Pokud vás někdy zaráželo, proč tak inteligentní člověk jako Rowan Atkinson postavil svou kariéru na postavě idiota Mr. Beana, pak vězte, že na to existuje velice jednoduché vysvětlení. Takový primitivní humor totiž pochopí každý. Grimasy, které Atkinson dokáže svým obličejem vytvořit, se vyrovnají snad jen kreacím Jima Carreyho. Zarážející na tom je fakt, že si tento druh zábavy dokáží užít jak lidé slabomyslní, tak i ti, kteří se považují za „vyspělejší“. (Ta menšina, která má z Mr. Beana husí kůži jen při vyslovení jeho jména je vcelku zanedbatelná. A to je trochu škoda.)
Když se ale v roce 2003 objevil na plátnech Johnny English, působilo to jako jakési zjevení, i když nešlo o nic nového. Parodie na tajné služby a špionážní thrillery jsme do té doby již znali. Jenže Rowan Atkinson posunul tento žánr zase o kus dál. A mnohdy i bez toho zpitomělého „beanovského“ pitvoření.
Dvojka je na tom obdobně. Hodně se tu hraje na situační humor, který je sice spíše prvoplánový, ale kdo by čekal něco jiného, by byl blázen. Film se ale dá spíše rozdělit na malé epizodky, než aby dobře fungoval i jako celek. Jednoduchost zápletky nechme stranou. Diváci, kteří půjdou na novinku Johnny English se vrací nehledají příběh, nýbrž zábavu. A to dostanou.
Znovuzrozený agent MI7
Jak se měnil žánr špionážních thrillerů, bylo zapotřebí inovovat i jeho parodii. Johnny English se ve svém novém dobrodružství nejprve uchyluje do tibetského kláštera, kde si má po boku svého mistra vycvičit mysl a zocelit tělo. Zvláště pány trochu zamrazí při pohledu na způsob, jakým si Johnny English posiluje své choulostivé partie.
English je po své poslední akci v Mosambiku suspendován, zostuzen a v podstatě vyhnán. Tento exil ale do jeho života vnese harmonii, kterou pak plně využije při lovu zločineckého spolku Vortex (Vír). Honička po výškové budově v Hongkongu patří k prvním humorným epizodkám. Johnny English se v klidu spouští výtahem, zatímco jeho protivník horlivě sešplhává po bambusovém lešení.
Stejně jako obsazení se změnil i post na režisérském křesílku. Petera Howitta vystřídal Oliver Parker, ale změna režiséra téměř nic neznamená. Kromě jiných gagů a krkolomných situací, do kterých se English díky své nemotornosti a chybě v úsudku často dostává, zůstává skoro vše ve starých kolejích. Tvorba scénáře zůstala víceméně ve stejných rukách.
Nepochybně hlavním impulsem pro natočení pokračování Johnnyho Englishe byly finanční důvody. Jak ukázal první díl, diváci na takovou komedii slyší a nepochybně rádi vyrazí i na její pokračování.
Invalidní humor
Vedle Atkinsona je zbytek hereckého ansámblu poněkud zastíněn. Ale určitě nepřehlédnete maličkou Číňanku aka zabijáckou uklízečku, která si ze svého vysavače hravě složí téměř jakoukoli zbraň. Zahrála si ji Pik Sen Lim, která českým divákům příliš známá není, nicméně má na svém kontě slušnou řádku rolí zejména v televizních seriálech.
Epizodovitost se nedá snímku vyčítat, neubírá mu slušně plynoucí tempo ani humor. Ve filmu se téměř nevyskytují chvíle, při kterých by se divák zoufale kroutil v sedadle a modlil se za brzký konec. Opravdu se pořád něco děje, i když tak trochu na úkor děje samotného. Zápletka je minimální a vlastně téměř nedůležitá. Johnny English je povolán do Londýna a následně poslán do Hongkongu, aby zachránil čínského ministra, tam se dozvídá o zabijácké bandě, která si říká Vortex. Získává jeden ze tří klíčů a triumfálně míří zpět do Londýna. A pak se spustí kolotoč šílených eskapád, které divák očekává a na které se vlastně těší. Šílená uklízečka hraje téměř ve všech Englishových excesech důležitou roli.
I do filmu prosákne Atkinsova záliba v drahých autech. Lesk v Atkinsonových očích se objeví vždy, když se do záběru dostane se svým agentským autem, hlasově ovládaným Rolls-Roycem. Ve filmu je hodně využíván také humor slovní, kdy se English přeřekne vždy v nevhodnou chvíli, nebo lidem záměrně komolí jména.
Zřejmě nejpovedenějších je scéna Johnnyho útěku před agenty a policií, kdy neváhá shodit invalidu z jeho křesla, aby v něm mohl prchnout. Křeslo je vybaveno třemi stupni rychlého výkonu. Na ten poslední stupeň už je zapotřebí nasadit helmu. Při čekání na výtah se pak neštítí vytáhnout zbraň (která je šikovně zabudována přímo v křesle) na partu invalidních seniorů.
Postava Englishova asistenta agenta Tuckera je poněkud málo využívaná, i když i jí se dostane zasloužené pozornosti. Větší význam má behaviorální psycholožka Kate Sumnerová, která v Johnnym probudí nejen jeho vzpomínky na Mosambik. Kate Sumnerovou si zahrála Rosamunda Pike, která je známá především díky roli ve snímku Joea Wrighta Pýcha a předsudek, kde si zahrála nejstarší dceru pana Benneta.
Za zmínku také stojí hudební doprovod, který je většinou perfektně sladěn s tím, co se děje na plátně. Ilan Eshkeri složil příjemnou hudbu, která se k této taškařici dobře hodí a zároveň ji podtrhuje.
Johnny English se vrací je snímek nenáročný, ale ne zbytečný. Není to laciná parodie, která bezduše kopíruje scény ze známých filmů. Má svůj arzenál humoru, který se nebojí použít, a hlavně má Rowana Atkinsona, který v roli Johnnyho Englishe baví mnohem více než v roli idiota Mr. Beana. Patříte-li mezi jeho fanoušky, film si opravdu užijete. V opačném případě vás film také pobaví, ale nebudete mít výraznější nutkání podívat se na něj ještě někdy znovu.
Nejnovější komentáře