Pád do tmy - The Descent

Pád do tmy je důka­zem, že někdy neprá­vem kon­čí zají­ma­vé fil­my rov­nou ve video­půj­čov­nách, aniž by se někdo namá­hal nabíd­nout je v našich kinech. Je to ško­da, jeli­kož The Descent je kva­lit­ní horo­ro­vý kou­sek, kte­rý nabí­zí tak hut­nou atmo­sfé­ru jako pět jiných podob­ných titu­lů dohro­ma­dy. Přesto jsou tu pro­za­ic­ké důvo­dy, proč se u nás Pád do tmy na vel­kém plát­ně uvá­děn nebyl. Respektive je tu jeden, a to, že se tu neob­je­vu­je plejá­da zvuč­ných herec­kých veli­čin, kte­ré by auto­ma­tic­ky zajis­ti­ly vyso­kou návštěv­nost. Což ale nezna­me­ná, že bychom si nemoh­li užít dob­rých výko­nů. Navzdory tomu, že nám jmé­na nebo tvá­ře šes­ti­ce hlav­ních před­sta­vi­te­lek asi nic neřek­nou, talent zúčast­ně­ná děv­ča­ta roz­hod­ně nepo­strá­da­jí. Přiznávám se, že jsem o recen­zo­va­ném fil­mu v pod­sta­tě nic nevě­děl, dokud jsem neob­je­vil jeho licho­ti­vé recen­ze na jed­nom z ame­ric­kých fil­mo­vých ser­ve­rů. Tvůrci se totiž roz­hod­li, že v USA uve­de­nou Pád do tmy do kin, přes­to­že rok vzni­ku je 2005 a  film je napří­klad u nás v době ame­ric­ké pre­mi­é­ry dostup­ný na DVD. Logický závěr, kte­rý nám z  toho vyplý­vá je ten, že pro­du­cen­ti si uvě­do­mi­li, jaký poten­ci­ál The Descent má a sice poz­dě, ale pře­ce se roz­hod­li uvést ho i na stří­br­ném plát­ně. Ale nech­me podiv­né prak­ti­ky lidí od fil­mu stra­nou a  potěš­me se tím, že nám sta­čí zaběh­nout do nej­bliž­ší video­půj­čov­ny a užít si Pád do tmy v  tep­lých papu­čích pěk­ně v  obý­vá­ku.

Měl jsem troš­ku smůlu, že jsem nebyl prv­ní z  rodi­ny, kdo film viděl. Ještě před sle­do­vá­ní se mi dosta­lo ujiš­tě­ní, že jde o oprav­du kou­sek, kte­rý mě vydě­sí a nebu­du se chtít jít ani vyčů­rat, pro­to­že se budu kle­pat stra­chy. Očekával jsem tak něco špet­ku stra­ši­del­něj­ší­ho. Ovšem objek­tiv­ně řeče­no je Pád do tmy jed­ním z  nej­lep­ších horo­ro­vých kous­ků posled­ních let a na roz­díl od vět­ši­ny svých kole­gů nena­bí­zí jen krva­vé vyvraž­dě­ní sku­pi­ny hlav­ních hrdi­nů, ale hlav­ně a pře­de­vším fun­gu­jí­cí atmo­sfé­ru, kte­rá je budo­vá­na díky klaus­tro­fo­bic­ké­mu pro­stře­dí jes­ky­ně, děsi­vý­mi mon­st­ry, zají­ma­vým nasní­má­ním i  „lekač­ka­mi“.

Ústředními cha­rak­te­ry je šes­ti­ce žen, kte­rá se ráda věnu­je adre­na­li­no­vým spor­tům. Někdy je to raf­ting, jin­dy se roz­hod­nou pro­zkou­mat jes­kyn­ní kom­plex. Děj nám popi­su­je případ dru­hý, kdy se děv­ča­ta vydá­va­jí do pod­ze­mí, aby si uži­la troš­ku dob­ro­druž­ství pod Appalačským poho­řím. Netuší dvě věci, jed­na z nich je záměr­ně vza­la do nepro­zkou­ma­ných jes­ky­ní, mís­to domlu­ve­né a hoj­ně navště­vo­va­né turis­tic­ké oblas­ti. Druhým a ješ­tě méně pří­jem­ným pře­kva­pe­ním je to, že ve tmě se skrý­vá nezná­mý druh huma­no­i­da, kte­rý si rád návštěv­ni­ce zařa­dí na svůj jídel­ní­ček.

