„Minulé životy“ KVIFF Echoes 2023 recenze: minimalistické mistrovské dílo Celine Song

Dvojice milen­ců z dět­ství se po 24 letech zno­vu setká­vá v krás­ně nená­pad­ném fil­mu Minulé živo­ty, kte­rý po pre­mi­é­ře na fes­ti­va­lu Sundance hrál na letoš­ním Mezinárodním fil­mo­vém fes­ti­va­lu v Karlových Varech a od 27. čer­ven­ce má pre­mi­é­ru v praž­ských kinech. Jedná se o jed­no­ho z hlav­ních kan­di­dá­tů na Oscara za nej­lep­ší film roku 2023, a to zce­la zaslou­že­ně.

Past Lives je sku­teč­ně něčím výji­meč­ný: ten­to půso­bi­vý malo­me­tráž­ní celo­ve­čer­ní debut sce­nárist­ky a reži­sér­ky Celine Song se dotý­ká něče­ho hlu­bo­ké­ho a uni­ver­zál­ní­ho a při svém srd­ce­ryv­ném vyvr­cho­le­ní se mění v neče­ka­ně zni­ču­jí­cí. Vezměte si s sebou kapes­níč­ky.

Greta Lee v ener­gic­ké hlav­ní roli Nory, tři­ce­ti­le­té imi­grant­ky, kte­rá se ve dva­nác­ti letech pře­stě­ho­va­la ze Soulu do New Yorku a jen krát­ce se ohléd­la zpět. Neméně při­taž­li­vý Teo Yoo je Hae Sung, kama­rád z dět­ství, s nímž se Nora po více než dva­ce­ti letech zno­vu setká­vá. Život se pro oba posu­nul dál, zatím­co je k sobě táh­ne cosi nevy­slo­ve­né­ho, ale hlu­bo­ce pro­ží­va­né­ho.

V úžas­né úvod­ní scé­ně fil­mu Minulé živo­ty je dvo­ji­ce náhod­ně pozo­ro­vá­na v manhat­tan­ském baru a jejich his­to­rie je domýš­le­na. Samotný film lze vní­mat jako okno do nezná­mých živo­tů, kte­ré nás obklo­pu­jí.

Počáteční scé­ny zahr­nu­jí nevin­ný romá­nek Nory a Hae Sunga z dět­ství a nejdo­jem­něj­ší prv­ní ran­de. S vědo­mím, že se její dce­ra brzy vydá do nové­ho živo­ta, uspo­řá­dá Nořina mat­ka schůzku, kte­rá kon­čí tím, že se dva­nác­ti­le­té děti drží za ruce na zad­ním seda­dle auta. Když se však poz­dě­ji jejich ces­ty navždy roz­dě­lí pou­hým „nashle­da­nou“, něco zůsta­ne nevy­ře­še­no.

O dva­náct let poz­dě­ji je Nora začí­na­jí­cí spi­so­va­tel­kou a stu­dent­kou newy­or­ské uni­ver­zi­ty, kte­rá si z roz­ma­ru vyhle­dá Hae Sunga na Facebooku, aby zjis­ti­la, že i on ji hle­dá. Dvojice navá­že přes Skype nově vznik­lé přá­tel­ství a mož­ná i něco víc... ale vzdá­le­nost mezi nimi začne být pro Gretu pří­liš vel­ká, než aby ji zvlád­la, a jejich komu­ni­ka­ci ukon­čí.

Uplyne dal­ších dva­náct let a Nora je vda­ná za las­ka­vé­ho Arthura (John Magaro), kte­ré­ho potka­la na spi­so­va­tel­ském poby­tu. Hae Sung se také posu­nul dál, ale se svou pří­tel­ky­ní se roze­šel a po čty­ři­a­dva­ce­ti letech plá­nu­je výlet do New Yorku, aby koneč­ně doho­nil své­ho dáv­né­ho pří­te­le.

Stejně jako hlav­ní hrdi­na je i film Minulé živo­ty pří­liš prak­tic­ký na to, aby se nechal strh­nout k roman­tic­kým tro­pům, kte­ré by se snad­no moh­ly dostat do holly­wo­od­ské ver­ze toho­to pří­bě­hu. Nora je samo­stat­ná posta­va, kte­rá si poho­dl­ně urču­je vlast­ní život­ní směr a nepod­lé­há roz­mar­ným před­sta­vám o osu­du či lás­ce. A přes­to si je vnitř­ně vědo­ma neu­cho­pi­tel­né při­taž­li­vos­ti, kte­rá ohro­žu­je její pocit kon­t­ro­ly.

Past Lives by nemohl fun­go­vat, kdy­bychom nevě­ři­li této při­taž­li­vos­ti mezi obě­ma hlav­ní­mi posta­va­mi, kte­rá není na plát­ně nikdy expli­cit­ně řeše­na. Je však důka­zem stříd­mých výko­nů Lee a Yoo a jem­né­ho a pro­myš­le­né­ho ztvár­ně­ní těch­to postav reži­sé­rem Songem, že do jejich vzta­hu inves­tu­je­me tak hlu­bo­ko.

Titul minu­lých živo­tů sou­vi­sí s korej­ským pojmem in-yeon, kte­rý Nora vysvět­lu­je Arthurovi jako nit­ky, jež spo­ju­jí dva lidi, kte­ří se setka­li ve všech svých před­cho­zích inkar­na­cích: při­taž­li­vost mezi dvě­ma milen­ci je tak sil­ná díky vše­mu, co se mezi nimi v minu­lých živo­tech vybu­do­va­lo.

---

---

Tento článek původně napsal Jason Pirodsky pro The Prague Reporter a do češtiny jej přeložil Jiří Borový

---