Kostlivec: Nová celovečerní adaptace Stephen Kingova hororu přináší slušnou atmosféru, ale nedosahuje očekávání

Photo © 20th Century Studios

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Středoškolačka Sadie Harper (Sophie Tatcher) a její mlad­ší sest­ra Sawyer (Vivien Lyra Blair) se vzpa­ma­to­vá­va­jí z nedáv­né smr­ti své mat­ky a od své­ho otce Willa (Chris Messina), tera­pe­u­ta, kte­rý se potý­ká s vlast­ní boles­tí, se jim nedo­stá­vá pří­liš pod­po­ry. Když se u nich doma neče­ka­ně obje­ví zou­fa­lý paci­ent Lester (David Dastmalchian) hle­da­jí­cí pomoc, zane­chá za sebou děsi­vou nad­při­ro­ze­nou bytost, kte­rá se při­ži­vu­je na rodi­nách a živí se utr­pe­ním svých obě­tí...

Krátký pří­běh The Boogeyman vydal Stephen King v roce 1973 pro maga­zín Cavalier, ten­to svůj krát­ký pří­běh poté v roce 1978 zařa­dil do své sbír­ky Night Shift. Již v roce 1982 došlo ke krát­ko­me­tráž­ní adap­ta­ci, v posled­ních letech je ovšem čas­těj­ší, že se sahá v Hollywoodu prak­tic­ky po všem, co v mno­ha očích král lite­rár­ní­ho horo­ru napsal. Výsledkem je tak nová celo­ve­čer­ní adap­ta­ce, kte­rá ovšem vylo­že­nou adap­ta­cí není. Dle oče­ká­vá­ní se povíd­ka roz­ta­hu­je, spí­še než­li o ryzí pře­dě­láv­ku jde ovšem o film, kte­rý více­mé­ně nava­zu­je na děj původ­ní povíd­ky a roz­ví­jí její zdán­li­vě ote­vře­ný konec. Původně při­tom mělo jít o exklu­zi­vi­tu pro Hulu, nad­še­ní tes­to­va­cí­ho pub­li­ka a násled­ně pro­du­cen­tů ovšem ved­lo ke změ­ně plá­nů a tak se z Kostlivce stá­vá horor pro kina, kte­rý bude do vel­ké míry jis­tě těžit z jmé­na samot­né­ho Kinga. Vznikl ovšem jeden z těch lep­ších fil­mů vychá­ze­jí­cích z jeho tvor­by?

Film Roba Savage je tím typem fil­mu, kte­rý by měl ide­ál­ně těžit z budo­vá­ní atmo­sfé­ry, kte­rá by nemě­la pod­ce­nit prá­ci se zvu­kem, při­tom všem je od počát­ku jis­té, že se Kostlivec pokou­ší nějak pra­co­vat s moti­vem ztrá­ty. Titulní enti­ta se ostat­ně pro­je­ví jako tako­vá, kte­rá para­zi­tu­je na zármut­ku, snad­no by se dalo oče­ká­vat, že si kro­mě ner­vů divá­ků bude Kostlivec chtít hrát i s jejich empa­tií. Výsledek pře­ci jen zkla­me v tom fak­tu, že podob­ných horo­ro­vých zále­ži­tos­tí, kte­ré se pokou­še­li pra­co­vat s podob­ný­mi moti­vy, pře­ci jen vznik­lo už dost, Kostlivec poté ve finá­le kdo­ví­jak nevy­bo­ču­je.

Savage při­tom doká­že tak nějak s atmo­sfé­rou pra­co­vat, kdy jen ve finá­le neo­do­lá k tomu, aby až pří­liš sázel na lekač­ky, kte­ré nepat­ří zrov­na k těm nej­ví­ce pře­kva­pi­vým. Scenáristé Scott Beck a Bryan Woods (sto­jí­cí sice za prv­ním Tichým mís­tem, ale i sci-fi 65) vlast­ně z původ­ní­ho pří­bě­hu nezvlá­da­jí dva­krát výraz­ně vychá­zet, výraz­něj­ší dojem už zane­chá spí­še věr­něj­ší krát­ko­me­tráž­ní adap­ta­ce z roku 1982. K zlep­še­ní dojmů při­spí­va­jí herec­ké výko­ny, kdy napří­klad potě­ší ústřed­ní Sophie Thatcher, dost šikov­ná dět­ská hereč­ka Vivien Lyra Blair, Chris Messina v roli těž­ce smi­řu­jí­cí­ho se vdov­ce nebo David Dastmalchian ve své men­ší, ale dal­ší zapa­ma­to­vá­ní hod­né roli. Samotné herec­ké výko­ny zvlá­da­jí být dosta­teč­ně půso­bi­vé, pře­ci jen ovšem slab­ší scé­nář dva­krát pozved­nout nezvlád­nou.

