Podzimní sklizeň Festivalu otrlého diváka se vrátí do kožených, tupírovaných a heavy metalových osmdesátých let

Letošní jed­no­den­ní pod­zim­ní spe­ci­ál Festivalu otr­lé­ho divá­ka s podti­tu­lem Podzimní skli­zeň 2016 pře­ne­se kino Aero do obskur­ních a hea­vy meta­lo­vých 80. let, mezi pro­gra­má­to­ry hra­jí­cí Dračí dou­pě, pří­tul­né mimo­zemš­ťa­ny a také mezi buj­né kšti­ce, jež vyra­ši­ly na nej­růz­něj­ších těles­ných par­ti­ích. Program slo­že­ný ze čtyř sním­ků star­tu­je v sobo­tu 15. říj­na odpo­led­ne. Chybět nebu­de ani oblí­be­ný simul­tán­ní pře­klad před­vá­dě­ný naži­vo.
Jako vari­a­ci na legen­dár­ní Evil Dead pro děti je ozna­čo­ván úvod­ní sní­mek Vrata do pod­svě­tí, po kte­rém bude násle­do­vat blouzni­vá agit­ka o boji stře­do­škol­ské­ho uči­te­le poezie s meta­lo­vý­mi pekel­ní­ky. Hned na to bude sálem praž­ské­ho Aera trys­kat magic­ká ener­gie Pána jes­ky­ně, kte­rou vystří­dá kle­pá­ní sle­pec­ké hole s Aerem nasle­po pro nevi­do­mé. Oficiální strán­ky Festivalu otr­lé­ho divá­ka, včet­ně synop­sí k jed­not­li­vým fil­mům, najde­te na tom­to odka­zu. Vrata do pod­svě­tí jako inspi­rač­ní zdroj letoš­ní­ho seri­á­lo­vé­ho hitu Stranger Things
„Dětský svět, to není jen sko­ta­če­ní po roz­kvet­lých lou­kách a zví­da­vé hry na dok­to­ra ve křo­víč­ku. Jsou to také úzkos­ti z toho, jest­li jáma na zahra­dě není náho­dou skry­tá brá­na do pekel, jest­li ve stě­ně domu není náho­dou zazdě­ná mrt­vo­la jed­no­ho z děl­ní­ků, kte­ří dům sta­vě­li, nebo jest­li se poko­jí­kem po nocích nepo­tu­lu­jí hor­dy titěr­ných démo­nů,“ uvo­zu­je film Vrata do pod­svě­tí dra­ma­turg David Čeněk. „Film, kte­rý se inspi­ro­val osm­de­sát­ko­vý­mi gore­fes­ty jako Smrtelné zlo nebo Noc démo­nů (kte­ré dětem roz­hod­ně urče­né neby­ly), má v sobě i ozvu­ky H. P. Lovecrafta, ovšem s kou­zel­nou pří­mo­ča­ros­tí fil­tro­va­né přes hea­vy­me­ta­lo­vou módu. Pokud chce­te vidět, s čím si (mimo jiné) hra­jí tvůr­ci tele­viz­ní­ho seri­á­lu Stranger Things, dopo­ru­ču­je­me vám tato vra­ta otevřít,“ dodá­vá Čeněk. Černý růže aneb agi­tač­ní sní­mek sku­pi­ny „Heavy metal na malo­měs­tě nechce­me“
„Je hea­vy metal zma­te­né zlo, nebo zákon­né dob­ro? Patří do malo­měst­ských kul­tu­rá­ků, nebo by ho odsud měli boha­boj­ní obča­né hnát svin­ským kro­kem? A co na to Walt Whitman?,“ ptá se spo­lu s reži­sé­rem fil­mu Černý růže Johnem Fasanem dra­ma­turg Jiří Flígl. „Do měs­teč­ka Mill Basin totiž míří věhlas­ná meta­lo­vá kape­la Černý růže a zatím­co míst­ní tee­nage­ři sto­jí fron­ty na jejich kon­cert, rodi­če sepi­su­jí peti­ce a kro­pí vše kolem svě­ce­nou vodou. Nikdo z nich ale netu­ší, že Černý růže jsou dooprav­dy ve spo­je­ní se sila­mi tem­něj­ší­mi než barva na vla­sy, kte­rou pou­ží­vá Alice Cooper,“ při­bli­žu­je děj blouzni­vé agit­ky o boji stře­do­škol­ské­ho uči­te­le poezie s meta­lo­vý­mi pekel­ní­ky Flígl. Ve fil­mu mimo jiné zazní i son­gy těch nej­na­tu­pí­ro­va­něj­ších legend osm­de­sát­ko­vé­ho hair meta­lu jako Lizzy Borden nebo Tempest.
