Jasmíniny slzy (Blue Jasmine) - 67 %

Elegantní dáma Jasmine (Cate Blanchett), kte­rá při­lé­tá ke své nevlast­ní sestře Ginger (Sally Hawkins) do San Franciska, chce začít nový život. Už v leta­dle však musí její spo­lu­ces­tu­jí­cí vyslech­nout mono­log o rados­tech i stras­tech živo­ta. Zvláštní druh kon­ver­za­ce pro­vá­zí však Jasmine dál. Návštěvou sest­ry chce opět nastar­to­vat. Zdánlivě sebe­jis­tá dáma je však evi­dent­ně mimo a navíc se začí­ná pro­je­vo­vat stá­le víc její labil­ní a nerv­ní pova­ha.  Vše, co měla dosud, boha­té­ho man­že­la Hala (Alec Baldwin), pení­ze, spo­leč­nost a bez­sta­rost­ný život, vza­lo za své. Představy o dal­ším živo­tě jsou těž­ko dosa­ži­tel­né až naiv­ní. Má však v  sobě tou­hu se vrá­tit na výslu­ní. Opět chce boha­té­ho a vliv­né­ho muže, a když už bude pra­co­vat, tak chce prá­ci na urči­té úrov­ni.  Jenže všech­no je to jed­na vel­ká lež.  Jasmine lže dru­hým a hlav­ně sobě. A když se setká s diplo­ma­tem (Peter Sarsgaard), kte­rý ji obdi­vu­je a mož­ná i milu­je, nedo­ká­že se Jasmine zba­vit svých lží a zni­čí i nově vzni­ka­jí­cí vztah.

Ginger bere život tako­vý, jaký je. Práce se nebo­jí, hod­no­tu peněz dob­ře zná a na finanč­ních pro­blé­mech s násled­ným roz­pa­dem man­žel­ství měla svůj podíl prá­vě sest­ra a její pove­de­ný man­žel Hal. I přes­to je Ginger ke své sestře vstříc­ná a sna­ží se jí, i přes špat­né zku­še­nos­ti, pomo­ci. I ona totiž dělá chy­by, není doko­na­lá, pod­lé­há lichotkám a obdi­vu­je nobles­ní spo­leč­nost.  Ani s výbě­rem part­ne­rů nemá nej­šťast­něj­ší ruku.  Na roz­díl od své sest­ry se však doká­že se posta­vit na vlast­ní nohy a nechy­bí jí schop­nost při­způ­so­bit se nové situ­a­ci.

Scénář si napsal Woody Allen sám, tak jak to ostat­ně udě­lal u vět­ši­ny svých fil­mů. Ženy jsou pro něj inspi­ra­cí, o tom není pochyb. Příběh Jasmine a Ginger není pří­liš kom­pli­ko­va­ný a je hod­ně blíz­ko rea­li­tě. Allen osvěd­čil svou výbor­nou zna­lost žen, kte­ré se pohy­bu­jí ve svě­tě bohat­ství a sou­čas­ně se dostá­va­jí stá­le více mimo reál­ný svět.  Vztah k penězům, vztah k part­ne­rům, roze­znat svět snů od rea­li­ty a pře­de­vším umět si pora­dit v kri­tic­kých situ­a­cích a je to, co obě sest­ry odli­šu­je. Nejsou to jen zku­še­nos­ti a štěs­tí, ale jejich schop­nost pře­ko­ná­vat pro­blémy a umě­ní pou­čit se ze svých chyb.  Už to není jen pří­běh jed­né ženy a jejích pro­blé­mů, ale ukáz­ka dvo­jí­ho život­ní­ho pří­stu­pu.

Pro posta­vu Jasmine si Allen vybral hereč­ku  Cate Blanchett, kte­rá dosta­la vel­ký pro­stor roze­hrát celou trage­dii lid­sky naiv­ní­ho pří­stu­pu k živo­tu až po sebez­ni­ču­jí­cí trvá­ní a utá­pě­ní se ve vlast­ních před­sta­vách. Destrukce myš­le­ní a začát­ky ner­vo­vé nemo­ci postup­ně posta­vu Jasmine zce­la ovlád­nou a závěr fil­mu jas­ně smě­řu­je k lid­ské trage­dii. Autor fil­mu ten­to­krát vsa­dil na jeden pří­běh s něko­li­ka posta­va­mi v reál­ném svě­tě a pře­de­vším s roz­díl­ným pří­stu­pem k živo­tu. Žádné filo­so­fo­vá­ní, žád­né kom­pli­ko­va­né roz­ho­vo­ry a mudro­vá­ní nad nesmr­tel­nos­tí chrous­ta. Příběh Jasmine není mora­li­tou nebo sati­rou. Má dale­ko blí­že k trage­dii než ke kome­dii, kte­ré od Allena oče­ká­vá­me. Je to kla­sic­ky nato­če­ný film bez vizu­ál­ních efek­tů a bez akč­ních scén. Přesto a prá­vě pro­to je půso­bi­vý herec­ký­mi výko­ny na zákla­dě kva­lit­ní­ho scé­ná­ře.  Autorovi se poda­ři­lo vyjá­d­řit v krát­kých scé­nách a něko­li­ka větách víc, než jiní reži­sé­ři před­vá­dí s vyu­ži­tím náklad­ných inte­ri­é­rů a efekt­ních scén. Drahé dár­ky tak pre­zen­tu­je napří­klad scé­na v kou­pel­ně, kdy se Jasmine zaha­le­ná pěnou kou­pe a Hal ji při­p­ne na ruku dia­man­to­vý nára­mek. Krátká scé­na nezá­vaz­né­ho tla­chá­ní pani­ček zase jejich naiv­ní nezna­lost nebo také mož­ný „záměr­ný nezá­jem“ o obcho­dy jejich man­že­lů. Vždyť ony si chtě­jí ten skvost­ný život uží­vat, ať to sto­jí, co to sto­jí.

Svět prak­tic­ké Ginger je nao­pak nedo­ko­na­lý, je tu prá­ce, málo peněz a muži, kte­ří pijí pivo a kou­ka­jí se na tele­vi­zi. Vypadá to tak oby­čej­ně, že to Jasmine nesná­ší.  Její názor však sest­ra Ginger nechá­pe. Co pro­ti její­mu nápad­ní­ku může někdo mít. “Je sexy a nekra­de“, říká na jeho obha­jo­bu. Je to krát­ké a výstiž­né.

Allen ve fil­mu jed­no­znač­ně nefan­dí zazo­ba­ným panič­kám, kte­ré jsou hloupé a necha­jí se peně­zi zblb­nout. Nedělá si z nich legra­ci. Ukazuje jejich prázd­no­tu a pone­chá také Jasmine její­mu osu­du.  Filmová kame­ra Javiera Aquirresaroba  zabí­rá scé­ny v kli­du, nechá­vá je vyznít a vel­ký pro­stor je věno­ván detail­ním zábě­rům na hlav­ní posta­vu.  Cate Blanchett se tak v jed­not­li­vých scé­nách mění od krás­ně vyhla­ze­né a nalí­če­né tvá­ře až po str­ha­nou tvář s těka­jí­cí­ma oči­ma zma­te­né a nemoc­né oso­by.

Film mě pře­kva­pil téma­tem a s odstu­pem času si mys­lím, že prá­vě pro­to mohl být tvrd­ší a drs­něj­ší.  V sou­čas­né době, kdy veřej­nost sle­du­je stras­ti živo­ta celebrit v bul­vár­ních médi­ích, je jas­né, že Jasmine je posta­vou reál­nou a její pří­stup k živo­tu není oje­di­ně­lý.