I když moti­vy o zármut­ku a sna­ze se přes ně dostat v kon­fron­ta­ci s démo­nic­kou enti­tou půso­bí sil­ně, výsled­ný film se sku­teč­ně na vel­ké před­sta­ve­ní nezmů­že.  Kamera Eliho Borna zvlá­dá ale­spoň potě­šit díky fak­tu, že i když se dost pasá­ží ode­hrá­vá v tem­no­tách, vše tak nějak zůstá­vá pře­hled­né a to i přes fakt, že titul­ní bubák se sna­ží nějak pra­co­vat se zná­mým pra­vi­dlem o tom, že nejdě­si­věj­ší může být to, co není divá­ko­vi na očích (jeho násled­ný nástup v plné krá­se to jen může potvr­dit).  Přeci jen ovšem ve finá­le prav­dě­po­dob­něj­ší, že by film méně ura­zil jako exklu­zi­vi­ta pro stre­am, kdy ved­le všech podob­ných kino horo­ro­vých zážit­ků pře­ci jen nestrh­ne tím, že by byl nějak výji­meč­ný.

Řemeslných nápa­dů při­tom roz­hod­ně není dost a s kame­ro­vý­mi úhly se někdy doká­že pra­co­vat doce­la kre­a­tiv­ně. Přístup spo­je­ný s tím, že půjde spí­še o pokra­čo­vá­ní původ­ní­ho pří­bě­hu ovšem zamr­zí tím, že vlast­ně nepři­jde s ničím kdo­ví­jak zají­ma­vým a sna­ží se tak nějak mimo pra­co­vat i s moti­vem toho, že je ústřed­ní hrdin­ka obě­tí men­ší šika­ny, kdy celý ten­to motiv vlast­ně nepři­spí­vá k fak­tu, že se zrov­na boju­je se zármut­kem a vlast­ně neve­de k něja­ké­mu smys­lu­pl­né­mu vyvr­cho­le­ní.  Tyto sle­pé ulič­ky tak ve finá­le sku­teč­ně zve­dá naho­ru pře­de­vším zmí­ně­ná prá­ce s atmo­sfé­rou a dosta­teč­ně zají­ma­vý vizu­ál, pře­ci jen to ovšem na zla­tou výjim­ku a dal­ší vyda­ře­nou adap­ta­ci Stephena Kinga neda­ří. I pro­to, že přes oči­vid­né ambi­ce fil­mu vlast­ně chy­bí kom­plex­nost, kte­rou napří­klad původ­ní krát­ký pří­běh nepo­strá­dá. Literární styl Stephena Kinga roz­hod­ně nemu­sí sed­nout kaž­dé­mu, v kon­fron­ta­ci s fil­mo­vou adap­ta­cí by ovšem lec­kdo musel uznat, že je vět­ši­na jeho fil­mo­vých adap­ta­cí pře­ci jen kra­pet prázd­něj­ší, než zdro­jo­vý mate­ri­ál. Kostlivec v tom­to ohle­du světlou výjim­kou být nedo­ká­že.

Kostlivec je sluš­ný horor, kte­rý neu­ra­zí pra­cí s atmo­sfé­rou a občas­ným vizu­ál­ním nápa­dem, vlast­ně ovšem ve finá­le s moti­vem zármut­ku a sna­hou se s ním vyrov­nat skr­ze kon­fron­ta­ci s titul­ním bubá­kem nepra­cu­je kdo­ví­jak půso­bi­vě a i když se spí­še sna­ží fun­go­vat jako pokra­čo­vá­ní původ­ní­ho pří­bě­hu než­li pří­má adap­ta­ce, krát­ký pří­běh zvlá­dá ve finá­le mra­zit o pozná­ní více, než celý ten­to oči­vid­ně ambi­ci­óz­ní, ale v souč­tu přes­to neu­spo­ko­ju­jí­cí a jen ide­ál­ně neu­rá­že­jí­cí horo­ro­vý výplach....

Verdikt: 60 %