Noční běžec - film není jako laciná střílečka

Kamarádi Jimmy Conlon a Shawn Maguire už spo­lu lec­cos zaži­li a spo­ju­je je bouř­li­vý život v pod­svě­tí, kde si kaž­dý vybu­do­val svou pev­nou pozi­ci. Ale jak už to v přá­tel­ství bývá, jsou chví­le, kdy se člo­věk musí roz­hod­nou mezi kama­rá­dem nebo svou rodi­nou. Kdyby se jed­na­lo o něja­kou bana­li­tu, jako postří­let někde pár lidí, tak by to nebyl žád­ný pro­blém. Jimmy má celý dlou­hý seznam lidí a poli­cie by si ten­to seznam ráda pře­čet­la. Jenže nedo­stá­va­jí se důka­zy a čer­né svě­do­mí ješ­tě niko­ho na poli­cej­ní sta­ni­ci nedo­sta­lo. Takže stří­le­ní není to, co oba kama­rá­dy poškor­pí zce­la zásad­ně.  Je to otáz­ka osob­ních pre­fe­ren­cí a cílů. A pro­to­že kaž­dé kama­rád­ství v pod­svě­tí  svá pra­vi­dla, jsou i rizi­ka v podo­bě čle­nů vlast­ní rodi­ny. Když se sta­ne ter­čem smr­tel­né stře­ly Shawnův syn, tak je to lapá­lie, kte­rou musí kaž­dý správ­ný gan­gs­ter vyře­šit zase jen střel­bou. Pochopitelně to schy­ta­jí padou­ši i poli­caj­ti, pros­tě kaž­dý, kdo se motá na nespráv­ném mís­tě v nespráv­ný čas. Schytá to i nájem­ný vrah. Střílení a běhá­ní trvá jed­nu jedi­nou noc a ráno při­ne­se do pří­bě­hu jas­no.  Pohádka z pod­svě­tí má hez­ký konec a v kout­ku oka by se hodi­lo zamáčk­nout slzu. Jak jen jsou ti tvr­dí hoši cit­liv­ko­vé. Kdo by to byl řekl?

Scénárista Brad Ingelsby napsal pří­běh stár­nou­cí­ho zabi­já­ka Jimmiho, kte­rý se nemů­že zba­vit svých hříchů a sou­čas­ně musí řešit sou­čas­nost. Na svou minu­lost není nijak pyš­ný a ví, že do stej­né­ho sra­bu nechce strh­nout své­ho syna Mika. Ten už má svou rodi­nu a pře­by­teč­nou ener­gii věnu­je boxu a tré­no­vá­ní mla­dých talen­tů. Přestože do kon­ce fil­mu vystří­lí Jimmy hod­ně nábo­jů a zůsta­ne za ním hro­ma­da mrt­vol, není to žád­ná osla­va nási­lí. Střílí, pro­to­že chce chrá­nit své­ho syna a jeho rodi­nu před tím, čemu nedo­ká­zal sám odo­lat.

Americký reži­sér Jaume Collet-Serra nato­čil napí­na­vý film, kte­rý si drží dob­ré tem­po a sou­čas­ně pone­chá­vá dosta­tek času na roze­hrá­ní všech důle­ži­tých postav pří­bě­hu. Během jed­né noci se hlav­ní posta­va dostá­vá z opi­lec­ké letar­gie do sle­du situ­a­cí, ve kte­rých zís­ká­vá stá­le aktiv­něj­ší roli. Takové poje­tí vyho­vu­je her­ci Liamu Neesonovi, jehož trpi­tel­ská posta­va se postup­ně mobi­li­zu­je a navo­zu­je dojem una­ve­né­ho, leč stá­le dost urput­né­ho zabi­já­ka. Režisérovi nej­spíš spo­lu­prá­ce s Liamem vyho­vu­je, neboť už mají za sebou fil­my Unknown (2011) a Non Stop (2014). Hlavní hrdi­na má však sil­né­ho pro­ti­hrá­če. Mafiánského bos­se si zahrál Ed Harris, kte­rý si pone­chal ele­gant­ní nad­hled a jedi­ný spor­tov­něj­ší výkon ho čekal při pře­střel­ce na vla­ko­vém kole­jiš­ti. Druhou zají­ma­vou dvo­ji­cí jsou syno­vé dvou hlav­ních pro­ti­hrá­čů. Mika Conlona hra­je Joel Kinnaman tak, že má ener­gie na roz­dá­vá­ní. Je jas­né, že kdy­by chtěl, doká­zal by být stej­ně nebez­peč­ný jako jeho otec. Mafián Shawn má pro­ti tomu syn­ka Dannyho, kte­rý se v mafi­án­ském pod­svě­tí naro­dil a cho­vá se v něm jako ryba ve vodě.  Boyd Holbrook si zahrál Dannyho výraz­ně a pro­vo­ka­tiv­ně. V něko­li­ka málo scé­nách se mu daří výraz­ně pro­dat své­ho špat­né­ho padou­cha.

Noční běžec nabí­zí 113 minut prů­měr­né­ho napě­tí a hrdi­nu, kte­rý se sna­ží bojo­vat sám se sebou a v kout­ku jeho tvr­dé­ho srd­ce se usa­di­lo cos malé­ho, co se dá nazvat rodi­čov­ská lás­ka a zmoudře­ní zlé­ho vlka. Proto nevy­zní­vá film jen jako laci­ná stří­leč­ka. Oceňuji kame­ru Martina Ruhe a prá­ci stři­ha­čů, Dirk Westervelt a Craig McKay. Jednotlivé zábě­ry odpo­ví­da­jí tem­pu celé­ho fil­mu a zby­teč­ný obra­zo­vý balast neza­tě­žu­je akč­ní scé­ny.

---