Praha v proměnách času

Autor Petr Sojka věno­val svou čtvr­tou kni­hu místům, kte­ré již v Praze nena­jde­me a lidem, kte­ré nepo­tká­me. Stejně jako před­cho­zí pub­li­ka­ce oži­vu­je autor pří­běhy, kte­ré jako redak­tor Československé tele­vi­ze před­sta­vil v rám­ci tele­viz­ní­ho pořa­du. V kni­ze píše o zají­ma­vos­tech z růz­ných míst Prahy, při­po­mí­ná zanik­lé objek­ty a sou­čas­ně vzpo­mí­ná spo­lu s pamět­ní­ky na zají­ma­vé osob­nos­ti spo­je­né s uve­de­ným místem. Patří mezi ně rodi­na Míkových z Mlejnku, návr­hář František Kardaus, plav­čík Ferdinand Platil, spor­to­vec Emerich Rath nebo sochař Karel Novák.  Vzpomínky na zají­ma­vé osob­nos­ti a jejich osu­dy spo­je­né s urči­tou loka­li­tou dokres­lu­jí dobo­vou atmo­sfé­ru. Při popi­su objek­tů nebo míst neu­na­vu­je autor čte­ná­ře odbor­ný­mi ter­mí­ny nebo tech­nic­ký­mi para­me­t­ry popi­so­va­ných objek­tů, ale věnu­je pozor­nost způ­so­bu živo­ta a význa­mu loka­li­ty v době, kdy se těši­la vel­ké popu­la­ri­tě.  Autor také popsal zají­ma­vé udá­los­ti, kte­ré se v uve­de­ném místě udá­ly, nebo zná­mé osob­nos­ti, kte­ré urči­té místo navště­vo­va­ly.

Celkem dva­náct kapi­tol je dopl­ně­no vel­kým množ­stvím dobo­vých foto­gra­fií a map. V někte­rých pří­pa­dech nechy­bí ani foto­gra­fie sou­čas­né­ho sta­vu. Popisované loka­li­ty jsou z růz­ných čás­tí Prahy a posky­tu­jí poměr­ně pes­t­rý pohled na život v Praze v obdo­bí od kon­ce 19. a během 20. sto­le­tí.

Text je čti­vý a neztí­že­ný odbor­nou ter­mi­no­lo­gií. Tak tro­chu to při­po­mí­ná komen­tář, kte­rý autor uží­vá v tele­viz­ním pořa­du Z met­ro­po­le. Tento repor­táž­ní maga­zín zača­la ČT vysí­lat v září roku 2006. Jednotlivé repor­tá­že vyu­ží­va­jí fil­mo­vé zábě­ry a foto­gra­fie dopro­vá­ze­né komen­tá­řem. V kni­ze je text dopl­ně­ný foto­gra­fie­mi, kte­ré jsou čas­to vel­mi malých roz­mě­rů. To je ško­da pře­de­vším tam, kde zob­ra­zu­jí pohled z vět­ší dál­ky. To sni­žu­je jejich vypo­ví­da­jí­cí hod­no­tu. Také kva­li­ta roz­li­še­ní něko­li­ka foto­gra­fií je vel­mi špat­ná a v malém for­má­tu téměř nejde roze­znat, co zachy­cu­jí. To se sice sna­ží zlep­šit popis­ky umís­tě­né u foto­gra­fií, ale dalo se to řešit i jiným způ­so­bem.

Kniha nava­zu­je na úspěš­né pub­li­ka­ce auto­ra vyda­né v minu­lých letech. Jsou to Pražské dvor­ky (2020), Příběhy praž­ských dvor­ků (2021) a před­po­sled­ní kni­ha nazva­ná Z tajů praž­ských dvor­ků (2022). Všechny kni­hy pak mají podob­nou for­mu zpra­co­vá­ní a s obsa­hem umís­tě­ným hned na počát­ku kni­hy. To umož­ňu­je rych­lý pře­hled a výběr kapi­tol pod­le zájmu. Kapitoly na sebe nena­va­zu­jí a vždy jsou dopl­ně­ny foto­gra­fie­mi. V kni­ze Pražské dvor­ky uvá­dí kaž­dou kapi­to­lu celo­strán­ko­vá barev­ná foto­gra­fie místa a dal­ší foto­gra­fie jsou umís­tě­ny v tex­tu kapi­to­ly. To se mi líbí a je ško­da, že podob­ně tomu není v kni­ze Praha v pro­mě­nách času.

Autor na kon­ci kni­hy uvá­dí zdro­je foto­gra­fií i pou­ži­tou lite­ra­tu­ru. U cita­cí v tex­tu však už zdroj uve­de­ný není.  V někte­rých kapi­to­lách pou­ží­vá autor také krát­ké zázna­my z roz­ho­vo­rů pamět­ní­ků. Tak je tomu napří­klad v kapi­to­le nazva­né O lidech z Občanky. Citace jsou uve­de­ny kur­zi­vou a v kapi­to­lách jsou také krát­ké pří­běhy, kte­ré s téma­tem pří­mo nesou­vi­sí. Ty jsou odli­še­né bar­vou písma, kte­rá je také pou­ži­ta u názvů kapi­tol. Tam půso­bí pas­te­lo­vá okro­vá barva pří­jem­ně a ladí s bar­vou vaz­by kni­hy. Zvolená barva však není pří­liš vhod­ná jako zabar­ve­ní písma tex­tu, pro­to­že půso­bí málo kon­trast­ně.

Celkově kni­ha půso­bí vel­mi dob­ře a obsa­hu­je mno­ho zají­ma­vých infor­ma­cí, kte­ré při­bli­žu­jí léta dáv­no i nedáv­no minu­lá. Je to zábav­né a sou­čas­ně pouč­né čte­ní nejen pro milov­ní­ky Prahy. Vzhledem k tomu, že tele­viz­ní pořad Z met­ro­po­le nadá­le pokra­ču­je, může­me se dočkat dal­ší­ho pokra­čo­vá­ní.

Hodnotím: 65%

---