Návrat

Ruský film, kte­rý vás buď dojme a zaujme, nebo film, kte­rý vás nechá chlad­ným. U mne pla­ti­la prv­ní mož­nost a věřím, že u vět­ši­ny z vás by to bylo zrov­na tak.
Když jsem si pře­če­tl nástin děje toho­to fil­mu, tak mne nesmír­ně zau­jal, a to byl ten důvod, proč jsem se roz­ho­dl strá­vit jeden z mých pon­děl­ních veče­rů ve spo­leč­nos­ti toho­to fil­mu. A nut­no říci, že to byla beze­spo­ru vol­ba správ­ná. Správná byla i vol­ba titul­ků na úkor dabin­gu. Tomuto fil­mu titul­ky slu­še­ly mno­hem více, než­li dabing, jen dokres­li­ly jeho už tak mra­zi­vou atmo­sfé­ru. A také se zde pří­liš pří­liš nemlu­ví a komu­ni­ka­ce je pre­zen­to­vá­na spí­še never­bál­ní for­mou, ale o to vět­ší váhu mají dia­lo­gy, kte­ré tu zastá­va­jí nej­dů­le­ži­těj­ší roli. Film nevo­lí zby­teč­ná slo­va a ges­ta, ale o to více z něj čiší lid­skost, něha a (ano, je tam, i když ji nemu­sí­te na prv­ní pohled roz­po­znat, ale víte, že tam někde je) lás­ka. Záleží jen a jen na vás, zda a jakou lás­ku tam obje­ví­te. Lásku otce k dětem či dětí k otci, lás­ku, kte­rá nemá nadě­ji na úspěch, lás­ku, kte­rá nikdy nebu­de vyřče­na, nikdy nebu­de mezi zúčast­ně­ný­mi plně vysvět­le­na a správ­ně pocho­pe­na, lás­ku, kte­rá zanik­ne s kon­cem živo­ta jed­no­ho z hlav­ních hrdi­nů? Je jen a jen na vás, jakou lás­ku zde nalez­ne­te, ale hlav­ně, jakou lás­ku zde bude­te chtít vidět.

 

Dějem se oci­tá­me v sou­čas­ném Rusku v jed­né rodi­ně. Žijí zde spo­leč­ně mat­ka a její dva syno­vé(Ivan a Andrej), s jejichž výcho­vou pomá­há babič­ka. A náh­le, po dese­ti letech, se zde obje­vu­je otec chlap­ců, jež se roz­hod­ne vzít oba syny na něko­li­ka­den­ní výlet. Na výlet, kte­rý změ­ní všem zúčast­ně­ným život, což však oni netu­ší. Hned na začát­ku výle­tu máme mož­nost být svěd­ky dia­lo­gu mezi otcem a mlad­ším z obou synů, Ivanem. Ten zásad­ně odmí­tá říkat své­mu otci „tati“, a prá­vě toto je ta scé­na, v níž pozná­vá­me, že Ivan odmí­tá své­ho otce respek­to­vat, z čehož poz­dě­ji budou pra­me­nit dal­ší, mno­hem váž­něj­ší a vyhro­ce­něj­ší roz­trž­ky. První z nich při­chá­zí už záhy. Všichni zúčast­ně­ní se dostá­va­jí do měs­ta a jdou na oběd. Ivan se však své por­ce ani nedo­tkne a zaujme vzdo­ro­vi­tý postoj, při­čemž otec nechá být Ivana Ivanem a sám se se star­ším synem Andrejem plně nasy­tí. Protože otec chce, aby se jeho syno­vé také něče­mu nau­či­li, pře­dá Andrejovi peně­žen­ku na zapla­ce­ní útra­ty a jde tele­fo­no­vat. Andrej tedy udě­lá, jak otec naří­dil, a po zapla­ce­ní jdou oba hoši počkat na své­ho otce na par­ko­viš­tě. Tady je však napad­nou pou­lič­ní grázlo­vé a otco­vu peně­žen­ku jim ukrad­nou. Otec s napros­to ledo­vým kli­dem dote­le­fo­nu­je, vyna­dá hochům, že se ani neu­mě­jí brá­nit pro­ti ban­dě usmr­kan­ců a odjíž­dí autem za zlo­dě­ji. Po chví­li se vra­cí i s oním lap­kou, a prá­vě nyní nasta­ne chví­le, kdy pozná­vá­me, že otec zastá­vá neor­to­dox­ní názo­ry a odmí­tá coko­liv řešit za své syny a jak­ko­liv je brá­nit, nao­pak, v někte­rých scé­nách, kte­ré budou tepr­ve násle­do­vat, pozná­me, že své syny pova­žu­je takřka za dospě­lé, a pod­le toho s nimi tak také jed­ná. Nyní tedy otec posta­ví zlo­dě­je před své syny a chce po nich, aby mu opla­ti­li úder pěs­tí, kte­rý od něj vyin­ka­so­va­li. Kluci se však k niče­mu nema­jí, otec je pro­hlá­sí za sra­by a zlo­dě­je pro­pouš­tí. V prů­bě­hu fil­mu jsme pak svěd­ky ješ­tě mno­ha inci­den­tů, a  
všech­ny pochá­ze­jí z Ivanovy stra­ny, a tak v jed­né scé­ně uštěd­ří otec Ivanovi důmy­sl­nou lek­ci, a to teh­dy, kdy ho po mno­ha pru­po­víd­kách a reptá­ní, ve kte­rém dává naje­vo svou nespo­ko­je­nost prak­tic­ky se vším mož­ným, vysa­dí na mos­tě, i s autem a s Andrejem odje­de pryč a pro Ivana se vra­cí až po něko­li­ka hodi­nách. Tato scé­na či spí­še situ­a­ce je jakým­si mez­ní­kem ve vzta­hu všech zúčast­ně­ných, ale hlav­ně na Ivanovi lze pozo­ro­vat pocit poní­že­ní a hoř­kos­ti z chvil prá­vě pro­ži­tých.

