Mafia - „Nějakou dobu jsem pro něj pracoval. Teď mě chce zabít“ Tommy Angelo o Donu Salierim

Pravděpodobně nee­xis­tu­je na čes­ké her­ní scé­ně hráč, nebo pařan, chcete-li, kte­rý by nehrál prv­ní Mafii, nebo o ní aspoň nesly­šel. Tahle mafi­án­ská a vel­mi sty­lo­vá kom­bi­na­ce aut, stří­le­ní a hlav­ně sil­né­ho pří­bě­hu a per­fekt­ní­ho pro­stře­dí roz­ví­ři­la her­ní vody jako dopad mete­o­ri­tu.

Poprvé tak uči­ni­la svým pří­cho­dem, podru­hé při řeše­ní pasá­že závo­dů, a pak růz­ný­mi modi­fi­ka­ce­mi a roz­bo­rem extrém­ní jízdy. Zkrátka mlu­vi­lo a mlu­ví se o ní stá­le…

Prohibice, mafie a jeden taxi­kář, co se k tomu při­ple­tl…

Intro jako z fil­mu, při kte­rém pro­lé­tá náš zrak měs­tem Lost Heaven, nás zavá­dí do poklid­né odpo­led­ní kavár­ny. Zde se setká­vá Tommy Angelo a s otáz­kou „Detektiv Norman?“ si sedá k před­sta­vi­te­li záko­na.

Objednávkou kávy a roz­ho­vo­rem začí­ná život­ní pří­běh člo­vě­ka, kte­rý se při­ple­tl k orga­ni­zo­va­né­mu zlo­či­nu, dostal se v něm doce­la vyso­ko a pak se to celé posra­lo.

Mafie vám sice nabí­zí tuto­rial, ve kte­rém si může­te osa­hat střel­bu a jízdu autem, ale do hry samot­né vplou­vá­te napros­to při­ro­ze­ně hned z úvod­ní ani­ma­ce. Dvěma zdr­ha­jí­cím gan­gs­te­rům (vaši násled­ní spo­leč­ní­ci Paulie a Sam) se zrov­na nezda­ři­la jed­na akce. A pro­to­že jak na potvo­ru nara­zi­li zrov­na na vás, jak si večer pucu­je­te taxík, dosta­la se k vám „Nabídka, kte­rá se neod­mí­tá.“

Vzhledem k hlav­ni Coltu 1911 namí­ře­né­mu do vaše­ho obli­če­je vám nezbý­vá, než se dvo­ji­ce ujmout: To zahr­nu­je vyhý­bá­ní se pro­ná­sle­do­va­te­lům a zave­ze­ní obou do bez­pe­čí. Prostě brn­kač­ka. Tot vaše prv­ní a roz­hod­ně ne posled­ní setká­ní s pány od Dona Salieriho.

Vcucne a nepus­tí

Mafie, dílo stu­dia 2K Czech (dří­ve Illusion Softworks), se vyzna­ču­je jed­nou nád­her­nou věcí, kte­rá vás praští už v netra­dič­ně řeše­ném menu.

Mluvím o atmo­sfé­ře, věro­hod­nos­ti a při­ro­ze­né fil­mo­vos­ti, kte­rá dýchá z kaž­dé­ho pixe­lu, pohy­bu a akor­du hudeb­ní­ho dopro­vo­du. Ono už v momen­tě, kdy je samot­né logo her­ní­ho stu­dia před­sta­ve­no jako teto­vá­ní vyro­be­né v ano­nym­ním sute­ré­nu v obla­ku ciga­re­to­vé­ho kou­ře, vás zají­má, co při­jde dál a už se nemů­že­te dočkat kaž­dé­ho dal­ší­ho obra­zu, zábě­ru a šeles­tu.

Už tady totiž nabí­rá­te luft sála­jí­cí dout­ní­ky, dra­hý­mi oble­ky a znač­ko­vou Whisky, kte­rá cin­ká na stol­cích noč­ní­ho pod­ni­ku.

Mafia při­nes­la zce­la živé a uvě­ři­tel­né měs­to, nesku­teč­nou chytla­vost i oby­čej­né jízdy po měs­tě a pří­běh, za kte­rý by se nemu­sel sty­dět ani Mario Puzo, autor slav­né­ho Kmotra. On není nijak ori­gi­nál­ní, ale je podán nato­lik pře­svěd­či­vě, že při stří­dá­ní her­ních pasá­ží a ani­ma­cí ani neví­te, jest­li vlast­ně hra­je­te nebo se dívá­te na pří­běh v kině.

