Menší červencové zamyšlení

Načítám počet zob­ra­ze­ní...

Za nece­lý týden se do kin vří­tí Bessonův nej­no­věj­ší film, zpra­co­vá­ní kul­tov­ní­ho komik­su Valerián a měs­to tisí­ce pla­net. Po pěti letech tedy opět uvi­dí­me vel­ko­roz­počto­vou sci-fi, kte­rá není sou­čás­tí žád­né­ho vět­ší­ho vesmí­ru a sta­ví na geni­ál­ní před­lo­ze. Čeká ale Valeriána stej­ný osud jako Cartera? Bude nepo­cho­pen pozér­ský­mi igno­ran­ty a odsou­zen?

Když měl před pěti lety pre­mi­é­ru sní­mek John Carter: Mezi dvě­ma svě­ty, počí­ta­lo Disney s obří­mi trž­ba­mi a mohut­ně chys­ta­lo pro­duk­ci dal­ší epi­zo­dy ve sna­ze vytvo­řit sérii, kte­rá by se v budouc­nu sta­la stej­ným kul­tem jako Star Wars či Star Trek. Film však finanč­ně pro­pa­dl a o pár měsí­ců poz­dě­ji kou­pi­lo Disney Lucasfilm a oži­vi­lo Lucasovu vesmír­nou ságu, čímž zhas­la i posled­ní nadě­je na sequel Carterových dob­ro­druž­ství.

Proč byl však film při­jat nato­lik vlaž­ně? Je to jed­no­du­ché, 99% návštěv­ní­ků kina nemě­lo nejmen­ší tuše­ní o tom, že je Carter nato­čen pod­le kni­hy Edgara Rice Burroughse, a bra­lo jej jako novin­ku. Až pří­liš čas­té pomr­ká­vá­ní na znal­ce Burroughsova díla tedy nena­šlo pocho­pe­ní a dokon­ce i „odbor­ná kri­ti­ka“ celý pro­jekt str­ha­la. Přičtěme si k tomu i fakt, že celý film jel stro­jo­vě pod­le své před­lo­hy a nepo­ku­sil se ani o žád­nou ino­va­ci a při­způ­so­be­ní své době. Publikum, kte­ré v minu­los­ti vidě­lo vizi­o­nář­ská díla Star Wars, Vetřelec, Star Trek, StarGate a dal­ší odchá­ze­lo zkla­má­no a zne­chu­ce­no.

Mně osob­ně se film líbil, neboť jsem vel­kým fanouš­kem Burroughsova díla a mile­rád čtu i komik­so­vé zpra­co­vá­ní Vlastislava Tomana z let sedm­de­sá­tých. Jsem však jed­ním z mála...

A jak to tedy bude s Valeriánem? Jak jsem již psal, film je adap­ta­cí komik­su Valerian et Laureline, kte­rý vychá­zel 43 let. Ovšem série nevy­chá­ze­la u reno­mo­va­né­ho nakla­da­tel­ství typu DC Comics, Marvel či Dark Horse, což může film ohro­zit už v zárod­ku. Buranské pub­li­kum hlta­jí­cí pou­ze komerč­ní mar­ve­lác­ké hitov­ky si řek­ne, že nepo­tře­bu­je vidět adap­ta­ci něče­ho, co nezná a do kina nevy­ra­zí. S Bessonovou novin­kou to pod­le mě nedo­pad­ne dob­ře, ale pověst­ná jis­kra nadě­je tu asi pře­ci jen je.

Jelikož 90% návštěv­ní­ků kina vybí­rá film pod­le reži­sé­ra, či oblí­be­né­ho her­ce, může Valerián nalá­kat na zvůč­ná jmé­na. Pozérské pub­li­kum urči­tě rádo vyra­zí na Bessona, pro­to­že je to ten týpek, co nato­čil Leona, že jo? A pak tam taky hra­je tako­vá ta s tím srost­lým obo­čím, ta co byla i v Sebevražedným oddí­lu. Ano, tak­to běž­ně uva­žu­je prů­měr­ný divák, nejen v našich luzích a hájích. Bez nejmen­ší zna­los­ti před­lo­hy rád vyrá­ží na film, kte­rý sle­du­jí kama­rá­di, pří­pad­ně se zamě­ří na reži­sé­ra, od kte­ré­ho kdy­si dáv­no viděl jeden film a vyra­zí na něj.

A je tu ješ­tě jeden fak­tor, proč pod­le mne bude Valerián mini­mál­ně v našich kinech neú­spěš­ný. Ve stej­ný den vyrá­ží do kin Dunkerk. Novinka Christophera Nolana nalá­ká pozé­ry do kin roz­hod­ně více, pro­to­že to je pře­ce od toho fra­je­ra, co nato­čil Počátek a toho Batmana s Ledgerem. Ty vole, u toho nemůžu chy­bět a to, že jsem nevi­děl žád­nej dal­ší film od toho Nolana neva­dí.

Osobně si Valeriána roz­hod­ně nene­chám ujít, jeli­kož jsem četl něko­lik jeho dob­ro­druž­ství a násled­ně podám na těch­to strán­kách obsáh­lou recen­zi.