Hodnocení článku
(1 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Loading...Gerta (Barbora Váchová/Milena Steinmasslová) vyrůstá v Brně třicátých let ve smíšené česko-německé rodině, což ji postupně staví do ostrého konfliktu s otcem (Johann von Bülow), který propadá nacistické ideologii. Přesto je s ním silně spjata – především láskou k hudbě, která v jejich domě dlouho představuje prostor porozumění. Během okupace se Gerta společně se svým milým Karlem (Oskar Hes) zapojuje do studentského odboje, válka ji však postupně připraví o Karla i všechno ostatní, co jí bylo v životě drahé a přinese s sebou intimní tajemství tak temné, že ovlivní celý další Gertin život. Po válce Gerta krutě platí za německé hříchy, na nichž jako Češka nenese žádnou vinu: násilím je zařazena do divokého odsunu a musí opustit rodné město i se sotva sedmiměsíční dcerkou Barborou. Krutá kalvárie divokého odsunu končí na venkovském statku, kde Gerta přečká nejhorší léta a dočká se i Karlova návratu. Vrací se se svou první láskou do Brna a doufá, že konečně dostane šanci žít normální život. Temná minulost však jen tak nezmizí...
HBO bývalo ještě před dekádou v oblasti české tvorby mimořádně aktivní. Minisérie jako Hořící keř, Pustina či Terapie zanechaly výraznou stopu a nastavily vysoký standard domácí televizní produkce (třídílná minisérie Hořící keř si po sestříhání do podoby tříhodinového filmu došla pro 13 cen Český lev) . Výroba původních českých projektů však byla postupně utlumená, zejména po sloučení s Discovery+ a proměně strategie směrem k budování globální streamovací platformy HBO Max. Přesto se nyní HBO stalo distribučním partnerem dvoudílného televizního filmu Gerta Schnirch režiséra Tomáše Mašína, adaptace románu Vyhnání Gerty Schnirch. Ačkoliv nejde o příběh skutečné ženy, snímek je zasazen do dvou temných kapitol československých dějin – nacismu a komunismu – a sleduje je optikou jedné ústřední ženské postavy. I přes formát televizního filmu působí projekt už na začátku roku jako jeden z kandidátů na umístění na seznamu nejvýraznějších českých filmů roku 2026.
HBO bývalo ještě před dekádou v oblasti české tvorby mimořádně aktivní. Minisérie jako Hořící keř, Pustina či Terapie zanechaly výraznou stopu a nastavily vysoký standard domácí televizní produkce (třídílná minisérie Hořící keř si po sestříhání do podoby tříhodinového filmu došla pro 13 cen Český lev). Výroba původních českých projektů však byla postupně utlumená, zejména po sloučení s Discovery+ a proměně strategie směrem k budování globální streamovací platformy HBO Max (na sklonku minulé a aktuální dekády). Přesto se nyní HBO stalo distribučním partnerem dvoudílného televizního filmu Gerta Schnirch režiséra Tomáše Mašína, adaptace románu Vyhnání Gerty Schnirch. Ačkoliv nejde o příběh skutečné ženy, snímek je zasazen do dvou temných kapitol československých dějin – nacismu a komunismu – a sleduje je optikou jedné ústřední ženské postavy. I přes formát televizního filmu působí projekt už na začátku roku jako jeden z kandidátů na umístění na seznamu nejvýraznějších českých filmů roku 2026.
Dvoudílný televizní film rozděluje přežívání ústřední hrdinky ve dvou rozdílných režimech na dvě části. Film začíná během Sametové revoluce s titulní hrdinkou v podání Mileny Steinmasslové, retrospektivně se poté vrací do 30. let a sleduje mladší Gertu v podání Barbory Váchové, kterou teprve čeká období 2. světové války, odsun Němců a komunismus. V 30. letech v Brně Gerta sleduje otce v podání Johanna von Bülowa inklinujícího k nacismu. Následky po konci 2. světové války se jí těžce dotknou kvůli jejímu česko-německému původu, ani po nástupu komunismu to Gerta nemá lehké. Jako celek funguje dvoudílný film nejen jako výrazný výsek z dějepisu, ale především v něm funguje ústřední intimní příběh titulní ženy. Je to film, který ilustruje, že dějiny očividně rádi trestají nejen ty zodpovědné, jak krutost ve společnosti jen navléká jinou masku, jak se traumatické zkušenosti mohou podepsat na vztazích s těmi nejbližšími a jak moc člověka definuje jeho pokrevní původ či doba, ve které žije.
Pod scénářem jsou kromě Mašína podepsaní také Alice Nellis a Ondřej Gabriel, kterým se dohromady podařilo, aby byly obě části příběhu podobně nosné. I když poté může něco takového status televizního filmu snadno naznačovat, rozhodně se nejedná o film, na kterém by byla znát televizní omezení, především v rámci nákladů. Gerta Schnirch totiž vypadá jako projekt s výraznými produkčními hodnotami (realizace obou částí měla vyjít na 75 milionů korun) a kdyby po vzoru Hořícího keře časem došlo k uvedení filmu v sestříhané verzi (původně se počítalo s realizací filmu, z několika důvodů ovšem nakonec došlo na podobu televizního filmu/dvoudílné minisérie), výsledkem byl téměř tři hodiny dlouhý film, který by se neztratil minimálně v evropské konkurenci.
