Medvědobijka, henryovka a stříbrná puška - V čem spočívalo tajemství henryovky?

Tajemství henry­ov­ky spo­čí­va­lo v kon­struk­ci a toto tajem­ství Karel May úzkost­li­vě chrá­nil. „Měl jsem henry­ov­ku s 25 kul­ka­mi v paž­bě,“ zní nej­star­ší zná­má ver­ze. Později May ve svých kni­hách stá­le hovo­ří o puš­ce s krát­kou hlav­ní a s kulo­vi­tým uzá­vě­rem nebo o puš­ce s krát­kou hlav­ní, jejíž uzá­věr se zdál být zvlášt­ní kon­struk­ce. Na jiném mís­tě se říká: „Jistota zása­hu 1500 m. Náboje jsou ulo­že­ny v excen­t­ric­ky se otá­če­jí­cí kou­li.“ Onu osud­nou excen­t­ric­kou kou­li, kte­rá měla tvo­řit uzá­věr henry­ov­ky Mayovy inten­ce, mohl člo­věk obdi­vo­vat u puš­ka­ře Henryho v St. Louis jako neo­pra­co­va­ný „mno­ho­stran­ný kus žele­za, jehož rohy začal (Henry) opi­lo­vá­vat. Toto žele­zo bude kou­lí, kte­rá se bude excen­t­ric­ky pohy­bo­vat; 25 otvo­rů v ní bude obsa­ho­vat prá­vě tolik nábo­jů. Při kaž­dém výstře­lu se kou­le poo­to­čí, nej­bliž­ší pat­ro­nou k hlav­ni.“[7]

Jak ale ten­to kulo­vi­tý uzá­věr fun­go­val? O tom posky­tl May roz­díl­né úda­je. Jednou pohy­bo­val kou­lí palec, pak spoušť, pak se dokon­ce otá­če­la auto­ma­tic­ky: „Zalícil jsem a stří­lel, po kaž­dé ráně se excen­t­ric­ky pohy­bu­jí­cí se kou­le s nábo­ji pal­cem poo­to­či­la.“[9] „Vystřelil jsem ..., tím, že jsem spouš­tí pohy­bo­val kou­lí, kte­rá obsa­ho­va­la nábo­je, deset ran.“[10] „Tato kou­le zde za hlav­ní obsa­hu­je nábo­je, při kaž­dém výstře­lu se pohy­bu­je sama od sebe tak, že se příští otvor s nábo­jem při­lo­ží k hlav­ni.“[11] V roce 1897 ale May před vel­kou spo­leč­nos­tí pro­hlá­sil: „Mou henry­ov­ku nepo­cho­pí­te. Celé tajem­ství je mezi hlav­ní a pláš­těm hlav­ně.“[12] Tedy žád­ná excen­t­ric­ká kou­le?

Tyto od sebe odliš­né Mayovy úda­je o jeho kara­bi­ně dáva­jí naje­vo, že on sám neměl žád­nou sku­teč­nou před­sta­vu, jak Henryho opa­ko­vač­ka vypa­da­la a fun­go­va­la. Ve zbraně-technické oblas­ti uká­zal May pováž­li­vé sla­bos­ti. Méně kri­tič­tí byli Mayovi nesčet­ní čte­ná­ři, kte­ří mu rádi věři­li i násle­du­jí­cí ujiš­ťo­vá­ní: „Kdyby někdo nabí­zel maji­te­li deset tisíc, dva­cet tisíc dola­rů nebo ješ­tě víc ..., Old Shatterhand by se smí­chem ode­šel, před jeho smr­tí tu puš­ku nesmí nikdo dostat, ani k pro­zkou­má­ní ne.“[13] „Za henry­ov­ku Mayovi nabí­ze­li vel­mi vyso­ké část­ky, on ji ale nepro­dá a žád­né­mu jiné­mu člo­vě­ku nepo­skyt­ne ani pohled do její kon­struk­ce. Vaše přá­ní tedy bohu­žel nemů­že být spl­ně­no.“[6] Tuto zprá­vu musel s poli­to­vá­ním Deutscher Hausschatz sdě­lit jed­no­mu čte­ná­ři.