Zní to tuc­to­vě a ve své pod­sta­tě pří­běh tuc­to­vý oprav­du je. Ale o ten tu až tolik nejde. Režisér dokon­ce ani pří­liš neex­pe­ri­men­tu­je a drží se žán­ro­vých pra­vi­del. Rozjezd je poma­lý (a to hod­ně, prv­ních 45 minut se nic moc zají­ma­vé­ho nedě­je) a jsou nám před­sta­vo­vá­ny (nikterak detail­ně) hrdin­ky. S  postu­pem času ale nabý­vá atmo­sfé­ra na hut­nos­ti. Nejdříve se dosta­ví mra­zi­vý pocit ze stís­ně­ných pro­stor a  nezná­mé­ho nebez­pe­čí číha­jí­cí­ho ve tmě. Následuje něko­lik „baf­nu­tí“, kte­ré i když je někdy čeká­te (a někdy ne) udě­la­jí, co mají a občas stě­ží popad­ne­te dech. Poté se dočká­me likvi­da­ce někte­rých dívek oby­va­te­li pod­ze­mí. U  maxi­mál­ně dvou tuší­te, že pře­ži­jí déle, ale u zbyt­ku si tak jis­tí nebu­de­te. Popravdě je to pro­to, že jejich cha­rak­te­ry nejsou nějak extrém­ně výraz­né, sou­čas­ně to ale para­dox­ně to může­me vní­mat i jako klad, pro­to­že není tak jed­no­du­ché odhad­nout, kdo je dal­ší na řadě.

Nesporným pozi­ti­vem je to, že dív­ky nejsou oním typem žen, kte­ré s  vytřeš­tě­ný­ma oči­ma čeka­jí v kou­tu, dokud někdo krva­vě neu­kon­čí jejich vřís­kot. Ne, ne. Dobrodružky se ve chví­lích, kdy jim jde o  život začnou brá­nit zuby neh­ty. Krev tak stří­ká z  pří­sluš­ní­ků obou zúčast­ně­ných stran. Dokonce dojde k tomu, že jed­na z děv­čat omy­lem smr­tel­ně zra­ní svou kole­gy­ni ve vřa­vě boje. A ač jde o omyl, to, že svou umí­ra­jí­cí pří­tel­ky­ni opus­tí, ovliv­ní její dal­ší exis­ten­ci v  násle­du­jí­cích minu­tách.

Přerod vydě­še­ných roz­tře­se­ných dívek v bojov­ni­ce, kte­ré se budou rvát do posled­ní­ho dechu není nějak ruši­vý. Je pří­jem­ným zpes­t­ře­ním, kte­ré nepů­so­bí násil­ně. Naopak bude­te cítit, že jde o  jedi­ný správ­ný vývoj děje. Nebude pro vás pře­kva­pe­ní, že se na vás čeká ote­vře­ný konec, ale finá­le je tak neče­ka­né, že může­me Pádu do tmy ten­to nešvar horo­rů posled­ní doby doce­la dob­ře odpus­tit.

Výhrady mám, to jis­tě. Jenže slo­va chvá­ly, kte­ré na film mohu pět jsou hla­si­těj­ší. Začnu tím, že musím oce­nit odva­hu, s kte­rou se hereč­ky do prá­ce vrh­nu­ly, pro­to­že je jas­né, že šlo o psy­chic­ky i  fyzic­ky nesmír­ně nároč­né natá­če­ní, pokra­ču­ji skvě­lou (rozu­měj­te děsi­vou) atmo­sfé­rou, sku­teč­ně odpu­zu­jí­cí­mi mon­st­ry, pří­jem­ný­mi herec­ký­mi výko­ny i oprav­du šoku­jí­cím finá­le. Právě tyto kla­dy si uvě­do­mí­te, když o fil­mu bude­te vyprá­vět. A to, že roz­jezd je zby­teč­ně poma­lý a někte­ré posta­vy nevý­raz­né, na to za chví­li zapo­me­ne­te. Pro fan­dy horo­rů bude Pád do tmy výteč­nou podí­va­nou a potvr­ze­ním toho, že k  nato­če­ní kva­lit­ní­ho žánro­vé­ho zástup­ce nejsou potře­ba ast­ro­no­mic­ké roz­počty ani stov­ky digi­tál­ních tri­ků. Stačí při­bliž­ně 3 500 000 liber, dob­ré mas­ky, nad­še­ný štáb a pří­jem­né, byť ne tak zná­mé hereč­ky.

---

---