 

 Děj se poté pře­sou­vá na jaký­si ost­rov, kam všich­ni odplou­va­jí na ruč­ně vyro­be­né loď­ce. Ostrov je neo­byd­le­ný a kro­mě nich tří tam nikdo není. Na prv­ní pohled mne napadlo, že ten­to ost­rov, tak nád­her­ný a zají­ma­vý, je ide­ál­ním mís­tem ke sblí­že­ní. Ale jak jsem se mýlil. To bychom muse­li být v roman­tic­ké kome­dii a ne v rus­kém dra­ma­tu. Každému, kdo uva­žu­je stej­ně jako já, uštěd­ří scé­náris­té pěk­ný polí­ček. Propast mezi Ivanem a jeho otcem se zde jen a jen zvět­šu­je a zdá se, že se blí­ží nevy­hnu­tel­ná kata­stro­fa, něco, co se už dalo do pohy­bu a nelze to žád­ným způ­so­bem zasta­vit. Vše vyvr­cho­lí v oka­mži­ku, kdy klu­ci odje­dou na lodi ryba­řit a otce necha­jí na ost­ro­vě. Vracejí se totiž déle, než zně­la domlu­va mezi jimi a otcem. Ten za to zfac­ku­je star­ší­ho syna Andreje, což neli­bě nese Ivan, kte­rý utí­ká kam­si do dáli. Otec pocho­pí, že tady se něco zlo­mi­lo, nene­chá Ivana jen tak běžet a nemáv­ne nad tím rukou, pros­tě se necho­vá tak neor­to­dox­ně jako dosud, ale nao­pak popr­vé za celý film máme mož­nost vidět jeho lid­skou tvář, v jeho tvá­ři se zra­čí strach z toho, že by se moh­lo Ivanovi něco stát, že by si mohl ublí­žit, a pro­to utí­ká ihned za ním. Ivan v nou­zi vyle­ze na jakousi vyhlíd­ko­vou věž, kte­rá se upro­střed ost­ro­va tyčí, a na tuto věž své­ho otce nepus­tí. Otec se tedy sna­ží dostat na věž vněj­ší stra­nou, po kte­ré se pokou­ší vylézt až za Ivanem. Když už se chys­tá pře­lézt po okra­ji, zra­dí ho jeden ze ztrouch­ni­vě­lých dře­vě­ných trá­mů. Otec spad­ne a umí­rá. Po této scé­ně je asi zby­teč­né coko­liv psát, může se zdát, že toto je konec celé­ho fil­mu, ovšem já se poku­sím dovyprá­vět pří­běh až do kon­ce. Po této scé­ně tedy sle­du­je­me oba chlap­ce, jak dotáh­nou otco­vo tělo k lodi a s lodí odplou­va­jí nazpět. Když už jsou na bře­hu, tak jdou otevřít kufr auta s tím, že do něj dají otco­vo tělo a odve­zou ho domů. Dříve však, než sta­čí tělo své­ho otce pře­mís­tit, tak se jejich člun potá­pí a scé­nou na potá­pě­jí­cí se otco­vo tělo kon­čí i celý film.

