Fantastická zvířata a kde je najít - Kouzelnická patina nového dobrodružství v Harryho Potterově světě

Nějaký čas před­tím, než Mlok Scamander (Eddie Redmayne) vydal své­ho legen­dár­ní­ho prů­vod­ce svě­tem magic­kých zví­řat a živo­či­chů, se vydal do Spojených stá­tů, kde se od pře­kup­ní­ka sna­žil zís­kat jeden z veli­ce vzác­ných exem­plá­řů. Již po pří­jez­du se však oci­tá ve spo­leč­nos­ti, kte­rá pohl­ce­na stra­chem, je na pokra­ji vál­ky. Aby toho neby­lo málo, náho­dou své pří­ruč­ní zava­za­dlo, kte­ré obsa­hu­je desít­ky magic­kých tvo­rů, ztra­tí z dohle­du a něko­lik z nich unik­ne. V ame­ric­ké kou­zel­nic­ké spo­leč­nos­ti ovšem panu­je jejich přís­ný zákaz a tak se Mlok s pomo­cí svých nových přá­tel musí vydat kou­zel­ná zví­řa­ta zachrá­nit, než bude poz­dě...

Fantastická zví­řa­ta jsou zají­ma­vá zku­še­nost. J.K. Rowlingová si totiž mís­to napsá­ní před­lo­hy vyzkou­še­la hned pří­mo scé­nář k novin­ce, což ji (mini­mál­ně v prv­ních dvou tře­ti­nách fil­mu) jde náram­ně dob­ře. Zvládá totiž i v rám­ci jiné­ho média napo­do­bit svůj cit pro inter­ak­ci mezi posta­va­mi (a pře­de­vším nápa­di­té posta­vy samot­né). Nové hrdi­ny si tak i přes občas­nou nuce­nost zami­lu­je­te pře­kva­pi­vě rych­le a za pár minut už nebu­de­te mít na Harryho ani pomyš­le­ní. Fantastická zví­řa­ta totiž doká­ží odstar­to­vat pře­kva­pi­vě svě­do­mi­tě a nápa­di­tě s tako­vou ver­vou, až srd­ce zaple­sá nad tím, jak se to vlast­ně všech­no poved­lo (na roz­díl tře­ba od Hobita, kte­rý se pokou­šel o přes­ně to samé a ztros­ko­tal kolosál­ně). I když se totiž jed­ná o atmo­sfé­rou tro­chu odliš­nou zku­še­nost, kte­rá se pře­de­vším ode­hrá­vá v dosti odliš­ném magic­kém pro­stře­dí, pořád je zde dosta­tek styč­ných bodů díky kte­rým se fanouš­ci série (ať již kniž­ní nebo fil­mo­vé) budou cítit doma a noví divá­ci se naneštěs­tí nebu­dou až na pár nará­žek ztrá­cet.

Rowlingová s Davidem Yatesem totiž zvlá­da­jí pro­dat skvě­le dia­me­t­rál­ně odliš­nou kou­zel­nic­kou spo­leč­nost, zatím­co vyprá­ví na jed­né stran­ně více rodin­ný pří­běh a na stra­ně dru­hé při­pra­vu­jí půdu pro při­pra­vo­va­ná dal­ší pokra­čo­vá­ní. To vše je na svém mís­tě jak má být a díky novým a sym­pa­tic­kým hrdi­nům nemů­že pokra­čo­vá­ní při­jít dosta­teč­ně rych­le. Naneštěstí ovšem něko­lik ne úpl­ně dob­rých roz­hod­nu­tí začne pře­bí­rat prim v dru­hé polo­vi­ně fil­mu, což novin­ce z kou­zel­nic­ké­ho svě­ta začne tro­chu kazit výsled­ný dojem.

Je to totiž posled­ní tře­ti­na, kdy fil­mu začne tak tro­chu dochá­zet dech. Po pocti­vém budo­vá­ní atmo­sfé­ry a postup­ném odha­lo­vá­ní cha­rak­te­rů je odsta­ven pří­jem­ně démo­nic­ký Colin Farrell  na dru­hou kolej a jeho náhra­da je... špat­ná. Finální kon­fron­ta­ce, kte­rou má celý ten­to pří­běh vyvr­cho­lit totiž díky zvo­le­né­mu pro­tiv­ní­ko­vi našich hrdi­nů je nesku­teč­ně nud­ná a nic­ne­ří­ka­jí­cí, kde sle­do­vá­ní deset minut se pohy­bu­jí­cí­ho čeho­si váž­ně není ekvi­va­lent­ní něja­ké­mu vět­ší­mu či zají­ma­vé­mu sou­bo­ji. Zvláště poté, co drti­vou část fil­mu scé­nář nahrá­val do karet pod­stat­ně zají­ma­věj­ší­mu a nápa­di­těj­ší­mu Farrellovi, kte­rý je vyjma jed­né (přes­to skvě­lé) kon­fron­ta­ce v met­ru jako­by úpl­ně v závě­ru vyškrt­nut z fil­mu. A aby toho neby­lo málo, závě­reč­né odha­le­ní sku­teč­né iden­ti­ty jeho posta­vy a její­ho napo­je­ní na legen­dár­ní­ho Grindelwalda (což byl před­mět hor­li­vých dis­ku­zí před pre­mi­é­rou) je asi nej­bl­běj­ší mož­nou vari­an­tou, jak k této otáz­ce při­stu­po­vat. Film navíc v závě­ru potvr­dí nedáv­no ozná­me­né­ho Johnnyho Deppa pro své dal­ší díly, kte­rý i na plo­še něko­li­ka desí­tek sekund znač­ně sni­žu­je oče­ká­vá­ní na dal­ší Fantastická zví­řa­ta. Jeho křepče­ní a jed­no­li­tý herec­ký pro­jev se začí­ná straš­ně zají­dat a otra­vo­vat.

