(1 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Loading...Vzájemně propojený hororový epos o zmizení celé školní třídy v malém městě. Vše začíná v okamžiku, kdy 17 dětí z jedné třídy přesně ve 2:17 ráno beze stopy zmizí. Tato děsivá událost rozproudí sled temných a navzájem propojených příběhů. Postupným prolínáním jednotlivých dějových linií se odhalují hlubší vrstvy tajemství, které sužuje celé město...
Ještě na začátku této dekády byl Zach Cregger známý jen jako tvůrce několika komedií. Po roce 2011 se odmlčel, a tak bylo těžké odhadovat, zda ho jednou nečeká výraznější kariéra. O to větší překvapení tak je, že i s odstupem tří let patří Creggerův horor Barbar mezi největší filmová překvapení roku 2022. Creggerův horor sice v kinech nepředvedl kdovíjaký úspěch (do českých kin se ani nedostal), na streamu se ovšem dočkal slávy, která si tahle šikovně vystavěná Creggerova hororová prvotina zasloužila. A Creggerovi zajistila pozici mezi vycházejícími filmařskými hvězdami.
Už příští září tu ostatně bude Creggerova nová adaptace videohry Resident Evil, která se má natáčet také v České republice, špitá se také, že má Cregger v hlavě nápad na film s ikonickým komiksovým záporákem Jokerem, který by mohl být součástí nového propojeného světa DC Universe. Ještě předtím ovšem Cregger natočil svůj 2. originální horor. Původní název zní Weapons, čeští diváci se s ním ovšem v kinech mohou potkat pod českým názvem Hodina zmizení.
MENŠÍ VAROVÁNÍ - BYŤ SE TEXT SNAŽÍ Z FILMU VYZRADIT IDEÁLNĚ, CO NEJMÉNĚ, POTENCIONÁLNÍ SPOILERY PŘESTO HROZÍ!!!!
Očekávat Barbara 2.0 se úplně nevyplatí, byť má Creggerova novinka s jeho předchozím filmem styčné plochy. Příběh Hodiny zmizení je vyprávěn v podstatě jako taková temná pohádka, jen místo unesené princezny je tu 17 zmizelých dětí a místo draka... to, co stojí za zmizením oněch dětí. Už v době oznámení byla Hodina zmizení označena za epický hororový příběh, kdy hlavní inspirací Creggera měl být snímek Magnolia od Paula Thomase Andersona. Vyprávění Hodiny zmizení je nelineární, příběh je konkrétně vyprávěn ze 6 odlišných perspektiv, které dohromady tvoří jednu velikou příběhovou mozaiku. Mnozí mají s podobným typem vyprávění problém a dá se snadno věřit tomu, že se jednou někdo pokusí Creggerovu novinku přestříhat do chronologické podoby (jako se například jeden šikula pokusil lineárně sestříhat celou sérii Saw), v tomto případě by to ovšem byla tak trochu chyba. Forma vyprávění je totiž zásadní výhrou pro Creggerovu novinku.
Cregger si očividně ukousl velký kus dortu, důležité ovšem je, že ho dokáže strávit. Příběh o zmizení dětí je sám o sobě pro mnohé citlivým, mnohým už jenom nastíněním zápletky nejspíše Hodina zmizení evokuje Zmizení Denise Villeneuvea. Důležité je zmínit, že po vzoru Barbara umí Cregger pracovat s mixem čistého hororu a černého humoru, jeho novinka už jenom holt nemůže aspirovat na překvapení roku, protože po Barbarovi už tak nějak člověk ví, co přesně dokáže Cregger v hororovém kabátě nabídnout. Už od prvních minut ovšem i jeho 2. hororová podívaná dokáže strhnout. Na rozdíl od Barbara není nutné čekat na to, až se rozjede hlavní zápletka filmu, protože film začíná přesně tou ústřední tragédií, která má události filmu rozjet. A od prvních minut je radost sledovat vyprávění očividně šikovného vypravěče, který ví, jak gradovat napětí, v ideální moment přeskočit do jiné perspektivy, především dokázat, že je sofistikovaným hororovým autorem, kterých tenhle žánr potřebuje jako sůl.
Hodina zmizení je případem filmu, kdy je skutečně důležité dbát důraz na dialogy postav a nejrůznější detaily, které nám toho dost prozradí o ústředních postavách (jeden pár ve filmu nosí sladěná trika Mickey Mouse a Minnie, což nám o jejich zřejmém poutu může říct víc, než bůhvíkolik srdečných dialogů). Děj filmu poté sice vede k osvětlování nejrůznějších záhad a děr v příběhu, je ovšem uspokojivé sledovat, že Cregger možná nechává diváky tak nějak chápat. Je pravda, že se divák často bojí toho, co nevidí, stejně tak se dá ovšem říct, že se divák podobně bojí něčeho, co tak úplně nedokáže pochopit/ nechápe podstatu a smysl dané entity. Creggerova sázka na pomalé vytahování karet a trumfů tak může zdánlivě spět k nevyhnutelnému, Cregger na to ovšem i tentokrát jde tak trochu po svém.
V podstatě celým filmem se prolíná téma zármutku a v podstatě neschopnost se s ním vyrovnat. Film se zdánlivě depresivním tématem a nevyhnutelně temnými momenty přesto dokáže být zábavný, protože Cregger dokáže své slabosti pro černý humor nastavit hranice. Hodina zmizení díky tomu nikdy není nechtěně směšná, když už může motivovat k formě uchechtnutí, stojí za tím čitelný záměr. Jen tedy musí člověk být v tomto ohledu na podobné lodi jako Cregger. Velikou výhrou je poté také sledovat zmíněných šest perspektiv, kdy žádná z nich není slabší, především díky dobře napsaným postavám, které svou perspektivou vždy filmu přinášejí tak trochu jiný nádech. Ať už je to perspektiva traumatizované učitelky, jednoho z truchlících otců či feťáckého bezdomovce, který se do celého případu jaksi připlete. Důležité je zmínit, že Creggerovi kromě honoráře ve výši 10 milionů dolarů zůstalo také právo rozhodovat o finálním sestřihu filmu, což je privilegium, které u studiových filmů nebývá běžné. Chválit se tak v tomhle případě musí především poslední slovo samotného Creggera.