Démonický Pán jes­ky­ně pro­vá­ze­jí­cí este­ti­kou osm­de­sá­tých let v režii sed­mi reži­sé­rů
„Odvěký boj dob­ra se zlem na sebe v prů­bě­hu věků bral nej­růz­něj­ší podo­by. V žád­né jiné éře než v osm­de­sá­tých letech minu­lé­ho sto­le­tí ale nemohl v hod­ném tábo­ře sta­nout vyspor­to­va­ný počí­ta­čo­vý pro­gra­má­tor a jeho snou­ben­ka, instruk­tor­ka aero­bi­ku, zatím­co v opač­ném rohu se tyči­la monu­men­tál­ní posta­va démo­nic­ké­ho čaro­dě­je z pekel, kte­rý naše­ho hrdi­nu nechá­vá pro­jít sérií úko­lů od auto­mo­bi­lo­vé honič­ky v posta­po­ka­lyp­tic­ké pouš­ti po návště­vu kon­cer­tu hea­vy­me­ta­lo­vé sku­pi­ny W.A.S.P.,“ shr­nu­je Pána jes­ky­ně, povíd­ko­vý sní­mek reží­ro­va­ný sed­mi reži­sé­ry, dra­ma­turg Antonín Tesař. Film těží z dobo­vých fan­ta­sy video­her i RPG her na hrdi­ny, ale poku­ku­je i po tee­nager­ských vyvraž­ďo­vač­kách, Hvězdných vál­kách, tri­ko­vých fil­mech Raye Harryhausena, zom­bie horo­rech a mno­hém dal­ším. Epickou bitvu člo­vě­ka pro­gra­má­to­ra a pekel­né­ho Pána jes­ky­ně naži­vo z pódia simul­tán­ním pře­kla­dem dopro­vo­dí zma­te­ně zlý Josef Vokurka a zákon­ně dob­ří Immanuel Lubrikant a Kafilerie Zawadská. Hudebně zábav­ný vstup zajis­tí Samantha Bifidus a o plno­čel­nou naho­tu se posta­rá Jíra Fostrá.
Klepání sle­pec­ké hole. Aero nasle­po s otr­lou audi­o­de­skrip­cí
Festival otr­lé­ho divá­ka si opět při­vlast­nil popu­lár­ní for­mát své­ho domov­ské­ho kina, Aero nasle­po. Při něm vlo­ží­te svůj osud do rukou otr­lých dra­ma­tur­gů a nechá­te se zlá­kat na pro­jek­ci fil­mu, jehož titul nebu­de­te, až do chví­le než se usa­dí­te do seda­ček, znát. Za poskyt­nu­tou důvě­ru dra­ma­tur­go­vé nevy­ža­du­jí žád­né vstup­né pře­dem, při­čemž dob­ro­vol­né ohod­no­ce­ní po pro­jek­ci se rov­ná míře zpro­střed­ko­va­né­ho zážit­ku.
