Jurský svět: Nadvláda

4/10 – Trošku po funusu, ale přece. Od závěrečného dílu dinosauří film-od-filmu-gigantičtější-a-taky-vypatlanější ságy jsem mnohé nečekal, ale stejně jsem si po většinu promítání ťukal na čelo, kroutil hlavou a obracel oči v sloup. Je vskutku obdivuhodné, jak tlak veřejnosti a chuť se zavděčit každému (rozuměj: svým peněženkám) dokázali v kombinaci s persistentním úsilím a vizí pořádně podojit kapsy rodičů desetiletých fanoušků přetransformovat původní děsivou a vizuálně podmanivou podívanou na family friendly výplach o nesmrtelných postavách a tupých stereotypních nuladimenzionálních záporácích, ve kterém se sem tam mihne nějaký ten daɪnəsɔ. Kdyby alespoň to CGI nevypadalo jako nechtěná devoluční odbočka digitálních triků, taková novodobá Cesta do pravěku. Vážně fiasko. Neoprávněně nejdelší, ale oprávněně nejhorší pokračování. Celý snímek ve výsledku vyznívá neuvěřitelně zbytečně a jediná podstatná věc, ke které děj ani nespěje, se odehraje kdesi na pozadí a na konci nám ji jakýsi vypravěč jakoby mimochodem sdělí – "To čumíte, co?" Jo... to teda čumím. A nebyl jsem sám. Do kina se nechali překecat i Šidítko a Prdelka, také oni byli velice zklamaní, co je to režisér Trevor za žabího parchanta. Jejich vyjádření najdete zde: "Sláva nazdar výletu, výletu, výletu. Jsme zpět z kina, už jsme tu, už jsme tady. Bordoshut nás pochválí, pochválí, pochválí, že jsme ten maglajs prospali, prospali. Když se zeptá jestli půjdem zas - ha ha, ani Giganotosaurus nepřinutí nás. Hej! Další díl už nebude. Lalala..."