Ve čtvrtek vstoupí do českých kin dlouho očekávaný snímek režiséra Džun-ho Ponga Mickey 17. Jakožto autor oscarového Parazita vzbuzuje Pong svým dalším filmem celkem velká očekávání a některá z nich budou jistě oprávněná. Ale naplní je?
Džun-ho Pong je jihokorejský režisér, který o sobě dal světu nejvíce vědět, právě když v roce 2019 získal svým Parazitem 4 oscarové sošky nebo i Zlatou palmu z hlavní soutěže v Cannes. Nutno také připomenout, že už předtím byl významnou postavou jihokorejské kinematografie, a zmínit můžeme například jeho filmy Okja, Pečeť vraha anebo Pes, který štěká, nekouše. Jak už jsem výše zmínil, na jeho další pooscarový snímek jsme si museli počkat dlouhých 6 let, i když zčásti určitě bude na vině pandemie koronaviru a posunutí premiéry (původně měl mít premiéru již před rokem). Jedná se o literární adaptaci knihy amerického spisovatele Edwarda Ashtona, která vyšla původně pod názvem Mickey7 v roce 2022. Vypráví příběh Mickeyho, který je jako tzv. postradatelný vysílán na nebezpečné mise při kolonizování neznámé planety s tím, že když zemře, vytiskne se jeho nové tělo a do něj se nahrají Mickeyho vzpomínky. Jako ale v každém správném dramatu, situace se zkomplikuje v momentě, kdy je další Mickeyho tělo omylem vytištěno již za života toho předchozího. Existence dvou osob je zakázána a Mickeymu začíná boj o život, který už pravděpodobně nepůjde obnovit.
Na tento film jsem se velmi těšil. Parazit se mi celkem líbil, reakce kritiků, kteří film viděli již na Berlinale nebo na jiných světových předpremiérách byly celkem pozitivní a možnost vidět tuto záležitost v IMAXu slibovala příjemný zážitek. Bohužel po zhlédnutí jsem odcházel tak rozčarován, jak jen to snad jde. Předpokládal jsem, že Pong příběh uchopí „klasickou“ artovou formou a na ploše 130 minut se dočkáme novodobé klasiky jako Solaris nebo 2001: Vesmírná odysea, která na pozadí atraktivního sci-fi příběhu bude rozebírat důležitá témata (jak to slibovaly třeba ty recenze). Jenže to, co jsem viděl, se tomuto ani z daleka neblížilo. V mých očích je film jakýmsi hybridem mezi klasickou multiplexovou zábavou typu Marvel (nebo jiná franšíza) a velmi slabým pokusem o artové sci-fi. O všechny důležité otázky smrti, umírání, moci, asociace totalitních režimů apod. se totiž příběh jenom tak otře a bez většího zájmu pokračuje v prapodivně stavěném vyprávění, které je pro ilustraci uvozeno skutečně (alespoň pocitově, nestopoval jsem to) morbidně dlouhou expozicí. Místo toho nám pak film prezentuje klasicky technicky dokonale vyvedené prostředí, propracované kostýmy i dobré herecké výkony. Což když už jsme u toho, tak myslím, že herecký výkon Roberta Pattinsona v hlavní dvojroli i víceméně zbytku obsazení je to jediné, co se na tom dá dle mého názoru vysloveně pochválit a vyzdvihnout. Zbytek prostě není vyloženě špatný, ale rozhodně to není něco, co by stálo za to nějakým způsobem vychvalovat a očekávat festivalovou úspěšnost. Mimochodem, co taky tomu filmu moc nepomáhá, je kamera. Protože většinu filmu strávíme v polocelcích, polodetailech nebo detailech a těch velkých celků je tam fakt pomálu. Což by ani tak nevadilo, někdy je dobře, když si tvůrce s větším záběrem počká. Ale když si při sledování prostě sami od sebe uvědomíte, že už sledujete pátý, šestý detail, moc dobré to taky není (nemluvě o tom, že se pak divák může ztrácet v celé situaci). Z hlediska střihu to asi docela funguje, až na pár momentů, které kdyby se z toho vyhodili, jen by to tomu prospělo.
Čím to zakončit? Průměrný návštěvník multiplexového kina a populární zábavy bude asi ze sálu odcházet s pocitem, že viděl fantastický artový film. Já ale jako náročnější divák nemohu tvrdit, že jsem se dobře bavil. Film jsem ohodnotil na tři a půl hvězdy, protože mám doteď pocit, že ten film rozhodně nemá na 4 nadprůměrné hvězdy, ale ani na 3 průměrné. To je prostě někde mezi. Škoda, Pong měl určitě prostředky i dost talentu na to, aby to dopadlo lépe. Mickey 17 pak asi není nejhorší film a určitě se najdou diváci, kteří z něho budou nadšeni. Mě to ale moc nezasáhlo, takže jako o nejlepším letošním sci-fi o tom prostě mluvit nemůžu, pardon.
Nejnovější komentáře