Styčnou plochu s Barbarem má Hodina zmizení právě v narativu, který za pochodu doplňuje širší kontext a vrhá na film postupné odlišné typy světel. Až je škoda, že kdokoliv, kdo film uvidí podruhé, přijde tím logicky o nádech, které mu dalo první sledování. Cregger nechává diváky cíleně tápat, kdy si někdo může nechat vývoj událostí interpretovat tak, že Cregger realizuje svou volnou adaptaci románu To, někdo naopak může očekávat, zda zásadní zvrat nakonec nebude spočívat v tom, že všechny děti zmizeli, protože jde o děti imigrantů, které nechal aktuální prezident USA deportovat. Postupně ovšem do sebe vše krásně zapadne, poměrně temný film poté i díky své sofistikovanému přístupu k vyprávění a černému hororu bude patřit mezi nejuspokojivější zážitky filmového roku. Byť samozřejmě nebude primárně určen pro lidi se slabším žaludkem a těm, pro které je už samotná zápletka, která se točí kolem zmizelých dětí, příliš citlivá.
Cregger má navíc zřejmě ten ideální cit pro casting ústředních rolí. Josh Brolin tu má další silnou roli, je tahounem filmu nejen skrze svou perspektivní linku, byť to poté pochopitelně nejde říct s jistotou, dá se věřit tomu, že Brolin dokáže své roli Archera dát více emocí nežli mohl dát (původně obsazený) Pedro Pascal. Julia Garner (původně si roli měla zahrát Renate Reinsve) dostává v silném výkonu příležitost předvést, že jí pověst talentované herečky ze seriálu Ozark nepředchází náhodou, Alden Ehrenreich (původně se měl v roli objevit Tom Burke) má štěstí na další výraznou roli, Austin Abrams se dokáže projevit jako mladý herec, o kterém ještě bude v budoucích letech slyšet, Benedict Wong (původně Brian Tyree Henry, který ovšem stejně jako Pascal, Reinsve a Burke musel projekt opustit kvůli jiným závazkům v moment, kdy realizaci Hodiny zmizení odložila stávka herců a scenáristů v létě 2023) dostává konečně opět někde příležitost se herecky projevit, je poté pravděpodobné, že se ve spojitosti s filmem bude hodně mluvit především o herečce Amy Madigan. Manželka Eda Harrise možná nikdy nebyla vyloženou hereckou hvězdou, ve věku 74 let se tu ovšem představuje v roli, která má potenciál se na konci roku umístit mezi nejvýraznějšími hereckými výkony roku. Stejně tak si Cregger dokáže pohlídat casting vedlejších rolí (možná dorazí i jeden starý známý z Barbara) a naštěstí i rolí dětských.
Atmosféru dokáže podtrhnout skvělá atmosférická hudba, za kterou stojí sám Cregger spolu s bratry Ryanem a Haysem Holladayovými, Cregger navíc po Barbarovi ukazuje, že se nebojí do sofistikovaně budovaného hororu přidat krapet brakových prvků, po vzoru Barbara se ovšem nejedná o něco, co by dojem z filmu zásadně shazovalo, spíše naopak. Potěší dynamická kamera i budování napětí v rámci hororových scén, nakonec i ty scény, které nevyhnutelně spějí k jisté formě lámání chleba. A po celou dobu to to skutečně dokáže působit jako jakási temná pohádka/městská legenda, která je tím pádem přitažená za vlasy, protože teoreticky přitažená za vlasy být může. Barbara i Hodinu zmizení spojují motivy traumatu, rozkrývání záhadné příběhové mozaiky, oba filmy jsou poté příběhově docela jednoduché, komplexnější filmy z nich dělá až přístup k vyprávění, síla tkví především ve formě nežli obsahu. A filmy spojují také finále, které vyvolají úsměv na tváři všem s krapet zvrácenějším smyslem pro humor. Cregger i u svého 2. hororu trefil jackpot. A jeho Hodina zmizení nejspíše bude patřit nejen mezi horory roku, ale především filmy roku obecně.
Zach Cregger má na to stát se jedním z nejvýraznějších hlasů současného hororového žánru. Hodina zmizení je ještě ambicióznější nežli Barbar, příběh rozvržen do šesti perspektiv je ve výsledku sofistikovaně vyprávěný horor, který sází nejen na silnou atmosféru a výtečně budované napětí, ale i na inteligentní práci s detaily, černým humorem a motivy filmu. Cregger se toho nebál, výsledkem je dílo, které je znepokojivé, poutavé i silné. Zásluhou výborného castingu v čele s Joshem Brolinem a Julií Garner, výrazné režijní vize a skvělé práce s hudbou i kamerou vznikl snímek, který se nejspíše právem zařadí nejen mezi nejlepší horory roku, ale i mezi nejzajímavější filmy roku. Hodina zmizení dokazuje, že Barbar nebyl omyl, pokud bude Cregger i nadále rozvíjet své autorské ambice podobně jako právě v případě Hodiny zmizení, stane se bezesporu jedním z nejdůležitějších jmen moderní hororové kinematografie...
Verdikt: 90 %
Nejnovější komentáře