„Pozdní hodi­na pro­jek­ce napo­ví­dá, že na pro­gra­mu bude film s hod­ně vel­kou hvěz­dič­kou. Nebude nou­ze o akro­ba­tic­ké estrá­dy, pří­tul­né mimo­zemš­ťa­ny a buj­né kšti­ce na nej­růz­něj­ších těles­ných par­ti­ích. To vše zaba­le­né do pocty pade­sát­ko­vým bra­ko­vým sci-fi seri­á­lům, byť v nápad­ně laci­něj­ším a žár­no­vě vyhro­ce­něj­ším hávu, než jak to zná­me od Spielberga a spol. Abychom s atrak­ce­mi nešet­ři­li, dopro­vo­dí pro­mí­ta­ný film také gen­de­ro­vě vyvá­že­ný live dabing Samanthy Bifidus a Jíry Fostré a jeli­kož letoš­ní Podzimní skli­zeň při­pa­dá na Mezinárodní den bílé hole, dojde také na otr­lou audi­o­de­skrip­ci pro nevi­do­mé,“ láká dra­ma­turg Petr Šaroch.
Kompletní pro­gram Festivalu otr­lé­ho divá­ka - Podzimní skli­zeň 2016 v praž­ském kině Aero
Sobota 15. říj­na
16:00 Vrata do pod­svě­tí
18:00 Černý růže
20:00 Pán jes­ky­ně
22:00 Otrlé Aero nasle­po pro nevi­do­mé…
Festival otr­lé­ho divá­ka aneb Přehlídka fil­mo­vé (ne)estetiky
Otrlec je syno­ny­mem pokles­los­ti, nevku­su, bra­ku a zába­vy za hra­ni­cí tuc­to­vos­ti – ve všech mož­ných význa­mech těch­to slov. Každý rok při­ná­ší kolek­ci nej­pů­so­bi­věj­ších, nej­směš­něj­ších, nej­za­pad­lej­ších i nej­bi­zar­něj­ších horo­rů, extré­mů, akč­ňá­ků, krvá­ků, cam­pů, béček, céček i péček. Festival otr­lé­ho divá­ka navra­cí kinu jeho původ­ní roli atrak­ce a neza­po­me­nu­tel­né­ho spo­leč­né­ho zážit­ku. Nemáme na mys­li pou­ze fakt, že málo­co se vyrov­ná zku­še­nos­ti, když sle­du­je­te horor či třesku­tě směš­ný brak ve spo­leč­nos­ti tří sto­vek stej­ně nala­dě­ných lidí. Kmenová pře­hlíd­ka praž­ské­ho kina Aero krom toho nabí­zí řadu inter­ak­tiv­ních pro­jek­cí, kde za pomo­ci nále­ži­tě laci­ných a kutil­sky vytvo­ře­ných pro­střed­ků fil­my nezů­stá­va­jí jen na plát­ně, ale pro­ni­ka­jí pří­mo do sálu. Jindy zase díky neza­mě­ni­tel­né­mu před­ne­su i kre­a­tiv­ní­mu pří­stu­pu simul­tán­ních pře­kla­da­te­lů zís­ká­va­jí již vidě­né fil­my zce­la nový roz­měr. Namísto tiché ado­ra­ce kine­ma­to­gra­fic­ké­ho umě­ní s fes­ti­va­lem divá­ci zaži­jí pro­jek­ce, kde se sál otřá­sá sal­va­mi smí­chu či vydě­še­ným řevem, vychut­na­jí si fil­my z archiv­ních for­má­tů, jako je VHS či VCD, a to nemluvě o dílech samot­ných.
FB pro­fil Festivalu otr­lé­ho divá­ka najde­te na tom­to odka­zu
Více infor­ma­cí ke všem akcím najde­te na ofi­ci­ál­ním webu pře­hlíd­ky www.otrlydivak.cz nebo na www.kinoaero.cz. Předprodej vstu­pe­nek pro­bí­há na poklad­nách kin Aero, Světozor, Bio Oko a Scala

---