Lincoln speciál - část 3 - Tým soupeřů

Spielberg začal s Goodwinovou kni­hu pro­bí­rat už něko­lik let před tím, než ji dokon­či­la. Setkali se u pří­le­ži­tos­ti osla­vy nové­ho milé­nia ve Washingtonu, kde se ji zeptal, na čem prá­vě pra­cu­je. Projevil tedy o kni­hu váž­ný zájem už něko­lik let před­tím, než byla dokon­če­na. „Pracoval na ostat­ních fil­mech a jed­nou za čas zavo­lal a zeptal se, co dělá Lincoln. Až jed­no­ho dne zís­kal před­nost­ní prá­vo,“ vzpo­mí­ná Goodwinová.

Plamená reak­ce čte­ná­řů na prá­vě vyšlou kni­hu potvr­di­la, že Goodwinová káp­la na tu část pří­bě­hu o Lincolnovi, kte­rá všech­ny zají­ma­la nej­víc, a sice jak dosá­hl tak zásad­ních změn k lep­ší­mu v tak kraj­ně pro­ti­chůd­né době. „Tým riva­lů“ v názvu kni­hy odka­zu­je ke třem Lincolnovým opo­nen­tům, s nimiž se Lincoln utkal v pre­zi­dent­ských vol­bách roku 1860, aby nako­nec pozval všech­ny zatrpk­lé pora­že­né sou­pe­ře do své­ho kabi­ne­tu. Tento smě­lý tah je pří­kla­dem Lincolnových mimo­řád­ných kva­lit: schop­nos­ti vychá­zet se svý­mi opo­nen­ty, nadá­ní pro poli­ti­ku a neměn­né­ho kom­pa­su, kte­rý vždy uka­zo­val k uni­ver­zál­ním hod­no­tám spra­ve­dl­nos­ti, občan­ským prá­vům a doko­na­lej­ším Spojeným stá­tům ame­ric­kým.

To sto­jí i za jeho mož­ná nej­vět­ším úspě­chem - při­měl národ, aby pod­po­řil „zno­vuzro­ze­ní svo­bo­dy“ a skon­co­val v závě­ru vál­ky s haneb­nou prak­ti­kou otroc­tví, a to nejen sym­bo­lic­ky, nýbrž ces­tou ústav­ní­ho dodat­ku, kte­rý ze zru­še­ní otroc­tví dělá sou­část práv­ní­ho zákla­du Spojených stá­tů ame­ric­kých.

Jak to doká­zal? Goodwinová tvr­dí, že hna­cím moto­rem mu bylo vědo­mí toho, jaké důsled­ky by měl jeho neú­spěch. „Myslím, že pro Lincolna bylo při­je­tí 13. dodat­ku klí­čo­vé, jeli­kož věděl, že pokud se sta­ne sou­čás­tí Ústavy – kte­rou tolik ctil -, s otroc­tvím bude ve Spojených stá­tech jed­nou pro­vždy konec. Proto zapo­jil veš­ke­ré své nadá­ní pro poli­ti­ku a vyu­žil všech svých vzta­hů ve vliv­ných kru­zích, aby byl doda­tek schvá­len. Teprve tak si mohl být jis­tý, že otroc­tví jed­nou pro­vždy odzvo­ní.“

Dodává: „Myslím, že uvě­řil, že Spojené stá­ty mohou být, jak čas­to říkal, nosi­te­lem nadě­je po celém svě­tě.“

Spielberga kni­ha Goodwinové fas­ci­no­va­la. „Skoro kaž­dá strán­ka Dorisiny kni­hy obsa­hu­je námět na celo­ve­čer­ní film,“ tvr­dí reži­sér. „Ale nej­dů­le­ži­těj­ší byl duch muže, kte­rý zachy­ti­la. Cítil jsem, že je zásad­ní zacho­vat mu věr­nost ve všem, co bude­me dělat.“

Brzy na to pozva­la Goodwinová Spielberga a Tonyho Kushnera ke kula­té­mu sto­lu odbor­ní­ků na Lincolna, aby vidě­li, jak je oblast, do kte­ré se chtě­jí pus­tit, nároč­ná. Překvapilo ji, jak dob­ře zapad­li. „Bylo to neu­vě­ři­tel­né,“ vzpo­mí­ná. „Později jsem dosta­la e-maily od všech pří­tom­ných his­to­ri­ků, ve kte­rých psa­li, jak je udi­vi­lo, kolik toho Steven ví o Lincolnovi, občan­ské vál­ce, zru­še­ní otroc­tví, Mary, zkrát­ka o všem. Vzápětí jsme si s Tonym zača­li vymě­ňo­vat e-maily a pro­bí­rat všech­ny strán­ky Lincolna, a já jsem byla pře­svěd­če­ná, že nikdo jiný nemů­že odvést lep­ší prá­ci než oni dva.“

---