Klementýnka a naprostý blázinec - kniha

Klementýnka se v pon­dě­lí ráno pro­bu­di­la a nakres­li­la krá­vu, kte­ré tečou z očí slzy. Mělo to totiž svůj důvod, ale o tom za chví­li. Klementýnka cho­di­la do tře­tí tří­dy, měla bra­t­ra a mamin­ka zrov­na čeka­la mimin­ko. Klementýnka se zlo­bi­la na tatín­ka, pro­to­že stej­ně jako mamin­ka byla vege­ta­ri­án­kou a tatí­nek sně­dl seka­nou. S tím se Klementýnka nehod­la­la smí­řit. Postěžovala si na to své nej­lep­ší kama­rád­ce ze tří­dy Margaretě. Ta byla expert­ka na svat­by, i přes svůj malý věk, pro­to­že vidě­la kdy­si v tele­vi­zi krá­lov­skou svat­bu a tak radi­la ostat­ním. Margareta Klementýně pora­di­la, aby děla­la, že je její tatí­nek nevi­di­tel­ný. Klementýna měla oblí­be­né­ho uči­te­le – pana Dymáka.

Ten se jí kaž­dé ráno po pří­cho­du do ško­ly ptal, jest­li se to už naro­di­lo. Margareta radi­la se svat­bou i Ríšovi a Marii, a to tako­vé věci, nad kte­rý­mi by se člo­věk poza­sta­vil. Například, aby měli na svat­bě tisíc světý­lek. V úte­rý Klementýnka nakres­li­la dal­ší obrá­zek s tema­ti­kou utr­pe­ní zví­řat. Mimo toho se ješ­tě rodi­na neu­snes­la na jmé­nu pro mimin­ko, kte­ré se za chví­li mělo naro­dit. Když skon­či­la v úte­rý ško­la, Margareta se pta­la, jak to fun­gu­je u nich doma s tera­pií ticha. Klementýna pro­zra­di­la, že celý večer neřek­la ani slo­vo. Když při­šla Klementýnka domů, tak se nesta­či­la divit.

Maminka totiž drh­la spo­rák. Tomuhle se říká hnízdě­ní, jak se dozvě­dě­la. Další ráno a opět stej­ná otáz­ka od pana Dymáka. Klementýnka ho však ten­to­krát zara­zi­la pří­mou otáz­kou, jest­li si mys­lí, že by mohl být dob­rým uči­te­lem čtvr­té tří­dy, kam měla Klementýnka po prázd­ni­nách nastou­pit. Pan Dymák pro­hlá­sil, že na ško­le je dané, že kaž­dý uči­tel učí svou tří­du a on má tře­tí, tudíž je nemož­né mít čtvr­tou, což Klementýnka nechtě­la pocho­pit. Klementýnak se dokon­ce muse­la dosta­ti do ředi­tel­ny, kde jí paní ředi­tel­ka řek­la, že se změ­ni­la a už umí ovlá­dat svo­je emo­ce. Poslední den ško­ly měla Klementýnka jeden úkol – chtě­la se roz­lou­čit s panem Dymákem.

Bohužel už tu mož­nost nedo­sta­la, nebyl pří­tom­ný. Klementýnku to moc mrze­lo, ale neda­lo se s tím už nic dělat. První den prázd­nin si s ní mamin­ka váž­ně pro­mlu­vi­la o její igno­ra­ci tatín­ka. Vysvětlovala jí, že done­ko­neč­na to takhle nepů­jde, pro­to­že jed­nou spo­lu stej­ně budou muset zno­vu mlu­vit. Jednoho veče­ra otec Klementýnu odve­zl k rodi­čům Margarety, aby tam přespa­la. Rodiče chtě­li osla­vit svo­je výro­čí. Tatínek se sna­žil s Klementýnou v autě mlu­vit, respek­ti­ve pro­mlou­vat jí do duše, ale ta v jeho pří­tom­nos­ti stá­le mlče­la. Tak tedy byla s Margaretou, ale ne pří­mo doma, ale v hote­lu Park Plaza.

Když byla návště­va u kon­ce, odve­zl Klementýnku domů tatí­nek Margarety. Když vešla do poko­je, tak na ni mamin­ka děla­la posun­ky a nabá­da­la ji k tichu. Klementýnka si mys­le­la, že mamin­ka drží na klí­ně boch­ník chle­ba, ale pak při­šla na to, že to není chle­ba, ale mimin­ko. Klementýnce se nej­pr­ve zdá­lo, že je dítě ošk­li­vé, ale pak se podí­va­la lépe a změ­ni­la názor. Byla to sestřič­ka, kte­rou pojme­no­va­li Summer. Miminko se naro­di­lo před­čas­ně, ani mamin­ka s tatí­nekm to ješ­tě neče­ka­li. Klementýnka s tatín­kem měli pro mamin­ku při­pra­ve­ný dárek – krás­ný stůl a mamin­ka byla nad­še­ná. Klementýnka se odhod­la­la napsat dopis panu Dymákovi a pro­zra­di­la mu i infor­ma­ci o nové sestřič­ce.

Tato pohád­ka je psa­ná tako­vým typic­ky pod­le mě ang­lic­kým sty­lem, i když je autor­ka Američanka, ale na mě to tak pros­tě půso­bí, tak­že je logic­ké, že musí být dob­rá. A taky že ano. Neumím si před­sta­vit, že by se to dětem nelí­bi­lo, tak­že dopo­ru­ču­ju všem. Má něko­lik dílů a na pod­zim vyjde dal­ší. Má 184 stran.

Knihu může­te zakou­pit za 144 Kč zde.

• Autor: Sara Pennypackerová
• Ilustrace: Maria Frazeeová
• Žánr: belet­rie pro děti
• Nakladatelství: Albatrosmedia
• Datum vydá­ní: 24.07.2017