Na dru­hé stra­ně nový hrdi­na v podá­ní Eddieho Redmaynea je vskut­ku sym­paťák a jeho sidekick Dan Fogler vám pře­kva­pi­vě rych­le při­ros­te k srd­ci (u Foglera to pla­tí dvoj­ná­sob, neboť od kome­dií typu Skóruj! ušel doce­la se svo­jí situ­ač­ní kome­dií doce­la kus ces­ty). Jejich dvo­jí dám­ský dopro­vod si sice vybe­re i slab­ší chvil­ky, přes­to vylo­že­ně neva­dí. Potěší také malá role pro Rona Perlmana. Na dru­hé stra­ně zase tro­chu vadí celá dějo­vá lin­ka s kul­tis­ty pře­de­vším díky podiv­ným výko­nům Ezry Millera a Samanthy Morton.  

Vizuálně pak Yatesovi posun o něko­lik dekád zpět výraz­ně pomohl. Digitální tri­ky sice mís­ty pořád nejsou tak úpl­ně pře­svěd­či­vé, přes­to to vyjma finál­ní­ho sou­bo­je pří­liš neva­dí. Iluze USA let minu­lých fun­gu­je na jed­nič­ku a celé­mu magic­ké­mu svě­tu Harryho Pottera dodá­vá zvlášt­ní tem­ný šmrnc. Napomáhá tomu i sluš­ná výpra­va, díky kte­ré Fantastická zví­řa­ta jed­no­du­še vypa­da­jí dob­ře, i když jejich tri­ky mís­ty ne. Hudebně se o kuli­su posta­ral James Newton Howard, kte­rý se naštěs­tí rych­le odpou­tal od v pro­pa­ga­ci pou­ží­va­ných moti­vů z původ­ní série a vydal se vlast­ní ces­to. Nabídne v prů­bě­hu fil­mu hned něko­lik zají­ma­vých moti­vů jejichž chytla­vost ovšem dosvěd­čí až čas.

Co tedy k sním­ku Fantastická zví­řa­ta a kde je najít říci závě­rem? Tvůrcům se to poved­lo. Ne sice tak jak by si asi přá­li, přes­to je výsled­ný sní­mek více než sluš­ným návra­tem do kou­zel­nic­ké­ho svě­ta, byť v jiné době a jiné spo­leč­nos­ti. Atmosféra, nos­tal­gie a důvěr­ně zná­mé i nezná­mé moti­vy ze svě­ta J. K. Rowlingové tu zkrát­ka jsou. Nový hrdi­no­vé jsou dosta­teč­ní sym­paťá­ci na to, abys­te s nimi chtě­li trá­vit pod­stat­ně více času a celé to i přes své chy­by obsa­hu­je tu správ­nou kou­zel­nic­kou pati­nu, díky kte­ré to ved­le svých star­ších brat­říč­ků roz­hod­ně neza­pad­ne. Několik důle­ži­tých roz­hod­nu­tí a celá posled­ní tře­ti­na sice dojem z fil­mu výraz­ně kazí, přes­to se ten­to výlet do ame­ric­ké­ho kou­zel­nic­ké­ho svě­ta vyve­dl a nejen že poba­vil, doce­la zají­ma­vě při­pra­vil půdu pro dal­ší pokra­čo­vá­ní. Jen by v nich nemu­sel být ten Johnny, sor­ry.  .

 

I přes veš­ke­ré oba­vy se návrat do známého/neznámého kou­zel­nic­ké­ho svě­ta Davidu Yatesovi a J. K. Rowlingové vyve­dl. Noví hrdi­no­vé jsou zatra­ce­ně fajn a když je důraz na ně, straš­ně dob­ře to šla­pe a srd­ce fanouš­ka zaple­sá. Redmayne a Fogler jsou zkrát­ka super dvoj­ka, kte­ré chci vidět více. Škoda jen, že v momen­tě kdy dojde na něja­ký vše­ob­jí­ma­jí­cí pří­běh, kva­li­ta jde hod­ně dolů a závě­reč­ný sou­boj je pak hod­ně vel­kou kaň­kou na jinak sluš­ném pří­bě­hu. Trestuhodně nevy­u­ži­tý Colin Farrell, podiv­ný a otrav­ný Ezra Miller a už vůbec nemlu­vím o tom závě­reč­ném twis­tu netwis­tu. I tak ale palec hod­ně naho­ru a i přes toho nesku­teč­ně otrav­né­ho Deppa dáva­jí Fantastická zví­řa­ta hod­ně důvo­dů, proč se těšit na dal­ší díly. Takže úkol spl­něn.    

30% Kouzla
20% Magičtí tvo­ro­vé

20%Americká kou­zel­nic­ká spo­leč­nost
20% Další nada­né dítě
10% Návrat do kou­zel­nic­ké­ho svě­ta

---

---