Mezi Supy - Unter Geiern (1964)

Snímek Mezi Supy je čtvr­tou may­ov­kou z díl­ny pro­du­cen­ta Horsta Wendlandta. Původní název fil­mu zněl Winnetou und der Bärenjäger - Vinnetou a lovec med­vě­dů - a hlav­ním hrdi­nou se měl stát Old Shatterhand v podá­ní Lexe Barkera. Jenže pak se pro­du­cen­to­vi poda­řil husar­ský kou­sek - anga­žo­val brit­skou svě­tozná­mou hvězdu Stewarta Grangera a scé­nář nechal pře­psat na posta­vu Old Surehanda. Tím se šéfo­vi Rialta naskyt­la jedi­neč­ná pří­le­ži­tost oži­vit sérii dří­ve, než by upadla do ste­re­o­ty­pu. Zatímco fil­mo­ví kri­ti­ko­vé byli z výko­nu Stewarta Grangera nad­še­ní, pří­z­niv­ci Karla Maye se nedo­ká­za­li s novým hrdi­nou zto­tož­nit. Grangerovo aro­gant­ní, mís­ty až sar­kas­tic­ké vystu­po­vá­ní se divá­kům roz­hod­ně neza­mlou­va­lo, pře­de­vším mu ale zazlí­va­li, že si dělal z Karla Maye legra­ci a usmr­til mýtus.

Roli náčel­ní­ka Apačů zís­kal opět fran­couz­ský herec Pierre Brice. Viditelně sto­jí ve stí­nu Stewarta Grangera, s nímž se nikdy nedo­ká­zal spřá­te­lit. Je obec­ně zná­mo, že Stewart Granger a Pierre Brice necho­va­li k sobě vzá­jem­né sym­pa­tie. Grangerovi se prav­dě­po­dob­ně neza­mlou­va­lo, že hlav­ní roli zís­kal mla­dý herec, kte­ré­ho teh­dy ješ­tě neznal. Přestože na plát­nech kin půso­bí jako nej­lep­ší přá­te­lé, v sou­kro­mí dával Granger své­mu kole­go­vi jas­ně naje­vo, co si o něm a jeho herec­kém umě­ní mys­lí. Za vše hovo­ří jed­na, dnes již úsměv­ná, his­tor­ka:

Filmaři se sna­ži­li zajis­tit her­cům potřeb­ný kom­fort, aby se moh­li plně věno­vat své prá­ci. Stewartu Grangerovi pro­na­ja­li mer­ce­des, s nímž se měl dopra­vo­vat na jed­not­li­vá mís­ta natá­če­ní. S vozem však nebyl spo­ko­je­ný a stě­žo­val si, že je pří­liš tvr­dý. Zejména při jízdě na Mali Alan po sta­ré šoto­li­no­vé ces­tě to s kaž­dým ve voze třás­lo a háze­lo. Vedoucí výro­by Stipe Gurdulić pro­na­jal tedy pro Grangera fran­couz­ský vůz Citroën DS, vyba­ve­ný hyd­rop­ne­u­ma­tic­kým sys­té­mem, díky němuž se mohl auto­mo­bil při jízdě v teré­nu vyrov­nat s jeho nerov­nost­mi. Při prv­ní jízdě byl ve voze i Stipe Gurdulić, kte­rý hovo­řil láma­nou ang­lič­ti­nou. „Jak se vám líbí jet ve fran­couz­ském autě?“ zeptal se Grangera. „Snesu to!“ odpo­vě­děl herec. Spokojený Gurdulić pokra­čo­val v roz­ho­vo­ru a zeptal se: „Víte, kdo sta­věl tuhle sil­ni­ci?“ Granger tako­vou otáz­ku neče­kal. „Kdo?“ zeptal se téměř zlost­ně. „Francouzi, Napoleonovi vojá­ci!“ odpo­vě­děl Gurdulić vítě­zo­slav­ně a tro­chu se roz­po­ví­dal o his­to­rii Chorvatska. Na Grangera to však neu­dě­la­lo dojem a iro­nic­ky si při­sa­dil: „Pak není divu, že je ta sil­ni­ce tako­vá, jaká je!“ Opovržlivě mávl rukou a při­po­jil: „Francouzská prá­ce!“ Gurdulić už neměl chuť pokra­čo­vat v roz­ho­vo­ru a fran­couz­ské auto nechvá­lil, ačko­liv to měl původ­ně v úmys­lu. Brzy dora­zi­li na mís­to natá­če­ní, kde Granger musel hrát scé­nu s Francouzem Pierrem Bricem.