 

Ačkoliv se pod­le pochmur­né­ho děje a tragi­ky hlav­ních postav může zdát film stre­su­jí­cí a depre­siv­ní, ve sku­teč­nos­ti je las­ka­vý a v jis­tém slo­va smys­lu i pocho­pi­tel­ný. Těžko říci, co chtěl reži­sér z toho­to fil­mu udě­lat. Zdali chtěl uká­zat pro­ble­ma­tič­nost vzta­hů, tak se mu to urči­tě poved­lo s nád­her­nou cit­li­vos­tí. Onu cit­li­vost může­me najít napří­klad v něko­li­ka zábě­rech na otce, kte­rý se snad ani netvá­ří uzur­pá­tor­sky, ale jeho výraz je vět­ši­nou plný pocho­pe­ní. Každopádně vel­mi depre­siv­ně zde půso­bí tma­vé bar­vy. Celý film je totiž laděn do mod­ra, vese­lých barev je zde oprav­du jako šafrá­nu, což jen dokres­lu­je ponu­rost sním­ku, tyto sce­né­rie a kolo­ri­ty však mají vel­ký vliv na vní­má­ní fil­mu jako cel­ku. Musím při­znat, že jakmi­le jsem zhlé­dl i posled­ní záběr a na obra­zov­ce nasko­či­ly závě­reč­né titul­ky, zůstal jsem ješ­tě not­nou dobu zírat na tele­vi­zi s ote­vře­nou pusou. Tento film roz­hod­ně sto­jí za to vidět, a to nejen kvů­li zají­ma­vé­mu ději, ale roz­hod­ně i kvů­li výteč­ným herec­kým výko­nům, hlav­ně pře­sta­vi­tel otce Konstantin Lavronenko je ve fil­mu pros­tě exce­lent­ní a prá­vě na jeho posta­vě může­te pozo­ro­vat gra­da­ci celé­ho pří­bě­hu, jeho herec­ký výkon vám urči­tě utkví v pamě­ti nejen na krát­kou, ale nao­pak na vel­mi dlou­hou dobu. Stejně tak vzpup­ný obli­čej Ivana, kte­ré­ho si vystři­hl mla­dý rus­ký herec Ivan Dobronvavov, vám utkví na hod­ně dlou­ho ve vaší hla­vě. Co se týče Andreje, jehož herec­ké ztvár­ně­ní dostal za úkol dal­ší mla­dý rus­ký herec Vladimir Garin, tak tam je to mno­hem hor­ší, což však roz­hod­ně není chy­ba her­ce, nýbrž scé­ná­ře, kte­rý mu nedá­val ve fil­mu dosta­teč­ný pro­stor. Tomuto sním­ku by se také moh­lo pře­zdí­vat jako sní­mek tří her­ců. Celkový dojem je pros­tě výteč­ný a je radost vědět, že i bez zvlášt­ních efek­tů a vel­kých nákla­dů může vznik­nout tako­vý­to milý film, kte­rý pohla­dí po duši.  Na tom­to fil­mu mne také vel­mi zau­ja­lo to, že mno­hé zůsta­lo nevy­řče­no a já měl po jeho skon­če­ní na jazy­ku mno­ho otá­zek. Co mělo zna­me­nat toto, proč se tam obje­vi­lo tohle, mělo to něco sym­bo­li­zo­vat? Na tyto otáz­ky nedal odpo­vě­di v žád­ném z roz­ho­vo­rů ani samot­ný reži­sér fil­mu Andrej Zvjagincev, a tak se to patr­ně nedo­zví­me ani my, divá­ci chti­ví infor­ma­cí, pro­to nám nezbý­vá, než si jen domýš­let, jaký balí­ček si otec vyzve­dl na ost­ro­vě, proč vlast­ně na ten ost­rov vyje­li, proč vzal s sebou na tuto ces­tu otec svo­je syny, proč se vrá­til po tak dlou­hé době, na to všech­no se nedo­zví­me odpo­věď. Závěrem bych tedy řekl, že pro vás, co jste si nepřep­li v pon­dě­lí 15. led­na ve 21:45 na sta­ni­ci ČT2 je to ško­da, že jste ten­to film nevi­dě­li, pro­to­že já mám nád­her­ný fil­mo­vý záži­tek na hod­ně dlou­hou dobu. No, a vy, co jste si ten­to sní­mek vyhléd­li v pro­gra­mo­vé sklad­bě, vy si může­te gra­tu­lo­vat, pro­to­že jste zhléd­li význam­né fil­mo­vé dílo, kte­ré se sta­lo fes­ti­va­lo­vou sen­za­cí roku 2003 a posbí­ra­lo něko­lik cen, za všech­ny jme­nu­ji tře­ba vítěz­ství na fil­mo­vém fes­ti­va­lu v Benátkách, ale cen bylo mno­hem více. Proto vám vel­mi dopo­ru­ču­ji sle­do­vat pro­gram České tele­vi­ze, pro­to­že by se v něm film mohl zno­vu obje­vit. Doufám, že můj člá­nek ve vás vzbu­dil ale­spoň nepa­tr­ný zájem o ten­to film, a že až se někde setká­te s fil­mem Návrat, bude­te vědět, o jaký film jde, o čem je, a vyba­ví­te si ten­to člá­nek.

 

 

 

---

---