Krátká pohádka o kůzlátkách, která neposlechla maminku a otevřela vlkovi, je jedna z nejznámějších „výchovných“ chcete-li pohádek s poučením. Existuje v desítkách převyprávění, bývá s oblibou dramatizována v mateřských školách. V knihkupectví najdete tuto pohádku jak v souborech pohádek, tak samostatně. Doporučuji sáhnou po knížce s přidanou hodnotou. Tou jsou prostorové ilustrace Vojtěcha Kubašty.
Český výtvarník Vojtěch Kubašta (1914 – 1992) byl za minulého století známý hlavně za oceánem. Jeho dětské knížky byly přeloženy do sedmatřiceti jazyků a prodalo se jich pětatřicet milionů výtisků. V šedesátých letech dostal Kubašta dokonce zakázku od Walta Disneyho.
Kubaštovy trojrozměrné ilustrace se vyznačují velkou vyprávěcí složkou a překvapením – s některými částmi lze totiž pohybovat.
Převyprávění klasické pohádky O neposlušných kůzlátkách ze sbírek Charlese Perraulta i bratří Grimmů v prostorové pohádkové knížce Vojtěcha Kubašty nezabíhá do zbytečných podrobností. Kubašta si při vyprávění děje pohádky vystačil pouze se šesti prostorovými ilustracemi. Text je pod ilustrací vepsán jakoby do rozevřené knihy, která v ilustraci nepůsobí nijak rušivě.
„Byla jednou jedna koza, bílá jako čerstvě nadojené mléko, a ta koza měla sedm dětiček,“ začíná pohádka pod první ilustrací, zobrazující kozu matku, chystající se do města na trh pro šťavnaté zelí. Kolem stolu sedí sedm kůzlat, včetně sedmého, černého jako uhel. Vtipný je dětský obrázek, ležící na stole, připomínající klasickou dětskou kresbu. Je na ní zobrazen černý vlk s velkou mordou a vyplazeným jazykem.
Druhá ilustrace nabízí zapojení čtenáře do děje – to když zatáhne za část obrázku a rozpohybuje vlka, který klepe na dveře chaloupky. Vlk sice poprvé odejde s nepořízenou, třetí ilustrace nás však seznámí s „osudovou chybou“ kůzlátek – vlk je lstí obalamutí a jedno z kůzlátek mu otevře (díky posuvné části ilustrace lze otvírat a zavírat vrátka).
Na další ilustraci posunutím zjistíme, kam se ve světnici kůzlátka před vlkem schovala. Jenže, jak se dozvíme z textu, bylo jim to málo platné: „Vlk měl skvělý nos. Čichal, čichal až všechna ta nešťastná kůzlátka vyčenichal a spolykal jako malinu. Pěkně jedno po druhém. Jedna, dva, tři, čtyři, pět, šest. Šest malých koziček zmizelo beze stopy v jeho útrobách.“
Pátá ilustrace je nejdojemnější z celé knížky – zobrazuje plačící kozu, které poslední kůzle říká, že vlk sežral všechny jeho sourozence. Každá pohádka má však dobrý konec, a to i ta v podání Vojtěcha Kubašty. V jeho podání koza vlkovi břicho rozpárá, naplní kameny a zašije. Žíznivý vlk, který se nahýbá do studny v ní nakonec sám skončí. A poučení? „A věřte děti, nebo ne, kůzlátka už od té doby nikdy nikomu cizímu neotevřela!“
Provedení pohádkové knížky je krásné, ilustrace mají svoje nepopiratelné kouzlo. Z vlastní zkušenosti doporučuji knížku číst nebo prohlížet s dětmi ve věku minimálně tři roky a pod dohledem, trojrozměrných ilustrací by byla škoda.
- Autor: Vojtěch Kubašta
- Žánr: dětská literatura
- Rok vydání: 2018
- Nakladatelství: Albatros Media a.s.
- Počet stran: 12
- Hodnocení: 100 %
Knihu si můžete koupit na AlbatrosMedia.cz za 212 Kč.
Nejnovější komentáře