Lincoln speciál – část 6 - Lincolnova rodina

Za neo­by­čej­ným nadá­ním pro poli­ti­ku a víru v demo­kra­cii, kte­rá ved­la Abrahama Lincolna k pro­sa­ze­ní 13. dodat­ku, se skrý­va­la i osob­ní, nemé­ně fas­ci­nu­jí­cí strán­ka jeho osob­nos­ti. V době, kdy čelil svým pro­tiv­ní­kům v Kapitolu a na bitev­ním poli, čelil i spo­rům doma se svou sil­nou, ale žalem zdr­ce­nou ženou, a synem, roz­hod­nu­tým jít do vál­ky, kte­rou se Lincoln sna­žil ukon­čit.

Významnou roli, kte­rou hrá­la prv­ní dáma Mary Todd Lincolnová v poli­tic­kém i osob­ním živo­tě své­ho man­že­la, svě­řil Spielberg hereč­ce Sally Fieldové, dvoj­ná­sob­né drži­tel­ce Oscara® za neza­po­me­nu­tel­né výko­ny ve sním­cích „Norma Rae“ a „Místa v srd­ci“. Ve fil­mu „Lincoln“ na sebe bere podo­bu ženy, kte­rá neby­la o nic méně kom­pli­ko­va­ná osob­nost než její slav­ný man­žel. Pocházela z boha­té a poli­tic­ky vliv­né rodi­ny z Kentucky. Když Lincolna pozna­la, oka­mži­tě roz­po­zna­la jeho poten­ci­ál stát se budou­cím pre­zi­den­tem, a po bouř­li­vých námluvách se za něj ve dva­ce­ti třech letech pro­vda­la. (Jednou o Lincolnovi řek­la: „Jednoho dne se sta­ne pre­zi­den­tem Spojených stá­tů. Kdybych si to nemys­le­la, nikdy bych si ho nevza­la, pro­to­že jak vidí­te, je pra­má­lo pěk­ný.“)

Její man­žel se stal pre­zi­den­tem, úspěch však vne­sl do jejich spo­leč­né­ho živo­ta i plno zmat­ku, zármut­ku a spo­rů. Jen jeden z jejich čtyř synů se dožil dospě­los­ti. Mary  navíc pochá­ze­la z Jihu, a její rodi­na a srd­ce tak byly občan­skou vál­kou roz­pol­ce­né ve dví. Jakmile se sta­la prv­ní dámou, sta­la se ter­čem kri­ti­ky za to, že pře­hna­ně utrá­cí za reno­va­ci Bílého domu, kte­rý byl v zou­fa­le zchát­ra­lém sta­vu, a za svou osob­ní výstřed­nost. Její utr­pe­ní dosáh­lo po Lincolnově zavraž­dě­ní neú­nos­né­ho vrcho­lu. Zmíněná udá­lost a smrt její­ho nejmlad­ší­ho syna Tada sra­zi­ly Mary na kole­na. Byla krát­ce umís­tě­na do psy­chi­at­ric­ké léčeb­ny a zemře­la jako osa­mo­ce­ná žena, jejíž vybled­lý obraz skrý­val sku­teč­ně neo­by­čej­ný život.

Úkolem Fieldové bylo vysvo­bo­dit Mary ze svě­ta mýtů a udě­lat z ní sku­teč­nou ženu a mat­ku, žijí­cí ve vel­mi nároč­ném man­žel­ství. „Sally měla v mno­ha ohle­dech jed­nu z nej­ob­tíž­něj­ších rolí,“ říká Kathleen Kennedyová. „Hodně toho bylo napsá­no o Maryině boles­ti nejen ze ztrá­ty dětí, ale i z nesmír­né smut­nos­ti vál­ky. Sally s tím moh­la nalo­žit vel­mi před­ví­da­tel­ně. Namísto toho uká­za­la Maryinu ukáz­ně­nost a kom­pli­ko­va­nost. Pochopíte, že to, čím pro­chá­ze­la, bylo nesmír­ně nároč­né, ale záro­veň uvi­dí­te, jak tvr­dě na sobě pra­co­va­la, aby byla dobrou opo­rou své­mu man­že­lo­vi a prv­ní dámou USA.“