Vzestup, zra­da, pád a jed­na lupa­ra…

V jed­not­li­vých misích, kte­ré jsou tva­ro­vá­ny jako zápi­sy v dení­ku, sle­du­je­me prv­ní krůč­ky naše­ho hrdi­ny jakož­to řidi­če mafie. Samozřejmě netr­vá dlou­ho a i on musí vzít do ruky bou­chač­ku nebo samo­pal a odbouch­nout pár idi­o­tů, kte­ří se jeho Donovi serou na úze­mí a děla­jí tam bor­del.

Když zís­ká­te ost­ru­hy a respekt svých kole­gů, úko­ly jsou nároč­něj­ší a kom­pli­ko­va­něj­ší. Protože auta tvo­ří pod­stat­nou část hry, učí­te se postup­ně krást dal­ší a dal­ší vozy a díky zná­mos­ti mezi míst­ní­mi mecha­ni­ky se pra­vi­del­ně dostá­vá­te i k vel­mi luxus­ním kous­kům, kte­ré při­dá­vá­te do vlast­ní kolek­ce.

Přiznám se bez muče­ní, že auta a i oby­čej­né jež­dě­ní po měs­tě mě napros­to pohl­ti­lo, a to mě závod­ní hry nijak netáh­nou. Nicméně i to svěd­čí o kva­li­tě jejich zpra­co­vá­ní a o tom, že Mafie pohl­tí asi kaž­dé­ho.

Extrémní jíz­da a dal­ší vychy­táv­ky

Mimo kam­pa­ně s nava­zu­jí­cí­mi mise­mi exis­tu­je v Mafii ješ­tě mož­nost vol­né jízdy. V tom­to reži­mu se může­te neru­še­ně pohy­bo­vat po měs­tě, napří­klad taxi­ka­řit, stří­let cizí gan­gs­te­ry a všech­no je vám poměr­ně k dis­po­zi­ci.

Oddělenost vol­né jízdy a samot­né kam­pa­ně je asi jedi­ná, i když pod­stat­ná sku­teč­nost, kte­rou mohu prv­ní Mafii vytknout. Volná jíz­da je dob­rá, ale pokud si nena­jde­te něja­ký balí­ček misí, kte­ré v ní může­te plnit, cel­kem rych­le se začne­te nudit. A to je v tak krás­ně navr­že­ném měs­tě, jako je Lost Heaven, oprav­du ško­da.

Extrémní jíz­da na dru­hou stra­nu nabí­zí řadu úko­lů a misí, ve kte­rých zís­ká­vá­te super­au­ta nej­růz­něj­ší­ho dru­hu. Ať je to pro­ná­sle­do­vá­ní ohni­vé­ho běž­ce nebo tře­ba rych­lost­ní jíz­da, při kte­ré se vám stá­le mění způ­sob vidě­ní (ide­ál­ní ori­en­ta­ce pou­ze pod­le mapy), kaž­dé auto po vás chce jinou zkouš­ku, než se ocit­ne ve vašich chti­vých rukách.

Krásný a živý pří­běh

Hlavní silou Mafie je roz­hod­ně kam­paň, kte­rá oprav­du pohl­tí a nepus­tí, dokud si nepři­dá­te do zázna­mu i posled­ní misi a závě­reč­ný fil­me­ček.

Znova se asi do Lost Heaven chví­li pouš­tět nebu­de­te. Maximálně si napří­klad po něko­li­ka letech, když nara­zí­te doma na insta­lač­ky, řek­ne­te, jest­li furt zvlá­dá­te stří­le­ní během jízdy a dáte si ten pří­běh zno­vu, i když ho zná­te. Možná i ze zvě­da­vos­ti, jest­li se mezi­tím něco nezmě­ni­lo.

Základní šab­lo­na:

• inter­ak­tiv­ní gan­gs­ter­ka o vze­stu­pu a pádu jed­no­ho mafi­á­na

Navíc?

• atmo­sfé­ra
• čes­ká hra
• špič­ko­vá hud­ba i dabing
• pří­běh
• nároč­nost
• auten­ti­ci­ta
• mno­ho neza­po­me­nu­tel­ných momen­tů a hlá­šek

---

Foto: Youtube/Jiří Borový

---