Jindřich Spáčil - Velocipéd, stroj rychlonohý

Kniha „Velocipéd, stroj rych­lo­no­hý aneb o sta­ro­dáv­ných mašin­kách jež upi­ly svět“ kva­sic­ké­ho rodá­ka Jindřicha Spáčila (kte­rý je pro mě dost z pocho­pi­tel­né vaz­by jaký­smi vzdá­le­ným pří­buz­ným Slečny I.) vyšla před 41 lety a dnes je prak­tic­ky zapo­me­nu­ta. Na malém pro­sto­ru cca 100 stran se slav­ný morav­ský spi­so­va­tel (lidé zají­ma­jí­cí se o his­to­rii 19. sto­le­tí by urči­tě měli znát jeho prá­ce o sně­mu v Kroměříži) sna­ží líčit v podo­bě cel­kem dese­ti poví­dek pří­běhy své­ho dět­ství a dospí­vá­ní z časů před prv­ní svě­to­vou vál­kou. Ze strá­nek na čte­ná­ře doslo­va zava­ne las­ka­vý auto­rův pří­stup, se kte­rým vzpo­mí­ná na všech­ny ty udá­los­ti a oso­by, kte­rá tak či onak for­mo­va­ly jeho dět­ství. Spojujícím téma­tem je tech­no­lo­gic­ký pokrok. Můžeme tak číst o jed­nom z prv­ních auto­mo­bi­lů na Moravě, o prv­ním letu ing. Kašpara, či o stav­bě dráhy do Vídně (kde si Spáčil bere na pomoc vyprá­vě­ní své­ho pra­dě­deč­ka). Ze všech těch­to kou­zel­ných pří­bě­hů mě asi nej­ví­ce bavil ten o počát­cích fil­mu, kde je nastí­něn - dnes již dost komic­ký - strach z toho, co film na svém plát­ně před­vá­dí. Doba počát­ků 20. sto­le­tí byla co se týče novi­nek na poli vyná­le­zů vel­mi plod­ná, svět se během něko­li­ka let změ­nil k nepo­zná­ní, nicmé­ně Spáčilovi nejde je o zachy­ce­ní tech­no­lo­gic­ké­ho pokro­ku, ale v poza­dí i o lidi jako tako­vé - a ti jsou více­mé­ně pořád stej­ní....

„Velocipéd...“ je kou­zel­ná kníž­ka, kte­rá je díky hez­kým vysvět­liv­kám vza­du vhod­ná i pro mlad­ší čte­ná­ře (konec­kon­ců, vydal ji Albatros).

„Je to tak, že lid­stvo je stá­le na kra­jíč­ku čeho­si veli­ké­ho, dere se vzhů­ru na vyso­kou horu, ale když se tam vyšpl­há, vidí, že v sou­sed­ství je hora ješ­tě vyš­ší.“

---