Fieldová se pus­ti­la do inten­ziv­ní­ho stu­dia pra­me­nů o Mary v nadě­ji, že pro­nik­ne za závoj zvěs­tí a polo­pravd. Přečetla řadu knih, navští­vi­la mís­ta, kde Mary žila, a setka­la se s his­to­ri­ky a sbě­ra­te­li memo­ra­bi­lií. „Všude jsem se sna­ži­la najít stříp­ky toho, čím byla,“ říká.

Herečka se domní­vá, že Mary byla ve své době tak ostře kri­ti­zo­vá­na mimo jiné i pro­to, že lidé vel­mi milo­va­li Lincolna. „Myslím, že ji lidé démo­ni­zo­va­li, pro­to­že tím vyzdvi­ho­va­li jeho,“ uva­žu­je. „Lincoln byl ušlech­ti­lý člo­věk a v krva­vé vál­ce ze sebe dával vše, a pod­le mě se pomlu­va, že byl žena­tý se seme­t­ri­kou, sama nabí­ze­la. Lidem se líbi­lo mys­let si: ‚Ubohý muž, podí­vej­te se, co musí sná­šet.‘ Něco na tom urči­tě bylo, ale ani život s ním nemu­sel být žád­ný med. Je mož­né, že byl odta­ži­tý a nepří­stup­ný. Mary ale vždy věři­la v jeho geni­a­li­tu a nikdy nepo­chy­bo­va­la o tom, že změ­ní svět. A to se také sta­lo.“

Jako Jižané bojo­va­li čle­no­vé Maryiny rodi­ny za Konfederaci a někte­ří poli­ti­ci pro­to zpo­chyb­ňo­va­li její loa­ja­li­tu. Mary nicmé­ně zůsta­la věr­ná Unii a man­že­lo­vu boji za pro­sa­ze­ní 13. dodat­ku. „Především ale byla věr­ná Lincolnovi,“ říká Fieldová. „Byla to vel­mi chyt­rá žena, ale ten­krát neby­lo u žád­né­ho sto­lu, kro­mě toho jídel­ní­ho, mís­to pro ženy, tak­že pod­po­ro­va­la Lincolna v záku­li­sí. Dobře se vyzna­la v poli­ti­ce a od počát­ku byla jeho důvěr­ni­cí. Ale mys­lím, že jakmi­le se ocit­li v Bílém domě, o své mís­to po Abrahamově boku při­šla. Jeho porad­cem se stal Seward a ona se zača­la cítit méně­cen­ná. Willyho smrt pak pro ni byla vel­ká rána. Její zármu­tek byl nesmír­ný. Ale mys­lím, že ji dodá­va­la sílu nadě­je na zno­vuna­vá­zá­ní vzta­hu s jejím mužem, což ostat­ně může­te ve fil­mu vidět.“

Fieldová vel­mi oce­ni­la šan­ci ztvár­nit spo­lu s Danielem Day-Lewisem na plát­ně pod­sta­tu dlou­hé­ho a váš­ni­vé­ho man­žel­ství, se vše­mi jeho smí­še­ný­mi poci­ty. Hned zpo­čát­ku si zača­li oba před­sta­vi­te­lé tex­to­vat v roli postav. „Posílal mi tře­ba malé lime­ric­ky nebo glo­sy a tak se mezi námi zača­lo vytvá­řet intim­ní pou­to,“ říká Fieldová.

Před začát­kem natá­če­ní se setka­li jen jed­nou, v Richmondu. Místo pro­jížď­ky v kočá­ře, jak to čas­to dělá­va­li Mary s Abrahamem, šli Fieldová a Day-Lewis na pro­cház­ku, aby mezi nimi vzni­kl vztah muže a ženy. Ačkoliv for­mál­ně spo­lu nikdy nezkou­še­li, tak Fieldová od prv­ní­ho dne natá­če­ní cíti­la, že: „je to muž, za nějž jsem už dlou­ho pro­vda­ná a do nějž jsem jed­no­du­še blá­zen“.