---

Poznámky:

[1] Dopis Karla Maye, 2. 11. 1894, v: Frankfurter Zeitung, říš­ské vydá­ní, z 1. 4. 1937.
[2] Karel May, Deadly dust, v: Dt. Hausschatz, Regensburg, VI (1879/80).
[3] Karel May, Oranže a dat­le, Freiburg 1894.
[4] Karel May, Růže z Kairvánu, Osnabrück 1894.
[5] Karel May, „Vánoce!“, Freiburg 1897.
[6] V: Deutscher Hausschatz, Regensburg, XVIII (1891/92).
[7] Karel May, Vinnetou, rudý gentle­man, sv. I, Freiburg 1893.
[8] Dopis Karla Maye J. Martinimu, Mühlhausen, 22. 6. 1895; sdě­le­no od L. Patsche z Vídně.
[9] Karel May, Satan a Jidáš, sv. II, Freiburg 1897.
[10] Karel May, V Kordillerách, Freiburg 1894.
[11] Karel May, V bal­kán­ských rokli­nách, Freiburg 1892.
[12] E. Weber, Karel May - kri­tic­ké poví­dá­ní, v: K otáz­kám spi­sů pro mlá­dež, Lipsko 1903.
[13] Karel May, Černý mustang, In: Der Gute Kamerad, Stuttgat, Berlín, Lipsko, XI (1896/97).
[14] Karel May, Syn lov­ce med­vě­dů, Stuttgart, Berlín, Lipsko 1890.
[15] Ramon Díaz de la Escosura (Karel May), Lesní Růžička, Drážďany (1882).
[16] G. Ferry, Zálesák, Stuttgart, Berlín, Lipsko, bez vro­če­ní.
[17] Karel May, V zemi máh­dí­ho, sv. III, Freiburg 1897.
[18] Karel May, Old Surehand, sv. III, Freiburg 1897.
[19] Sdělení Dr. Wilhelma Schevena, Drážďany, 21.12.1927; archív K. Hoffmanna
[20] Sdělení Dr. Johannese Schützeho, Chemnitz, 31.12.1927; archív K. Hoffmanna.
[21] Neues Wiener Abendblatt, 24. 2. 1937.
[22] E. E. Kisch, Ve vile „Shatterhand“. Interview s Karlem Mayem, v: Bohemia, Praha, čís. 133, 15. 5. 1910.
[23] Bohemia, Praha, 14. 10. 1898.
[24] Dopis Karla Maye F. E. Fehsenfeldovi, Freiburg i. Br., 27. 7. 1897, v: K. Gu- enther, Karel May a jeho nakla­da­tel, Radebeul 1933.
[25] Materiály May-clubu Mnichov (1898); sdě­le­no od L. Patsche, Vídeň.
[26] Dopis Karla Maye Carlovi Felberovi, Hamburk, 18. 5. 1897.
[27] Karel May, Vinnetou, sv. IV, Freiburg 1910.
[28] J. Pugs, Ruční pal­né zbra­ně, Berlín 1970
[29] M. Thierbach, Historický vývoj ruč­ních pal­ných zbra­ní, Drážďany 1886/87.
[30] J. Schön, Historie ruč­ních pal­ných zbra­ní, Drážďany 1858.
[31] J. Fanta, Zbraně v romá­nech Karla Maye, v: KMJB 1932.
[32] B. Wandolleck, Střelné zbra­ně v romá­nu Vinnetou, v: KMJB 1923.

Použitá lite­ra­tu­ra:

• HOFFMANN, Klaus. Silberbüchse - Bärentöter - Henrystutzen, „das sind die drei berühm­tes­ten Gewehre der Welt“, Herkunft, Wirkung und Legende. In Jahrbuch der Karl-May-Gesellschaft 1974. Hamburg: Hansa-Verlag, 1973. Přeložil Dr. Jan Koten.
• JORDÁN, Karel. Muž zva­ný Old Shatterhand. Praha: Toužimský & Moravec, 1997. ISBN 80-85773-79-1.

---