Čtyři kouzelníky svede na jedno místo tajemná pozvánka, kde čtveřice odhalí plány k tomu největšímu kouzelnickému triku, co kdy kterýkoliv z nich viděl. O rok později se pak tahle skupinka kouzelníků po prvním z těchto triků dostává do hledáčku FBI, když během živého vystoupení vykrade banku v Paříži a obsah jejího sejfu rozfouká po celém sále. Aby agenti mohli kouzelníky zatknout, musejí odhalit, jak se jim tento husarský kousek podařilo předvést. Na pomoc přichází Thaddeus Bradley, kdysi slavný kouzelník, dnes postrach tohoto řemesla. Ve svém speciálu totiž odhaluje tajemství kouzelnických triků a diskredituje tak jednotlivé umělce a jejich vystoupení. Se čtveřicí kouzelníků to ovšem nebude mít úplně jednoduché. Ti jsou totiž vždy o krok napřed před ním a o dva před FBI. A jejich plán nezahrnuje jen jedno číslo...
Samozřejmě. Pro část lidí budou Podfukáři poměrně zklamáním. A on to vlastně není špatný nápad to vyřídit takhle ze začátku. Scénář totiž není úplně z těch nejlepších a tak se místy tak moc snaží být chytrý, až přechytračí sám sebe. V mnoha místech totiž logika nefunguje tak úplně jak by měla akce probíhá příliš přimočaře a tak trochu naivně. Nejvíce je to vidět zhruba po první hodině, kdy se poctivě budovaná atmosféra poctivé kouzelnické podívané rozplyne a tvůrci je horko těžko dávaí ke konci filmu zase zpátky. Na druhou stranu ani tyhle menší přešlapy nejsou v konečném důsledku tak rušivé, aby vám nenapravitelně poškodily dojem z filmu.
Podfukáři jsou totiž tím, co v podstatě slibují v trailerech. Ted sympatickou kouzelnickou záležitostí, která distribuuje příběh rovnoměrně mezi kriminální thriller a trochu osobitý heist film, při kterém se milony doslova válí na každém rohu. Navíc, snímek úvodní hodinu šlape doslova jako hodinky (i přes logické zádrhely a možná trochu naivní chování postav) a než se stihnete nadát, tahle efektivně zpracovaná, sympatickými charaktery nabitá podívaná se přehoupne do svojí druhé poloviny. Tam už to sice trochu skřípe, však charismatický Mark Ruffalo to stále drží jakž takž nad vodou. A to i přesto, že zhruba na dvacet minut se postavy přesunou výrazově někam jinam a film se jim začíná drolit pod rukama. On začátek dotahování jednotlivých motivů směrem k závěrečnému odhalení není úplně bezproblémově napsán a tak působí trochu více než divně, postavy najednou obrátí o 180 stupňů a celé to prostě je najednou úplně jiné.
Avšak i když se snímek rozsype, podaří se ho Leterrierovi navrátit alespoň z větší části do správných kolejí a záver, ať již umělý nebo ne, funguje opět téměř bezproblémově. Ve výsledku je tak snímek Podfukáři poměrně nezávadnou oddychovou podívanou, který nabízí dostatek zajímavých charakterů, sympatického hlavního vyšetřovatele, neokoukanou zápletku, solidni vizuální zpracování a i trochu něco navíc. Naštěstí si snímek dokázal udržet svoji napínavost od začátku až do konce a získává také body navíc za fakt, že nemá potřebu sk oncem filmu vysvětlit vše a nechává tak některé otázky otevřené.
Leterrier se opět zase po nějaké době trefil do černého. Podfukáři jsou i na ploše necelých dvou hodin poměrně zábavnou, svižnou a nápaditou podívanou, která jednoduše nenudí. Je sice v mnoha ohledech dost naivní, trochu více komplikovaná než by bylo zdrávo a po první hodině zažije menší rozpad atmosféry, avšak do konce se jej snaží poměrně úspěšně vynahradit. V konečném výsledku by si tak snímek možná zasloužil lehce nižší hodnocení, nicméně už jen kvuli tomu sympatickému obsazení, tomu zpracování a těm několika scénám které fungují jak na drátkách prostě níže nepůjdu. Pokud hledáte oddychovou zábavu, která se tak trochu liší od toho co je vám normálně nabízeno, nezbývá než Podfukáře doporučit.
Koktejl:
25% Kouzla a magie
25% FBI
25% Peníze
25% Neškodná zábava
Podívejte se na hodnocení Podfukáři na Kinoboxu.
Nejnovější komentáře