Nejlepší filmy roku 2003 - Část první

Šest nej­lep­ších fil­mo­vých hitů z prv­ní půl­ky roku 2003Leden > Pán prs­te­nů: Dvě věže

Leden byl v roce 2003 poměr­ně boha­tý, pro fil­mo­vé fanouš­ky a pří­z­niv­ce kva­lit­ní podí­va­né pak také vel­mi zají­ma­vý. Měsíc Pána prs­te­nů se totiž čás­teč­ně nesl v duchu Projektu 100. Právě jeho pro­střed­nic­tvím zaví­ta­ly do čes­kých kin tako­vé lahůd­ky jako Brazil, Amarcord či Amadeus. Přesto všech­no, bylo by asi hloupé, kdy­by se sním­kem měsí­ce led­na nestal dru­hý díl Tolkienovy ságy. Jeho výsost­ným posta­ve­ním na poli líbi­vých bloc­kbus­te­rů nemohl otřást ani dva­cá­tý díl Jamese Bonda. Peter Jackson doká­zal s men­ší­mi a jin­dy vět­ší­mi odchyl­ka­mi vůči kniž­ní před­lo­ze nato­čit mega­lo­man­ský opus, kte­rý se své­mu před­chůd­ci mini­mál­ně vyrov­nal. Více emo­cí, geni­ál­ně vykres­le­ná posta­va roz­pol­ce­né­ho hobi­ta Gluma a v nepo­sled­ní řadě neza­po­me­nu­tel­ná bitva u Helmova žle­bu! To vše a ješ­tě více zaru­či­lo Dvěma věžím neje­nom zapl­ně­né kinosá­ly, ale rov­něž pozi­tiv­ní kri­ti­ky a nespo­čet cen z nej­růz­něj­ších fil­mo­vých fes­ti­va­lů.

Únor > Pianista

Stejně tak, jako leden měl své­ho jas­né­ho favo­ri­ta v podo­bě Tolkienových Dvou věží, jinak tomu neby­lo ani v pří­pa­dě úno­ra. Steven Spielberg opus­til křeh­ký led fil­mo­vých expe­ri­men­tů a čes­kým divá­kům koneč­ně před­sta­vil Leonarda DiCapria coby nej­vět­ší­ho pod­vod­ní­ka minu­lé­ho sto­le­tí ve fil­mu Chyť mě, když to doká­žeš. Že ame­ric­ká rema­ke nemu­sí vždy dopad­nout hůře než před­lo­ha, o tom nás pro změ­nu pře­svěd­čil hrů­zou nasák­lý horor Kruh a zdán­li­vě tee­nager­ská báchor­ka o podiv­ném video­zá­zna­mu. Filmem dru­hé­ho měsí­ce se však stal titul ze zce­la jiné­ho soud­ku, a to Oscary ověn­če­né živo­to­pis­né dra­ma Pianista. Snímek Romana Polanského doká­zal sko­ro nemož­né - navzdo­ry sil­né kon­ku­ren­ci v podo­bě Spielbergova Schindlerova sezna­mu se nespo­lehl jen na pou­hé odvy­prá­vě­ní „důvěr­ně“ zná­mé­ho, ale co je sym­pa­tic­ké, do ohně spa­lu­jí­cí­ho pro­ble­ma­ti­ku děsi­vé­ho holo­caus­tu při­ho­dil pěk­ných pár polen navíc.

Březen > Pupendo

Březen minu­lé­ho roku byl opro­ti před­cho­zím měsí­cům výraz­ně slab­ší - ale­spoň co se kva­li­ty jed­not­li­vých titu­lů týče. I pro­to není divu, že veš­ke­rou ame­ric­kou kon­ku­ren­ci v podo­bě Testu či Lásky s výstra­hou str­čil hra­vě do kapsy počin z čes­ké díl­ny. Režisér Jan Hřebejk, kte­rý se našim divá­kům zapsal do pod­vě­do­mí fil­my Šakalí léta a Musíme si pomá­hat, si ten­to­krá­te uma­nul zpra­co­vat osm­de­sá­tá léta a výsled­kem jeho snah se sta­la hoř­ká kome­die nesou­cí název Pupendo. I přes sil­né herec­ké obsa­ze­ní, jemuž sebe­jis­tě vévo­dí morav­ský král Bolek Polívka, a mís­ty dojem­ný pří­běh se však sní­mek nevy­hnul srov­ná­ní s divác­ky nej­ob­lí­be­něj­ším Hřebejkovým fil­mem Pelíšky. Do mír­né­ho kon­tras­tu se tak nejed­nou dosta­ly názo­ry kri­ti­ků a samot­ných divá­ků. Zatímco v pří­pa­dě prv­ně jme­no­va­ných se povět­ši­nou pěla chvá­la, mezi návštěv­ní­ky kin se našla i počet­ná sku­pi­na těch, kte­ří Pupendu zkrát­ka nepři­šli na chuť.

