Osudový den: Prokletí Bambina začalo v roce 1919 a Babe Ruthovy nezapomenutelné momenty na filmovém plátně

Photo © Paramount Pictures

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

V ten­to den roku 1919 pro­dal maji­tel Harry Frazee Babe Rutha z týmu Boston Red Sox do New York Yankees, čímž údaj­ně zalo­žil pově­ru o pro­kle­tí Bambina.

Ruth obdr­žel 25 000 dola­rů za svůj prv­ní film „Headin“ Home“ (1920). Na teh­dej­ší dobu to byla vyso­ká část­ka a Ruth odmí­tl výpla­tu vypla­tit a nosil ji uká­zat přá­te­lům. V době, kdy se Ruth roz­ho­dl šek za film pro­pla­tit, se šek kvů­li špat­ným kasov­ním výsled­kům fil­mu pro­pa­dl. Ruth se nad ztrá­tou ohra­dil a šek si nechal na památ­ku. Ironií osu­du je, že ten­to film čás­teč­ně finan­co­val hazard­ní hráč Abe Attell, kte­rý pomá­hal Arnoldu Rothsteinovi zma­ni­pu­lo­vat Světovou sérii v roce 1919. Ruthovi se vždy při­pi­so­va­la záslu­ha o záchra­nu base­ballu po skan­dá­lu Black Sox v roce 1919.

„Babe se vra­cí domů“ je ame­ric­ká němá spor­tov­ní kome­die z roku 1927, kte­rou pro­du­ko­val a dis­tri­bu­o­val pro­střed­nic­tvím spo­leč­nos­ti First National reži­sér Ted Wilde. Jedná se o spor­tov­ní film s base­ballo­vou téma­ti­kou, v jehož cen­t­ru sto­jí Babe Ruth a Anna Q. Nilssonová. Film byl uve­den v krát­ce exis­tu­jí­cím pro­ce­su Vocafilm sound-on-film, prav­dě­po­dob­ně s hud­bou a efek­ty, ale bez dia­lo­gů. Film je pova­žo­ván za ztra­ce­ný.

Ve fil­mu „Speedy“ (1928) vystu­pu­je Ruth jako pasa­žér v taxí­ku Harolda Lloyda. Na kon­ci scé­ny, kdy Speedy sve­ze Rutha ve svém taxí­ku, mohou bys­tří divá­ci hle­dat snad­no pře­hléd­nu­tel­né cameo Lou Gehriga, Ruthova slav­né­ho spo­lu­hrá­če z týmu New York Yankee. Gehrig pro­chá­zí kolem vzdá­le­né stra­ny Speedyho taxí­ku, dívá se pří­mo do kame­ry přes okén­ko taxí­ku a vypláz­ne jazyk. Gehrig je na obra­zov­ce asi tři sekun­dy.

Vystoupení Rutha v roli sebe sama ve fil­mu „The Pride of the Yankees“ (1942, níže) bylo pro­ble­ma­tic­ké, pro­to­že Ruthovo zdra­ví se od jeho odcho­du do důcho­du v roce 1935 neu­stá­le zhor­šo­va­lo a v roce 1942 vážil téměř 270 kg. Před začát­kem natá­če­ní mu byla nasa­ze­na přís­ná die­ta, aby dosá­hl repre­zen­ta­tiv­ní váhy. Tento rych­lý úby­tek na váze, kte­rý násle­do­val po infark­tu a auto­ne­ho­dě, v kom­bi­na­ci s nároč­ným natá­če­cím plá­nem a Ruthovým sklo­nem k pono­co­vá­ní ho znač­ně osla­bil. V době natá­če­ní se u něj obje­vil zápal plic, kte­rý byl nato­lik váž­ný, že si vyžá­dal hospi­ta­li­za­ci.

Zdroj: IMDb a Wikipedia