Day-Lewis to vní­mal obdob­ně. Říká: „Plně jsme se ode­vzda­li prá­ci a sna­ze odkrýt jejich vztah. Za celou dobu nena­stal jedi­ný oka­mžik, kdy bych zapo­chy­bo­val o tom, že Sally je oso­ba, s níž sdí­lím svůj život.“

Fieldová pou­ka­zu­je na to, že celé­mu pro­ce­su vel­mi napo­moh­la auten­tič­nost kaž­dé­ho detai­lu ve výpra­vě fil­mu a fakt, že Spielberg vytvá­řel na natá­če­ní časo­vou bub­li­nu, do kte­ré nepro­ni­ka­lo 21. sto­le­tí. „Nikdy jsem se při natá­če­ní fil­mu nese­tka­la s tak úžas­ným pro­dukč­ním detai­lem,“ říká. „Dávalo napros­tý smy­sl zůstat uvnitř toho­to svě­ta a záro­veň to byl nej­do­ko­na­lej­ší způ­sob prá­ce.“

Obzvlášť ji bavi­la spo­lu­prá­ce se Spielbergem. „Měla jsem to štěs­tí, že jsem moh­la spo­lu­pra­co­vat s něko­li­ka skvě­lý­mi reži­sé­ry a Steven je ten nej­lep­ší,“ říká. „Je neú­stup­ný ve své vizi, ale záro­veň je ochot­ný ji změ­nit, když vidí něco lep­ší­ho. Neustále hle­dá a pro­mýš­lí růz­né způ­so­by natá­če­ní a nabí­zí her­cům růz­né mož­nos­ti.“

Přestože film pře­ne­sl Fieldovou hlu­bo­ko do ame­ric­ké minu­los­ti, nemoh­la pře­stat mys­let na to, jak rele­vant­ní je pro dneš­ní dobu. „Je neu­vě­ři­tel­ně sou­čas­ný,“ tvr­dí hereč­ka. „Myslím, že bude mít ode­zvu nejen ve Spojených stá­tech, kde jsou lidé vel­mi zakot­ve­ni v indi­vi­du­ál­ních poli­tic­kých pře­svěd­če­ních, ale i po celém svě­tě. Do popře­dí vystu­pu­je kom­pli­ko­va­ná pod­sta­ta demo­kra­cie – její obtíž­nost a slo­ži­tost, to jak je těž­ké udr­žet její fun­go­vá­ní. Připomíná nám všem, že ušlech­ti­lá myš­len­ka toho, že lidé vlád­nou sami sobě, je nej­dů­le­ži­těj­ší věc na svě­tě.“

Lincolnovo man­žel­ství bylo vysta­ve­no dal­ší­mu tla­ku v podo­bě tou­hy jejich nej­star­ší­ho syna Roberta vstou­pit do armá­dy Unie a při­spět tak k váleč­né­mu úsi­lí. V jed­n­a­dva­ce­ti letech byl slib­ným stu­den­tem Harvardu a nemu­sel povin­ně naru­ko­vat jako tolik jiných mla­dých mužů, ale cítil nutká­ní se na tom­to dějin­ném oka­mži­ku podí­let. Jeho rodi­če to vidě­li jinak. Byli si vědo­mi závrat­né úmrt­nos­ti a dosud se nevzpa­ma­to­va­li ze smr­ti syna Willieho. Oba, kaž­dý po svém, se ho pro­to sna­ži­li udr­žet v civi­lu.

