Místo zločinu Ostrava

Pro nic za nic

Vražda v býva­lé děl­nic­ké kolo­nii Bedřiška, soci­ál­ně nej­slab­ší čás­ti měs­ta. Dvaasedmdesátiletý muž, chudý samo­tář, je zabit úde­rem do hla­vy. Pravděpodobně seke­rou. Jsou vyšet­řo­vá­ni svěd­ci, kte­ří mu byli nablíz­ku. Sociální pra­cov­ni­ce, kte­rá o staré­ho muže pečo­va­la, jeho sou­sed, také sta­rý pen­zis­ta – ale nic z toho není. A pak při­jde dal­ší vraž­da ve stej­né loka­li­tě. Bezdomovec. Také sil­ná rána do hla­vy, prav­dě­po­dob­ně seke­rou. Ale ani tím to nekon­čí, při­jde ješ­tě jed­na vraž­da, ten­to­krát je obě­tí žena. Pochází z jiné­ho soci­ál­ní­ho pro­stře­dí, ale také má na hla­vě sto­py po úde­ru seke­rou. Ale v tom­to tře­tím pří­pa­dě je to slo­ži­těj­ší, obje­vu­jí se i dal­ší matou­cí sto­py a situ­a­ce se pro Emu a její kri­mi­na­lis­ty stá­le více kom­pli­ku­je. Přibývají nové, poten­ci­ál­ně pode­zře­lé posta­vy. Objevují se nové nezod­po­vě­ze­né otáz­ky, nové roz­por­né moti­vy a šéf ost­rav­ské kri­mi­nál­ky Kubelík začí­ná být ner­vóz­ní. Nerad by se obje­vil na tele­viz­ních obra­zov­kách a pokou­šel se tam vysvět­lo­vat něco, co on ani jeho detek­ti­vo­vé nevě­dí. Motiv těch­to vražd, kte­ré nesou sto­py seke­ry, vypa­dá totiž napros­to absurd­ně.