Lov (The Hunt) – Recenze – 70%

Lovrecenzefilmu

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Satirický akč­ní thriller Lov vyprá­ví o tom, jak se zhru­ba tucet lidí pro­bu­dí v jakém­si lese, v němž jsou nej­pr­ve vyba­ve­ni zbra­ně­mi a násled­ně se stá­va­jí lov­nou zvě­ří pro boha­tou sme­tán­ku, kte­rá na ně pořá­dá hon. O jaké lidi jde, kým jsou love­ni a za jakým úče­lem, se kaž­do­pád­ně ve fil­mu roz­plé­tá až v jeho poz­děj­ším prů­bě­hu. Snímek díky tomu­to záměr­né­mu zata­jo­vá­ní a pozvol­né­mu uvol­ňo­vá­ní infor­ma­cí mate divá­ka hned na něko­li­ka úrov­ních a po urči­tou dobu jej dová­dí k řadě faleš­ných domně­nek nejen v rám­ci iden­ti­ty a osob­ní­ho záze­mí kon­krét­ních postav, ale tře­ba i ohled­ně toho, kte­rá z nich má ve fil­mu zastá­vat hlav­ní úlo­hu.

Zdroj fotek: cinemart.cz

Pozoruhodná je na fil­mu Lov i jeho nesnad­ná ces­ta k divá­kům. Studio Universal nej­pr­ve muse­lo dočas­ně zru­šit jeho reklam­ní kam­paň a násled­ně i ame­ric­kou pre­mi­é­ru (loni v září), neb toto obdo­bí naru­ši­ly stře­lec­ké úto­ky v Ohiu a v Texasu, což uve­de­ní fil­mu, jehož záplet­ka se točí kolem stří­le­ní lidí, moc pozi­tiv­ně nepro­spě­lo. Nastalou kon­tro­ver­zi násled­ně pro­hlou­bi­lo i to, že se do sním­ku nepří­liš opod­stat­ně­ně opí­ral na Twitteru Donald Trump. Posunuté uve­de­ní Lovudo kin v břez­nu toho­to roku pak ve finá­le defi­ni­tiv­ně zha­ti­la pan­de­mie coro­na­vi­ru, tak­že v Universalu nako­nec sáh­li po řeše­ní dis­tri­bu­o­vat jej pou­ze na inter­ne­tu.

Pověst ost­ré a netakt­ní sati­ry nicmé­ně fil­mu nepří­slu­ší – z hle­dis­ka sati­ric­ké­ho obsa­hu Lov půso­bí nao­pak poměr­ně měl­ce a neod­váž­ně, dokon­ce ani není namí­řen pro­ti niko­mu kon­krét­ní­mu. V zása­dě jde o pokra­čo­va­te­le sním­ků, jako jsou Nejnebezpečnější hra z roku 1932 (v níž boha­tý hra­bě orga­ni­zu­je hon na lidi na svém sou­kro­mém ost­ro­vě) nebo Hra o pře­ži­tíz roku 1994 (v níž čty­ři bělo­šští bohá­či uspo­řá­da­jí ve Skalnatých horách hon na své­ho čer­noš­ské­ho zaměst­nan­ce), ako­rát je zasa­zen do sou­čas­nos­ti a je výraz­ně kome­di­ál­něj­ší. Přitom nejen­že napl­ňu­je žánr uje­té akč­ní zába­vy (mís­ty dost krva­vé a bru­tál­ní), ale navíc jej, po vzo­ru výše zmí­ně­ných před­chůd­ců, svým spo­le­čen­sky kri­tic­kým pře­sa­hem posou­vá na dal­ší úro­veň. Jeho záplet­ka o nic netu­ší­cích jedin­cích prcha­jí­cích před svý­mi lov­ci je totiž v pod­sta­tě jen pouz­drem pro to hlav­ní, a sice pro meta­fo­ru ide­o­lo­gic­ké­ho boje mezi kon­zer­va­tiv­ci a libe­rá­ly a pokrou­ce­nou opti­ku, skrz kte­rou na sebe vzá­jem­ně nahlí­že­jí.

Film Lov se tudíž vysmí­vá spíš jen urči­tým obec­ným pola­ri­zu­jí­cím jevům a tren­dům ve spo­leč­nos­ti a ve veřej­né dis­ku­zi, než kon­krét­ním oso­bám. Byť pro­ti sobě v zákla­du sta­ví kon­zer­va­tiv­ce a libe­rá­ly, tak ani jed­no­mu tábo­ru moc nena­dr­žu­je – výraz­né nedo­stat­ky totiž nachá­zí u obou. Na pohled v něm sice roli padou­chů zau­jí­ma­jí vyso­ce posta­ve­ní před­sta­vi­te­lé kapi­ta­lis­tic­kých a poli­tic­kých elit, zatím­co jejich opo­nen­ti z řad niž­ší střed­ní tří­dy jsou nao­pak sta­vě­ni do pozi­ce nebo­hých obě­tí, nicmé­ně film obě sku­pi­ny vykres­lu­je zásad­ně jako kari­ka­tu­ry zosob­ňu­jí­cí nej­růz­něj­ší pří­sluš­né ste­re­o­ty­py. První sku­pi­nu tvo­ří kor­po­rát­ní fana­ti­ci strikt­ně dba­jí­cí na poli­tic­kou korekt­nost, kte­ří ale záro­veň pořá­da­jí taj­ný hon na všech­ny, kte­ří se jim z něja­ké­ho důvo­du zne­lí­bí, a ve dru­hé sku­pi­ně domi­nu­jí nej­růz­něj­ší xeno­fo­bo­vé a rasis­ti, šiři­te­lé kon­spi­rač­ních teo­rií nebo ale­spoň lov­ci noso­rož­ců.

Díky této zvo­le­né sty­li­za­ci a chytře vysta­vě­né vypra­věč­ské struk­tu­ře si Lov udr­žu­je kon­stant­ní míru napě­tí, neza­po­mí­ná ani na neče­ka­né zvra­ty a momen­ty pře­kva­pe­ní a humor těží zejmé­na z absur­di­ty urči­tých situ­a­cí, sati­ric­kých dia­lo­gů a kon­fron­ta­cí lov­ců s jejich živý­mi ter­či, kte­ří je pozvol­na obí­ra­jí o ilu­zor­ní pocit pře­va­hy pra­me­ní­cí ze zdán­li­vě pro­myš­le­ných pří­prav. Díky řadě solid­ně vypoin­to­va­ných scén a schop­nos­ti divá­ka neu­stá­le znejiš­ťo­vat a sem tam jej i zasko­čit něčím nepřed­ví­da­tel­ným, lze Lov dopo­ru­čit coby sym­pa­tic­ký akč­ní thriller oko­ře­ně­ný čer­ným humo­rem a drs­ný­mi výje­vy, u nějž je ako­rát nut­né akcep­to­vat jeho výji­meč­ně dement­ní námět (proč boha­tá eli­ta ris­ku­je vlast­ní život v nesmy­sl­ně naplá­no­va­né nahá­něč­ce ozbro­je­ných pro­tiv­ní­ků, kte­ří moh­li být zlik­vi­do­vá­ni dale­ko efek­tiv­ně­ji a bez rizik) a rela­tiv­ně málo sofis­ti­ko­va­né sati­ric­ké rovi­ně, kte­rá půso­bí de fac­to jen jako adap­ta­ce vyhro­ce­ných debat na soci­ál­ních sítích pře­ve­de­ná do absurd­ní nad­sáz­ky.