Kritiky.cz > Filmy > Filmové premiéry > Projekt 100 - 2005

Projekt 100 - 2005

1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...

Ing. Jiří Králík:

Úspěch posled­ní­ho roč­ní­ku a zájem divá­ků i kin o pokra­čo­vá­ní tra­di­ce pře­hlí­dek Projektu 100 nás donu­ti­ly k jejich pokra­čo­vá­ní a k pří­pra­vě dal­ší­ho, v pořa­dí již jede­nác­té­ho Projektu 100 – v sou­čas­nos­ti pořád ješ­tě nej­vět­ší domá­cí akce v oblas­ti neko­merč­ní kine­ma­to­gra­fie. Organizace pře­hlíd­ky se nebu­de nijak výraz­ně lišit od před­cho­zích roč­ní­ků, přes­to se obje­ví hned něko­lik novi­nek.

KDO SE BOJÍ VIRGINIE WOOLFOVÉ?

Čas od času se zno­vu obje­vu­je na reper­toá­ru. Stále láka­vý titul Kdo se bojí Virginie Woolfové - dras­tic­ké nahléd­nu­tí do živo­ta man­že­lů, kte­ří si pro­střed­nic­tvím vir­tu­ál­ní­ho svě­ta a vir­tu­ál­ních pří­bě­hů doká­žou ubli­žo­vat s tako­vým gustem a tako­vou razan­cí, že by jim to nor­mál­ní nud­ná rea­li­ta neu­mož­ňo­va­la. Hra samot­ná se od své­ho prv­ní­ho uve­de­ní (a ješ­tě více po fil­mu s R. Burtonem a E. Taylorovou) sta­la oprav­du kla­si­kou. A vzhle­dem k tomu, jak se i ve sku­teč­ném živo­tě vzta­hy při­ost­řu­jí, stá­vá se stá­le méně „absurd­ní“ (jak je řaze­na pod­le doby své­ho vzni­ku a také zamě­ře­ní), ale čím dál tím víc rea­lis­tic­ká a stá­le aktu­ál­ní.

Příběh stár­nou­cí­ho pro­fe­so­ra a jeho ženy (dce­ry rek­to­ra), kte­ří si zpes­t­řu­jí život vymyš­le­ný­mi pří­běhy a množ­stvím kru­tých her, jejichž pro­střed­nic­tvím si vzá­jem­ně roz­dí­ra­jí duše (prav­dě­po­dob­ně pro­to, aby si doká­za­li, že ješ­tě žijí), sle­du­je­me spo­leč­ně s mlad­ší dvo­ji­cí, kte­rá sto­jí téměř na počát­ku jak vzta­hu, tak kari­é­ry, a na roz­díl od star­ších ješ­tě má zábra­ny - „před­stí­rá“ nejen ostat­ním, ale i sobě nej­růz­něj­ší ilu­ze o živo­tě.

To, co v 60.letech bylo nové pře­kva­pi­vé, už nás neza­sko­čí – vzhle­dem k dneš­ní­mu tren­du zve­řej­ňo­vat sou­kro­mí pro­střed­nic­tvím ať už tzv. rea­li­ty show, růz­ných skry­tých kamer, ale i např. mobil­ních tele­fo­nů, kte­ré umož­ni­ly vyjít sou­kro­mým hovo­rům z inti­mi­ty poko­jů do tram­va­jí, ulic a vlast­ně kam­ko­li. Ale o to více nás láká to voyer­ství, nahlí­že­ní za záclon­ku citů a noč­ních můr něko­ho cizí­ho. Možná pro­to, abychom si doká­za­li, že my sami na tom nejsme tak nej­hůř…

Jana Soprová, http://archiv.scena.cz

METROPOLIS

Sci-fi? V evrop­ském kon­tex­tu radě­ji společensko-kritická meta­fo­ra (a la Sexmise, vět­ši­na v izo­la­ci, zatím­co svět řídí hrst­ka vyvo­le­ných) v podá­ní teh­dej­ší­ho pro­mi­nen­ta Fritze Langa. Film-hmota, „geo­me­t­rie archi­tek­tu­ry“ (slo­vy Lotte H. Eisnerové) a tech­nic­ky nej­ná­roč­něj­ší film pro­slu­lých ate­li­é­rů UFA před finanč­ním kra­chem.

Herecká kre­a­ce Brigitte Helm (ved­le Luisy Brooks asi nej­vý­raz­něj­ší žen­ská před­sta­vi­tel­ka němec­ké­ho expre­si­o­nis­mu) nabí­zí slo­ži­tou dvoj­ro­li v nároč­ných pod­mín­kách němé­ho fil­mu. Charakterově pro­ti­klad­né ztvár­ně­ní ženy spa­si­tel­ky a ženy démo­na mož­ná v lec­čem při­po­me­ne Vertigo nebo Cronenbergův opus Dead Ringers. Vedle čas­to cito­va­né scé­ny stvo­ře­ní robo­ta pro­slu­lým šílen­cem Rottwangem (Langův dvor­ní před­sta­vi­tel Rudolf Klein-Rogge), se plas­tic­kou kre­a­ti­vi­tou vyzna­ču­je divo­ká honič­ka v kata­kom­bách, nebo děsi­vý a smy­sl­ný tanec robo­ta na slav­nos­ti sme­tán­ky, včet­ně oživ­nu­tí sed­mi smr­tel­ných hříchů s Langovou oblí­be­nou posta­vou smr­ťá­ka.

