Dalším snímkem, který mě na letošním KVIFF zaujal je celovečení debut režiséra Adama Martince - Mord. Adam Martinec vešel ve známost již svým studentským snímkem Anatomie českého odpoledne, který získal hned dvě významná ocenění - Cenu Magnesia za nejlepší studentský snímek a Českého lva za nejlepší krátký snímek v roce 2020. Martinec nyní příchází se svým magisterským filmem z FAMU. Snímek vypráví o rodiné sešlosti na malém statku kdesi na českém venkově. Jejím důvodem je domácí zabijačka, která se ovšem samozřejmě vyvine trochu jinak.
Že se Martinec umí dobře trefovat do klasické české nátury, ukázal již u výše zmiňovaného studentského kraťasu. Ve svém celovečeráku pak jde ještě dál a na pozadí domácí zabijačky rozehrává drama s mnoha figurami, z nichž většina je obsazena sice málo známými, zato ale velmi šikovnými herci. Velké množství postav je pak snad jednou z mála výtek, protože rychlou a dynamickou střihovou skladbou, kterou režisér udržuje filmu řetěz, pak dochází k tomu, že se divák v postavách ztrácí a ke konci už moc ani nevíte, jaké mají mezi sebou vlastně vztahy. Glosovaní čecháčkovské nátury pak ale s sebou nese ještě jednu věc - trochu více znalý divák se neubrání srovnání s Československou novou vlnou. V souvislosti s Mordem bych ke často skloňovanému filmu Hoří, má panenko přidal ještě snímky jako Smuteční slavnost, nebo Intimní osvětlení. Prvně jmenovaný pro to, že na pozadí společenské události rozvijí psychologickou drobnokresbu postav, a druhý jmenovaný kvůli námětu - rodinná a přátelská sešlost, ve které cítíme jistá pnutí. Na druhou stranu, Intimní osvětlení ani Smuteční slavnost nejsou komedie ale spíše komorní dramata, pročež možná není úplně na místě je s tímto snímkem srovnávat. Zároveň Martinec jde se svým příběhem ještě dále a kromě komediální roviny přidává ještě pozitivní a uzavřený konec, což u novovlnných filmů nebývá až tak zvykem. Samozřejmě, kdybych chtěl do filmu ještě více rýpat, dalo by se zmínit, že je možná škoda, že nejsme schopni se pobavit nad něčím jiným než nad vlastními nešvary a věčným český stěžováním si. A škoda pak i je, že co se týká úspěšných českých současných komedií, tak nejsme schopni se posunout dále než za Menzela, Formana, Smoljaka a Svěráka. Anebo se smějeme ubohým komerčním paskvilům jako Ženy v běhu, Matka v trapu nebo Gump. Přičemž, když už se tu pak objeví, nějaký ten odvážnější kvalitní pokus jako třeba thrillerově laděná komedie Přišla v noci, většina běžného publika to odsoudí jako brak...
Nicméně tuto recenzi rozhodně nechci končit na tak negativní notě - Martincovi se určitě povedlo natočit českou komedii roku, která se nejspíše právem zařadí do zlatého fondu českého humoru. Společně s Ještě nejsem, kým chci být se tento film pro mě stal asi nejlepším filmem, co jsem ve Varech letos viděl a až se dostane do distribuce, vůbec mi nebude vadit si na něj zajít ještě jednou.
