadě o emoce.

Je to moderní romance s jasným začátkem, prostředkem a koncem, která se sice ve svém závěru svým způsobem vrací na samotný začátek, přitom ovšem účelně. Spousta romantických příběhů s dramatickou zápletkou se snaží budovat napětí a atmosféru, aby se v závěru ukázalo, že to vlastně ničemu dvakrát prospěšné nebylo. Není to ovšem případ filmu Drama. Ať už se v něm řeší psaní předsvatebních slibů či nepříjemná epizodka se svatebním DJem, všechny ty menší příběhy nakonec zapadají do použitelného celku. Sice ne takového, ze kterého by nešlo některé z nich poměrně snadno osekat, zároveň se ovšem zrovna u tohoto filmu nejspíše nikdy nedostaví pocit, že se vleče – stopáž ve výši 106 minut je v tomhle případě jednou znatelnou výhodou. Od moderních romancí se navíc už tak nějak očekává větší autenticita a díky tomu i věrohodnější emoce. A právě to dokáže Drama naplnit, pokud tedy bude leckdo ochotný u jistých bodů zápletky přimhouřit oko. Velkým vítězstvím ovšem je, že Borgli dle očekávání nedodal tuctovou a zaměnitelnou romanci, ale komplexní dramedii, která sice možná má svůj jasně daný cíl, nevydává se ovšem za ním zrovna prvoplánovou cestou.
Drama je přesně tím typem filmu, který na první pohled může působit nenápadně, ve skutečnosti v sobě ale skrývá mnohem víc. Kristoffer Borgli potvrzuje, že má cit nejen pro absurdní humor, ale i pro práci s emocemi a vztahovou dynamikou, která zde působí až překvapivě autenticky. Výsledkem je dramedie, jež sice není bez chyby a místy může působit lehce rozvláčně, zároveň ale dokáže diváka vtáhnout do nepříjemně povědomých dilemat a donutit ho přemýšlet i po skončení. Velkou zásluhu na tom mají i herecké výkony ústřední dvojice Zendayi a Roberta Pattinsona, kteří svým postavám dodávají potřebnou hloubku a dělají z jinak komorního příběhu intenzivní dramedii plnou emocí. Drama tak ve finále není jen další moderní romantikou, ale spíše nepříjemně upřímným pohledem na vztahy, důvěru a křehkost lidských rozhodnutí. A může se tak stát jedním z nejvýraznějších zástupců romantického žánru za delší dobu...
















(4,91 z 5)