Pelíšky: Nezaměnitelná vánoční klasika české kinematografie s dobovým humorem a kouzlem

Photo © Space Films

Jen těž­ko bys­te hle­da­li čes­ký film, kte­rý se u nás zapsal jako tako­vá vánoč­ní kla­si­ka jako Pelíšky.

Nu, mož­ná ješ­tě Tři oříš­ky pro Popelku, ale zde už seznam kon­čí. Co k tomu víc říct? Pelíšky jsou per­fekt­ní rodin­ná kome­die, kte­rá vyni­ká svým vyni­ka­jí­cím smys­lem pro humor, dobo­vý­mi odka­zy a per­fekt­ním vystih­nu­tím a zhu­mor­ně­ním teh­dej­ší atmo­sfé­ry.

Film ve star­ších lidech doká­že pro­bu­dit nos­tal­gii, ale záro­veň obsa­hu­je jis­té kouz­lo, díky němuž se při něm i mlad­ší budou bavit. Díky tomu kouz­lu jste Pelíškům ochot­ni odpus­tit snad kaž­dou chy­bič­ku, ke kte­ré se fil­ma­ři (ne)dopustili, a jen si spo­ko­je­ně uží­vat tu správ­nou atmo­sfé­ru, kte­rou vám doza­jis­ta nadě­lí. Třeba pod stro­me­ček.

????????????????????

SYNOPSE

Konec 60. let, praž­ská čtvrť sta­ré Košíře. V jed­né dvou­pa­t­ro­vé vile tu žijí dvě rodi­ny - Šebkovi a Krausovi. Otec Šebek, pro­s­to­du­chý, ale dob­rác­ký důstoj­ník z povo­lá­ní, je zastán­cem panu­jí­cí­ho reži­mu. A stej­ně vehe­ment­ně obha­ju­je i vlast­ní neo­myl­nost v roli hla­vy rodi­ny. Elegantní otec Kraus, býva­lý odbo­jář s trp­kou váleč­nou zku­še­nos­tí, je nao­pak zary­tým odpůr­cem. Také on je pře­svěd­če­ný o tom, že má za všech okol­nos­tí prav­du - není pro­to divu, že se tihle dva nema­jí zrov­na v lás­ce. Jejich děti - gym­na­zis­ta Michal a jeho hezká spo­lu­žač­ka Jindřiška - však spo­lu vychá­ze­jí doce­la dob­ře. Zvlášť Michal by byl moc rád, kdy­by ho jeho sym­pa­tic­ká sou­sed­ka bra­la tro­chu víc na vědo­mí. Handicap klu­ka z fád­ní­ho „domá­cí­ho hřiš­tě“ je však pří­liš vidi­tel­ný. Mladému Šebkovi nezbý­vá nic jiné­ho než smut­ně při­hlí­žet, jak mu jeho prv­ní milost­né body kra­de samo­li­bý spo­lu­žák Elien s bez­vad­nou výba­vou „made in U.S.A.“, kte­rou mu posí­la­jí jeho skvě­le situ­o­va­ní rodi­če v diplo­ma­tic­kých služ­bách.

U Šebků a Krausů se zatím stří­da­jí rodin­né návštěvy. S plným nasa­ze­ním a ve vší obřad­nos­ti se tu sla­ví Vánoce, svat­ba i neče­ka­ný, bolest­ný pohřeb. Do zabyd­le­ných domác­nos­tí vtrh­nou i někte­ré novo­do­bé vymo­že­nos­ti v podo­bě umě­lo­hmot­ných lži­ček, neroz­bit­ných skle­nic a podiv­ných her pro sta­teč­né pio­ný­ry. Mládež zatím poku­ku­je po láka­dlech svě­ta kapi­ta­lis­mu a sna­ží se žít svůj vlast­ní, na rodi­čov­ských auto­ri­tách a „vel­ké“ his­to­rii nezá­vis­lý život. V sou­kro­mí rodin­ných pelíš­ků se tak čas od času ode­hrá­va­jí malá dra­ma­ta názo­rů a vzta­hů, kte­rá se v pamě­ti jejich účast­ní­ků otisk­nou už nej­spíš navždyc­ky.

Zdroj: Tisková zprá­va Total HelpArt T.H.A - 1999