Duben > Chicago

Čtvrtý měsíc roku 2003 opa­no­val pro změ­nu jiný osca­ro­vý sní­mek. Po Dvou věžích a Pianistovi se jím stal nesčet­ně­krát zdra­ma­ti­zo­va­ný muzi­kál Chicago s Catherine Zeta-Jonesovou a Renée Zellwegerovou v hlav­ních rolích. Film o slá­vě, vraž­dě a tres­tu si však musel ces­tu na trůn tvr­dě vydo­být. Hned z kra­je dub­na totiž vtrh­ly do kin dva titu­ly, kte­ré moh­ly pozi­cí Chicaga mír­ně otřást, ale neu­či­ni­ly tak. Daredevil a ani­mo­va­ná Cesta do fan­ta­zie. Zatímco komik­so­vá adap­ta­ce pří­bě­hu o sle­pém msti­te­li bez­prá­ví selha­la sko­ro na celé čáře a ze šedi nej­še­di­věj­ší­ho prů­mě­ru ji vytá­hl pou­ze herec­ký výkon Collina Farrella, dít­ku japon­ské­ho Disneyho se nao­pak nedo­sta­lo tako­vé pozor­nos­ti, jakou by si zřej­mě zaslou­ži­lo.

Květen > Gangy New Yorku

Květen byl fakt síla! První nálož vyso­ce oče­ká­va­ných titu­lů explo­do­va­la hned prv­ní­ho… Souběžně s dru­hý­mi X-Meny vtr­hl do čes­kých kin i tří­ho­di­no­vý his­to­ric­ký epos Martina Scorseseho, neotře­lé a dojem­né dra­ma Gangy New Yorku. I přes vel­mi vyso­kou úro­veň dru­hé­ho jme­no­va­né­ho sním­ku se však hod­ně oče­ká­va­lo od nové­ho Matrixu. První film bra­trů Wachovských se stal kul­tem neje­nom v oblas­ti sci-fi, ale vůbec v celé kul­tu­ře, a tak není divu, že uve­de­ní Reloaded do svě­to­vých kin před­chá­ze­lo vel­mi vyso­ké napě­tí. Ve své pod­sta­tě uťa­tý sní­mek se ale nese­tkal s tako­vým při­je­tím, s jakým se před­po­klá­da­lo. Wachovští výraz­ně ubra­li v oblas­ti ori­gi­na­li­ty a důra­zu na cyber­punk a při­tla­či­li nao­pak v dia­lo­zích pohrá­va­jí­cích si měrou vrcho­va­tou s filo­so­fic­ký­mi úva­ha­mi, bib­lic­ký­mi záko­ny a s jiný­mi svě­to­vý­mi myš­len­ka­mi. I pro­to jsem se nako­nec roz­ho­dl, přes­to­že mě Reloaded vylo­že­ně nezkla­mal, ozna­čit coby film měsí­ce květ­na Gangy New Yorku. Už kvů­li toho „sliz­ké­ho“ výko­nu Daniela Day-Lewise.

Červen > Telefonní bud­ka

Následující odsta­vec by se mohl klid­ně jme­no­vat „Promiň, Hrdino, ale neza­u­jal jsi mě“. Co se týče červ­no­vých pre­mi­ér, z mého pohle­du zví­tě­zi­la s dosta­teč­ným násko­kem ori­gi­na­li­ta v podo­bě jed­no­ho z nej­od­váž­něj­ších fil­mo­vých expe­ri­men­tů posled­ní doby. Joel Schumacher, reži­sér tako­vých pecek jako 8 mm nebo Volný pád, ale také tako­vých „výsmo­lů“ jako Batman a Robin či Batman navždy, se navrá­til mezi holly­wo­od­skou eli­tu v tom nej­lep­ším svět­le. Osmdesátiminutová stu­die chla­pí­ka, jenž si řád­ně zkom­pli­ku­je život zved­nu­tím slu­chát­ka v měst­ské tele­fon­ní bud­ce, se sta­la jed­ním z nejdis­ku­to­va­něj­ších titu­lů minu­lé­ho roku. Herecké sólo Collina Farrella na pla­ce o plo­še jed­no­ho met­ru čtve­reč­né­ho zau­ja­lo neje­nom kri­ti­ky, ale také divá­ky. Škoda jen, že se v našich kinech nese­tka­la Budka s tako­vou návště­vou jako v bio­gra­fech zahra­nič­ních.

Nejúspěšnější sním­ky dru­hé­ho polo­le­tí si při­po­me­ne­me v dru­hé čás­ti člán­ku, kte­rá se zde obje­ví „coby dup“

---