Párty Hárder: Summer Massacre

7,5/10 – Druhá plnohodnotná pubertální komedie z dílny kontroverzního rapera Martyho Pohla, jinak dobře známého pod přezdívkou Řezník, se překvapivě velmi vydařila a v několika ohledech i kvalitativně předčila jedničku. Párty Hárder: Summer Massacre je odvážná a všemi mastmi přisprostlá komedie dělaná pro omezené publikum (jak rozsahem, tak inteligencí), která se i půl roku po vydání stále nějakým zázrakem drží v kinech. Ze strachu, že by mi snad tento letní hit minulého roku mohl uniknout, jsem možná mezi posledními zavítal do kina i já. Konkrétně jsem si pro tento účel vybral Kulturní centrum Zahrada na Chodově. Zdejší rodinná atmosféra a milá uvaděčka, v kombinaci s promítacím plátnem mně dobře známým ze školy, navíc umocnily finální zážitek na druhou. Film jsem si moc užil. Řekl bych, že podstatně více, než jedničku, která na mě byla asi příliš velké sousto po stránce moralistické a také humor mi úplně nesedl. Naproti předchozímu „pokládání hoven na podlahu“, v Summer Massacru tvoří highlight spíš ústřední trio kamarádu a jejich vyvíjející se vztah a vzájemné pošťuchování. Přestože partička doslova vyráží na lov buchet, zpracované je to vlastně komorněji než jednička, kde se vše točilo kolem závěrečné párty. Svému názvu párty hárder ovšem dvojka bohužel nedostojí, v tomhle ohledu rozohněný perverzák Pohl (možná na doporučení shora) trošku ubral. A ono je to v konečném důsledku dobře. Nejasný cíl tvoří ze sebranky vygumovaného frajírka, cringujícího normála a tlusťocha s daddy issues nezřízenou střelu, u které nikdy nevíte, co semele v příštích minutách, natožpak v dlouhodobém časovém horizontu. Příběh plyne docela hladce – hlavně díky tomu, že Řezník zběsile zakrývá veškerá hluchá místa v ději sériemi gagů, hlášek a urážek –, ale přesto se najde několik nudnějších pasáží a chvílemi je ze snímku silně cítit, že není moc co vyprávět a hlavní pointa je v tom to s postavami nějak doklepat na závěrečnou ne-až-tak-hárd párty. Při sledování jsem se bavil dost, chvílemi i hlasitě, vtipy to skutečně srší, leč důvtipem už tolik ne. Co je ovšem důmyslné a nadmíru hodné pochvaly, je Řezníkův talent a hlavně perzistentní úsilí proměnit jakoukoliv situaci na nějaký zvrácený nápad s chlípným podtextem. V tomhle ohledu dávám palec nahoru. Také je osvěžující slyšet pro jednou běžnou mluvu, již člověk denně slýchá na každém rohu, pro jednou na filmovém plátně. Ač bílém a stahovacím. Top hláška (jediná, na kterou jsem si po několika dnech vzpomněl, a pravděpodobně nepřesně ocitovaná): „To je právě to. On jí za dva, ale prdel má jenom jednu!“