Představitelem pre­zi­den­to­va nej­star­ší­ho syna (jedi­né­ho, kte­rý se dožil dospě­los­ti) je Joseph Gordon-Levitt, kte­rý se před­sta­vil ve sním­cích „500 dní se Summer“, „Počátek“, „50/50“, „Temný rytíř povstal“ a „Looper“. Snažil se vžít do dile­ma­tu Boba Lincolna. „Myslím, že Bob si uvě­do­mo­val, jaké má štěs­tí, že je pri­vi­le­go­va­ný. Protože kdo chce bojo­vat ve vál­ce, ve kte­ré umí­rá tolik lidí?“ říká Gordon-Levitt. „Kvůli své­mu posta­ve­ní byl však z udá­los­tí v zemi vyňat. A těž­ce to nesl, pro­to­že oprav­du věřil v důvod vál­ky, věřil v prá­va lidí a chtěl za ně bojo­vat.“

Stejně jako Fieldová i Gordon-Levitt komu­ni­ko­val s Danielem Day-Lewisem pro­střed­nic­tvím vymo­že­nos­ti 21. sto­le­tí, tex­to­vých zpráv. „Je tro­chu zvlášt­ní posí­lat si smsky s někým, koho celý život zbož­ňu­je­te,“ uva­žu­je, „ale čini­lo mi to potě­še­ní. Jeho slo­va jsou milá a ušlech­ti­lá. Hodně pro mě zna­me­na­lo, když řekl: ‚Ty jsi byl prv­ní, kdo mě napa­dl.‘“

První den natá­če­ní poslal Day-Lewis Gordon-Levittovi krát­ký dopis, kte­rý se podo­bal Lincolnově ruko­pi­su. „A pak jsem ho potkal jako pre­zi­den­ta těs­ně před­tím, než kame­ry zača­ly natá­čet a byl jsem rád, že k tomu došlo tím­to způ­so­bem,“ říká herec. „Svět, kte­rý jsme vytvá­ře­li, tak zůstal nedo­tče­ný.“

Gordon-Levitt říká, že nej­víc ho těši­lo pro­bou­zet nejis­tou strán­ku Lincolnova cha­rak­te­ru, kte­rou mno­zí nikdy nevi­dě­li. „Líbí se mi, že film nedě­lá z Lincolna sva­té­ho,“ říká. „To, čeho zru­še­ním otroc­tví dosá­hl, bylo skvě­lé, ale film záro­veň uka­zu­je kom­pro­mi­sy, kte­ré musel udě­lat. Aby dosá­hl své­ho cíle, musel udě­lat roz­po­ru­pl­né věci. Bob je toho názor­ným pří­kla­dem, pro­to­že jeho vztah s otcem nestál za moc. To byla vel­ká oběť a je ukáz­kou toho, jak slo­ži­tý měl Lincoln život. Dějiny jsou psa­né lid­mi a mně se líbí, že ten­to pří­běh před­sta­vu­je Lincolna jako lid­skou bytost se vše­mi jeho nedo­stat­ky a před­nost­mi.“

Stejný dojem měl Gordon-Levitt i ze Sally Fieldové. „Chovali jsme se k sobě rea­lis­tic­ky, oslo­vo­va­li jsme se ‚mami‘ a ‚synu‘ a tak podob­ně. Vím, že to může znít div­ně, ale když to bere­te takhle váž­ně, všech­no je mno­hem sku­teč­něj­ší,“ shr­nu­je.

Lincolnova nejmlad­ší­ho syna Tada – křeh­ké a izo­lo­va­né dítě, pro kte­ré měl údaj­ně pre­zi­dent Lincoln nej­vět­ší sla­bost – hra­je herec aus­tral­ské­ho půvo­du Gulliver McGrath, kte­rý se nedáv­no obje­vil ve sním­ku „Temné stí­ny“ s Johnny Deppem. Gulliver byl nad­še­ný z humor­nos­ti i dojem­nos­ti role. „Tad má něko­lik vtip­ných a taky něko­lik váž­ných scén se svým otcem,“ říká. „Odhaluje ze své­ho otce to nej­lep­ší: jeho ohle­du­pl­nost a las­ka­vost.“