Jako pro napros­tou vět­ši­nu expre­si­o­nis­tic­kých sním­ků, také pro Metropolis je pří­znač­né tech­nic­ké nová­tor­ství včet­ně revo­luč­ní­ho tri­ku s pou­ži­tím vel­kých zrca­del zva­ným Schuftanův pro­ces. Podobnost zot­ro­če­ní mas s vyhla­zo­va­cí­mi a pra­cov­ní­mi lág­ry jako by u Langa sou­vi­se­la s odvě­kým údě­lem člověka-dělníka, a to již od sta­ro­e­gypt­ských pro­ce­sí otro­ků. Kontroverzně vyzní­vá neprav­dě­po­dob­ný závěr sním­ku se sym­bo­lic­kým potře­se­ním si ruky zástup­ce děl­ní­ků s kapi­ta­lis­tou. Toto ges­to patr­ně pře­de­vším ovliv­ni­lo klad­né při­je­tí sním­ku v řadách nacis­tů, také jejich prvo­řa­dým cílem bylo zís­kat srd­ce pra­cu­jí­cí­ho lidu.

Neskutečně tem­ný kon­trast nabí­zí bizar­ní moti­vy Metropolis. Uprostřed měs­ta se napří­klad tyčí sta­ro­by­lá cha­trč s „čer­nok­něž­ní­kem“ a robot (faleš­ný pro­rok) je nako­nec za jáso­tu davu bar­bar­sky upá­len na hra­ni­ci jako čaro­děj­ni­ce. (Později pře­ve­dl Metropolis do komic­ké ver­ze Chaplin v Moderní době).

MODERNÍ DOBA

Charles Chaplin a jeho sou­boj se stro­ji v éře, kte­rá není pří­liš naklo­ně­na lidem. Společenská sati­ra natá­če­ná ješ­tě v kon­ven­cích pan­to­mi­my němé­ho obdo­bí. Protest pro­ti nehu­mán­ním aspek­tům tech­nic­ké civi­li­za­ce a auto­ma­ti­za­ce lid­ské­ho živo­ta. Film je vybu­do­va­ný jako mozai­ka epi­zod, kaž­dá z nich má vlast­ní výstav­bu gagů, geni­ál­ně se v ní uplat­ňu­je smy­sl pro humor iro­nii i sar­kas­mus.

OTEC NA SLUŽEBNÍ CESTĚ

„O živo­tě jed­no­ho odda­né­ho stra­ní­ka v neleh­kých 50. a 60. letech Titovy Jugoslávie oči­ma jeho syna. Kusturica má neo­by­čej­ně vytří­be­ný vypra­věč­ský talent, jeho film (jak je ostat­ně typic­ké) zabí­rá poměr­ně dost roz­sáh­lý dějin­ný úsek a umož­ní divá­ko­vi pro­žít komu­nis­mus po bal­kán­sku na osu­dech jed­né rodi­ny. Miki Manojlovič v hlav­ní roli (Kusturicův dvor­ní herec) je tra­dič­ně bez­chyb­ný, reži­sér neta­há z divá­ka emo­ce laci­ným vrše­ním „půso­bi­vých“ scén, nao­pak, kouz­lo Otce na slu­žeb­ní ces­tě tkví v peč­li­vé drob­no­hře s cha­rak­te­ry a cit­li­vým poje­tím těch oprav­du emo­tiv­ních scén (např. pří­jezd rodi­ny za otcem do pra­cov­ní­ho lág­ru). Jako nit­ka se pak pří­bě­hem vine dospí­vá­ní hlav­ní­ho hrdi­ny, a to všech­no drží pohro­ma­dě až pře­kva­pi­vě dob­ře.“

www.cfd.cz

 

„Film Otec na slu­žeb­ní ces­tě je vyprá­vě­ním oči­ma malé­ho chlap­ce o slo­ži­té situ­a­ci a tíži­vé atmo­sfé­ře počát­ku pade­sá­tých let, kdy dochá­ze­lo k řadě závaž­ných pře­hma­tů, kte­ré vytvá­ře­ly slo­ži­té poli­tic­ké a spo­le­čen­ské kli­ma. Nehledě na tragič­nost dějin­ných udá­los­tí pro­ží­vá hlav­ní hrdi­na Malik své dět­ství, kte­ré je více­mé­ně šťast­né, i když jeho mat­ka po nocích plá­če a jen sotva může uži­vit rodi­nu, pro­to­že otec odjel nechtě­ně na „slu­žeb­ní ces­tu“.
Snímek, jenž je je jed­nou z nej­pů­so­bi­věj­ších výpo­vě­dí o pade­sá­tých letech v tota­lit­ním svě­tě, zís­kal Zlatou pal­mu na mezi­ná­rod­ním fil­mo­vém fes­ti­va­lu v Cannes…“

