Horem pádem - Ten, kdo je nahoře, bude nahoře. Kdo je dole, zůstane dole.

Aspoň to se nám sna­ží říct nový film Jana Hřebejka Horem pádem. O čem vlast­ně Horem pádem je? Je o dvo­ji­ci tirá­ků, kte­ří pře­vá­že­jí v kami­o­nu ute­čen­ce tmavší ple­ti. Jednou jim ale v autě zůsta­ne mimi­no. Co s ním pro­ve­dou? Nechají ho v pří­ko­pu, ane­bo si ho vez­mou? ... Naštěstí mají kama­rá­dy v baza­ru, a tak se dítě sna­ží pro­dat...

Je o mla­dých novo­man­že­lích Františkovi a Milče, kde ona nemů­že mít děti. Protože je František v pod­mín­ce za fot­ba­lo­vé výtrž­nic­tví („… on mě plu­kov­ník vždyc­ky ože­re a pak řek­ne ‚pojď a rubej!‘ a já potom jdu a rubu…“), nemů­žou si ani dítě osvo­jit. Milča už se dokon­ce sna­ží něja­ké ukrást. To se ale také nepo­da­ří, a tak nabíd­ka kou­pě dítě­te při­chá­zí více než vhod.

Je o zvlášt­ní rodi­ně, kte­rá se setká­vá po letech. Otec Ota (Jan Tříska) dostá­vá infarkt a pře­je si setkat se se svým synem Martinem. Ten ale žije bůhví­kde. Kdysi emi­gro­val do Austrálie a oče­ká­val, že jeho pří­tel­ky­ně Věra za ním při­le­tí. Nestalo se, ba co víc, Věra „sba­li­la“ jeho otce, poro­di­la mu dce­ru a způ­so­bi­la roz­pad rodi­ny. Ona dce­ra (a defak­to Martinova sest­ra) se tedy až v den otco­va infark­tu dozví­dá, že má bra­t­ra, a že je dokon­ce její otec žena­tý s někým jiným než je její mat­ka.

A pak, ale roz­hod­ně ne v posled­ní řadě, je taky Horem pádem o rasis­mu. Františka mezi sebe nechtě­jí fot­ba­lo­ví fanouš­ci, pro­to­že má doma malé­ho čer­nouš­ka, a ciká­ni okrá­da­jí (resp. jak se nako­nec ve fil­mu uká­že, nic není tak čer­no­bí­lé, jak se zdá) v cen­t­ru Prahy i lidi, kte­ří pomá­ha­jí ute­čen­cům. A dal­ší zase žijí ve smí­še­ných bělošsko-černošských rodi­nách…

V posled­ních scé­nách se na můj vkus až pří­liš oka­tě sna­ži­li auto­ři spo­jit co nej­ví­ce osu­dů těch, kte­ré jsme více než hodi­nu a půl sle­do­va­li na plát­ně. V nemoc­ni­ci, u pro­sti­tut­ky, v ute­če­nec­kém tábo­ře. Tragikomická pro­po­je­ní ale jinak roz­hod­ně fun­gu­jí, ba dokon­ce jsou snad vůbec nej­sil­něj­ší strán­kou fil­mu. Co mat­ka pro­ne­se nahlas o někom jiném před svým synem, se může týkat také syna. Vekslák a zlo­děj (Pavel Liška v dal­ší ze svých bri­lant­ních fra­jer­ských kre­a­cí) je nako­nec zmlá­cen zdán­li­vě neškod­ným turis­tou.

Kromě výše uve­de­né výtky ale nic pro­ti fil­mu nemám. Myslím, že těm, kte­ří se chtě­jí bavit, posky­tu­je film dosta­tek mož­nos­tí, jak si nechat polech­tat brá­ni­ci, a pro ty, kte­rým prvo­plá­no­vá legra­ce nesta­čí, ser­ví­ru­je sní­mek jed­no téma na zamyš­le­ní za dru­hým.

Ne snad, že by se mi Pupendo nelí­bi­lo, ale ješ­tě před pár měsí­ci jsem se bál, že se Horem pádem sta­ne jaký­mi­si Pelíšky 3. Nestalo se tak, nao­pak. Na Kinomol.cz sice neu­ve­řej­ňu­je­me hvěz­dič­ko­vé hod­no­ce­ní recen­zo­va­ných fil­mů, ten­to­krát si ho neod­pus­tím. Horem pádem je čes­ký film ze sou­čas­nos­ti; legrač­ní a pod kůži jdou­cí záro­veň, a tako­vých aby člo­věk dnes pohle­dal. Dávám devět hvěz­di­ček z dese­ti a DOPORUČUJU!

---

---