Spielberg s Gulliverem pocti­vě pra­co­val na tom, aby pro­ni­kl do Tadova svě­ta, kte­rý byl neob­vyk­lý, pro­to­že Tad se mohl pod­le libos­ti pro­chá­zet po Bílém domě, čas­to během otco­vých jed­ná­ní s nedů­le­ži­těj­ší­mi osob­nost­mi. „Steven vyzdvi­hl Tadovu svo­bo­do­my­sl­nou pova­hu a jeho roz­pus­ti­lost, když byl s otcem. Říká se, že Steven to s dět­mi umí a já s tím sou­hla­sím. Choval se ke mně skvě­le.“

Mezi ním a  Day-Lewisem vznik­lo pou­to jako mezi otcem a synem. „I když jsme zrov­na nehrá­li, cho­val se ke mně jako otec, objí­mal mě a hla­dil mě po hla­vě,“ říká Gulliver. „S Danielem i Sandy jsem si při­pa­dal, jako bych se vrá­til v čase o sto pade­sát let a byl ve stej­né míst­nos­ti jako Lincolnovi. Nebylo to jen odří­ká­vá­ní tex­tu, bylo to mno­hem sku­teč­něj­ší a krás­něj­ší.“

Existoval ješ­tě jeden člen rodi­ny, kte­rý nebyl s Lincolnovými pokrev­ně spří­z­něn, ale tvo­řil nedíl­nou sou­část jejich domác­nos­ti: Elizabeth Keckleyová, býva­lá otro­ky­ně, kte­rá se po růz­ných život­ních peri­pe­ti­ích sta­la šva­dle­nou v Bílém domě, důvěr­ni­cí a krej­čo­vou Mary Lincolnové. Byla záro­veň bojov­ni­cí za prá­va žen, dětí a osvo­bo­ze­ných otro­ků. V „Lincolnovi“ ji hra­je Gloria Rubeová, kanad­ská hereč­ka a zpě­vač­ka zná­má svou rolí v tele­viz­ním seri­á­lu „Pohotovost“.

Reubenová nazý­vá Keckleyovou „neo­by­čej­nou ženou“. Vysvětluje: „Narodila se jako otro­ky­ně a ve svých 39 letech si kou­pi­la vlast­ní svo­bo­du za 1 200 dola­rů. Byla vel­mi nada­ná v oblas­ti umě­ní a krej­čov­ství, kte­ré­mu se při­u­či­la od své mat­ky. Postupně si vytvo­ři­la vlast­ní kli­en­te­lu, kte­rou tvo­ři­ly ženy z vyš­ší spo­leč­nos­ti a ženy poli­ti­ků. Pak se pře­stě­ho­va­la do Washingtonu, kde se spřá­te­li­la s Mary Todd Lincolnovou a sta­la se její osob­ní šva­dle­nou.“

Když Reubenová stu­do­va­la Elizabethin pozo­ru­hod­ný život, pře­kva­pi­lo ji, jak úzce byla pro­po­je­na s Lincolnovou rodi­nou a jak blíz­ko měla k Mary, navzdo­ry jejich kraj­ně roz­díl­né­mu půvo­du. „I Elizabeth při­šla o syna v armá­dě Unie a mys­lím, že Mary a ona sdí­le­ly hlu­bo­ký zármu­tek matek, kte­ré při­šly o dítě,“ říká Reubenová. „Stala se její útě­chou v Bílém domě.“

Možnost spo­lu­pra­co­vat blíz­ce se Sally Fieldovou bylo pro Reubensovou potě­še­ním. „Okamžitě se z nás sta­ly dob­ré pří­tel­ky­ně,“ říká. „Vzniklo mezi námi pou­to a mys­lím, že role Mary byla pro Sally per­fekt­ní, pro­to­že stej­ně jako ona je chyt­rá, zábav­ná a cit­li­vá na to, co se kolem ní děje. Má v sobě Maryinu dra­vost.“

Jednou z nejdo­jem­něj­ších scén bylo pro Reubenovou schvá­le­ní 13. dodat­ku, kte­ré Keckleyová sle­do­va­la v Kongresu. „Natáčení schvá­le­ní 13. dodat­ku v hlav­ním měs­tě Richmondu ve Virginii byl vel­mi sil­ný záži­tek,“ říká.

---