Jako silnou ženskou postavu dokáže Gertu vykreslit už její zapojení do studentského odboje a vzdor proti jejímu otci, obě představitelky (Váchová/Steinmasslová) se poté v rámci jedné role skvěle doplňují a dokáží ji vykreslit jako postavu, která si díky zkušenosti s totalitním i radikálním režimem projde nepříjemnými zkušenostmi, které se podepíší i na vztahu s dcerou Barborou v podání Lucie Štěpánkové. Steinmasslová dokáže v 2. části příběhu skvěle vystihnout ženu, která má být brutálně sešlehaná životem. Přitom všem platí, že ani knižní předloha nemá vyprávět příběh skutečné ženy; předloha nicméně samozřejmě vychází z rešerší o skutečných událostech. Autorka knižní předlohy Kateřina Tučková měla předlohu založit na výpovědích pamětníků a studování archivních dokumentů, Gerta je tak postavou založenou na kompozici příběhů několika skutečných lidí se zkušenostmi s válkou, odsuny a režimy.
Televiznímu filmu se proto těžko vytýká věrohodnost a uvěřitelnost, a také působivá dobová výprava. Bez znalosti předlohy se dá těžko říct, jak moc se kniha drží předlohy, či zda náhodou něco zásadního při převodu ze stránek knih do audiovizuální podoby nezmizelo (poznámka – člověk obeznámený s předlohou tvrdí, že toho má chybět docela dost, především jeden zásadní zvrat, na jehož základě by šlo natočit jeden samostatný film). Kromě zajímavého historického kontextu Gerta Schnirch nejspíše nepřekvapí poměrně jasným schematickým příběhem, který mimo jiné zajišťuje, že je emocionální klimax přeci jen krapet předvídatelný a i proto nemusí na každého nutně zabrat tak silně, jak by nejspíše bylo žádoucí.
Vyloženým zvěrstvem se televizní Gerta Schnirch vyhýbá. Pro slabé povahy není spíše kvůli tématu nežli kvůli grafickému vyobrazování brutálního násilí. Stejně tak se dá snadno argumentovat, že občas není úplně jasné, zda má film jasno v tom, že chce být především příběhem hlavní hrdinky, nebo historickým okénkem. Na jednu stranu se pořád soustředí především na titulní hrdinku a její strasti, na druhou stranu přeci jen musí dodávat nějaký kontext, který ovšem do velké míry působí zkratkovitě; spíše hodně spoléhá na to, že už někdo dopředu tak nějak něco ví o tom, jak probíhal odsun Němců, přesně proto tak může do tohoto filmu jít s obeznámeností a nemusí očekávat, že ho bude Gerta Schnirch v tomto ohledu vodit za ručičku. Jako audiovizuální kulisa do hodin dějepisu může Gerta Schnirch naprosto bez problémů obstát, přeci jen ovšem nejspíše bude třeba nějakého toho dějepisáře, který bude ochotný dodat nutný kontext.
Období z 2. světové války i komunismu se tematicky doplňují. Prolínají se motivy útlaku a střetu s nespravedlností, které fungují i přes fakt, že se k celému tématu možná skutečně přistupuje až příliš citlivě a díky tomu až lehce nevěrohodně. A to i přes fakt, že je snaha o dosáhnutí emocí očividná; jistí kritici, kteří mají s podobnými filmy problém, by ho nejspíše hned označili za prvoplánovou „ždímačku slz“ a emocí, neboli melodrama – takové, které často vznikají v Hollywoodu a jdou spíše po emocích nežli po tom, aby skutečně měly nějakou přidanou hodnotu. V případě Gerty Schnirch je pravda tak někde napůl. Snaha o budování emocí je očividná a je pravděpodobné, že především citlivé povahy neodolají. Zároveň to ovšem neznamená, že by šlo o průměrný film, který musel vzniknout jenom proto, že čeští tvůrci mají dle hrubé statistiky pro filmy o nacismu a komunismu slabost. Gerta Schnirch je solidní televizní film, který mimo jiné potvrzuje, že Tomáš Mašín nejspíše skutečně patří mezi nejšikovnější české filmaře současnosti.
Gerta Schnirch bude i přes status televizního filmu nejspíše na konci roku patřit mezi české filmy letošního roku nejvýraznější. Dvoudílná adaptace románu Kateřiny Tučkové propojuje historický kontext nacismu a komunismu s intimním příběhem jedné ženy, přičemž ústřední postava Gerty je vykreslena silně a uvěřitelně. Film dokáže navodit emoce a zároveň poukazuje na dopady totalitních režimů, traumatické zkušenosti a vliv pokrevního původu či doby, ve které člověk žije. Přesto se nevyhýbá jisté schematičnosti a občasné melodramatičnosti, která může být pro citlivější diváky až příliš předvídatelná. Celkově však Gerta Schnirch představuje působivý a hodnotný počin, který uspokojí nejen diváky se zájmem o dějiny, ale i ty, kteří hledají silný emocionální příběh. Film, kterému se lehce vyčte jistá prvoplánovost, nejspíše na ní ovšem není nic špatného v případě, že výsledek funguje…
(4,91 z 5)