Poklad z půdy – rozhovor s Janem Rosákem

1. Máte rád sta­ré věci kvů­li pří­bě­hům, nebo pro­to­že je to vhod­ná inves­ti­ce?

Jak stár­nu, můj vztah ke sta­rým věcem je vře­lej­ší. Asi z kole­gi­a­li­ty k roč­ní­ku naro­ze­ní, tedy vlast­ně vzni­ku, nebo sen­ti­men­ta­li­ty, to přes­ně nevím. Ale roz­hod­ně se sta­ré věci u mne nikdy nesta­ly před­mě­tem inves­to­vá­ní, natož kal­ku­la­cí.

 

2. Našel bys­te u Vás doma něja­kou sta­ro­žit­nost? Pokud ano, jakou a jaký k ní máte vztah?

Asi vás zkla­mu, ale nic moc… Ačkoliv – máme doma tako­vý útlý sto­lek, kte­rý pod­le rodin­né pověs­ti děda – zámec­ký zahrad­ník – dostal darem za své věr­né služ­by bavor­ské krá­lov­ské rodi­ně Wittelsbachů. Stolek byl ale něko­li­krát dost neci­tel­ně pře­la­ko­ván, tak­že dnes asi nemá val­nou finanč­ní hod­no­tu. Ovšem vzpo­mín­ky nám zůsta­nou… A pak snad ješ­tě dvě židle, kte­ré vypa­da­jí jako his­to­ric­ké, ale mož­ná oprav­du jen vypa­da­jí. Ale mám k nim oprav­du vztah, pro­to­že jsme je s ženou zachrá­ni­li před zni­če­ním ze skle­pa naše­ho teh­dej­ší­ho byd­liš­tě v Praze Bubenči.

 

3. Daroval jste či kou­pil někdy sta­ro­žit­nost?

Nemám, co bych daro­val, a ani jsem žád­nou sta­ro­žit­nost nekou­pil. Takový nad­še­nec, neřku­li zna­lec, oprav­du nejsem.

 

4. Co je pod­le Vás na sta­ro­žit­nos­tech nej­kou­zel­něj­ší?

Asi to, že jsou oprav­du sta­ré, tedy – pokud sta­ré jsou a ne že to jen před­stí­ra­jí. Člověk z nich cítí tu nashro­máž­dě­nou his­to­rii, tuší osu­dy lidí, kte­ří je bra­li do rukou a pou­ží­va­li je.

 

5. Jak jste vní­mal sta­ro­žit­nos­ti jako malý kluk? Změnilo se to nějak?

Pravděpodobně jako kaž­dý jiný nor­mál­ní kluk jsem je bral jako sta­rou veteš! Třeba když jsem na půdě u babič­ky na Hané našel dvo­je lyže jasan­ky sta­ré jis­tě přes 50 let, s úžas­ným bač­ko­ro­vým vázá­ním, nechal jsem dědu, aby je spá­lil! Kdyby teh­dy děda – sta­rý spo­ří­lek – věděl, jakou budou mít cenu, asi by ten oheň uhasil vlast­ním tělem…

 

6. Vážíte si spí­še sta­rých nebo nových věcí?

To je hod­ně rela­tiv­ní. Řekl bych shod­ně se Zdeňkem Svěrákem „Neopouštěj sta­ré věci pro nové!“

 

---