Každoroční festival žižkovského kina Aero představuje nejhorší možné filmy, které měl kdo odvahu shlédnout. Letos se koná již 18. ročník a je promítáno více než 20 nově vybraných snímků. Já osobně měl tu čest s filmem Megalománie.
Hororová fanfikce navazující na skutečné události. V devadesátých letech sériový vrah známý jako Řezník z Monsu v Belgii na ulicích nechával pytle z rozčtvrcenými ženami. Jeho totožnost je dodnes neznámá. Režisér Karim Ouelhaj si však položil otázku – Co když měl potomky, kteří pokračují v jeho odkazu?
Nápad pro příběh byl zajímavý, příběh však už tolik ne. Struktura byla založená na prvních deseti poměrně zajímavých minutách. Potom se odehrála asi hodina čehosi, co nemělo ani hlavu ani patu, abychom se opět vrátili k rozklíčování prvních deseti minut. Scénáristicky byly některé věty vyloženě komické a naprosto nezapadající do kontextu děje.
Herecké obsazení se skládalo především z dvojice Eline Schumacher a Wim Willaert, neboli obsazení Upířích deníků po třiceti letech. Herecké výkony byli místy dobré, ale typově se postavy vůbec do role nehodili.
Hororová atmosféra prakticky neexistuje. Pokus asi o dva nevydařené jumpscary režisér brzy vzdal a řekl si, že vsadí na vizuál a explicitu. Což nám přivedlo potoky umělé krve, ale násilí, které tu krev mělo plodit tam jaksi vůbec nebylo, nebo bylo velmi neuvěřitelné.
Závěrem tedy, Festival otrlého diváka nezklamal, prezentovaný snímek vyžadoval velmi mnoho otrlosti a pokud máte rádi horory, které pracují s klišé až tak špatně, že je to vtipné – tenhle je ten pravý pro vás.