www.czech-tv.cz

PLECHOVÝ BUBÍNEK

Děj se ode­hrá­vá v letech 1899 - 1945 a sle­du­je osu­dy postav na poza­dí pro­měn měs­ta Gdaňska, sle­du­je také Oskarův pří­běh. Oskar má pod­le Schlöndorfa dvě typic­ké vlast­nos­ti své doby: odmí­tá­ní a pro­test. Brání se účas­ti ve svě­tě dospě­lých tak důsled­ně, že odmít­ne vyrůst. Protestuje tak hla­si­tě, že jeho hlas roz­bí­jí sklo. Jedním z mno­ha pro­blé­mů rea­li­za­ce bylo obsa­ze­ní hlav­ní role. Po doho­dě s auto­rem bylo roz­hod­nu­to, že Oskar musí být chla­pec, niko­li lili­pu­tán. Šťastná vol­ba padla na Davida Benneta. Snímek zís­kal Zlatou pal­mu na MFF v Cannes ex aequo (s Coppolovou freskou A nyní apo­ka­ly­psa) a Oscara za nej­lep­ší cizo­ja­zyč­ný film.

Marie Mravcová: „Bubeník Oskar Matzerath – nestár­nou­cí pokus o zhod­no­ce­ní fil­mu těží­cí­ho z nezfil­mo­va­tel­né pró­zy“, Film a doba XL (1994), č. 2, s. 103-107

PŮLNOČNÍ KOVBOJ

Slavné ame­ric­ké fil­mo­vé dra­ma reži­sé­ra Johna Schlesingera. Film obdr­žel v roce 1970 Oscary v kate­go­rii nej­lep­ší film, nej­lep­ší režie a scé­nář. Deziluzivní pohled ang­lic­ké­ho reži­sé­ra na New York jako mís­to příkrých soci­ál­ních pro­ti­kla­dů, zkla­ma­ných snů a nadě­jí naiv­ní­ho ven­kov­ské­ho klu­ka z Dalekého zápa­du, salón­ní­ho kov­bo­je Joe Bucka (Jon Voight). Příběh dvou přá­tel, kte­ré náho­da sve­de dohro­ma­dy a kte­ré měs­to vyvrh­ne jako nepo­třeb­né na sme­tiš­tě lid­ských osu­dů, obo­ha­til vyni­ka­jí­cím výko­nem také Dustin Hofman v roli chro­mé­ho tuber­ku­lóz­ní­ho ztros­ko­tan­ce.

Premiérové pro­lo­me­ní osca­ro­vé bari­é­ry i pro sním­ky mlá­de­ži nepří­stup­né (v roce 1970 zís­kal Půlnoční kov­boj ze sed­mi nomi­na­cí nako­nec soš­ky tři – za film, režii a adap­to­va­ný scé­nář) zůsta­ne pro Schlesingerův sní­mek patr­ně navždy tou nej­hlub­ší brázdou v ofi­ci­ál­ních kro­ni­kách fil­mu. Pro okruh teh­dy začí­na­jí­cích fil­ma­řů mělo zase dílo nato­lik inspi­ra­tiv­ní náboj, že se pro Půlnočního kov­bo­je vži­lo neskrom­né ozna­če­ní bib­le nezá­vis­lé­ho fil­mu. Příběh naiv­ní­ho pla­y­boye Joea (tepr­ve tře­tí role Jona Voighta), kte­rý živen pře­svěd­če­ním o své atrak­tiv­nos­ti pro newy­or­ské sol­vent­ní panič­ky opus­tí zapli­va­ný texaský bar, aby se mu vel­ko­měs­to nako­nec odvdě­či­lo zvlášt­ním přá­tel­stvím s dal­ším život­ním ztros­ko­tan­cem (Dustin Hoffman), je obvykle čten jako dez­i­lu­ziv­ní pro­cit­nu­tí z ame­ric­ké­ho snu.

Do fil­mu se navíc obtisk­la nála­da kon­ce šede­sá­tých let, kdy pozvol­né sko­mí­rá­ní před­sta­vy o rea­li­zo­va­tel­né (a záro­veň udr­ži­tel­né – řeče­no dneš­ním slov­ní­kem) alter­na­ti­vě vůči stá­va­jí­cí­mu estab­lishmen­tu kopí­ro­va­la rok od roku stá­le vět­ší frustra­ce z bla­má­že ve Vietnamu. Kombinace pohle­du cizin­ce zven­čí (pro Angličana Schlesingera to byla prv­ní zámoř­ská fil­mo­vá zku­še­nost) s časo­vým pro­tnu­tím vzru­ši­vou atmo­sfé­rou (rok 1969; ani před­čas­né varo­vá­ní, ani skep­tic­ký pla­ká­tek s nos­tal­gic­kým pohle­dem zpět) nako­nec vyús­ti­la do jis­kři­vých obra­zů bez – zdá se – vlast­nos­ti pod­lé­hat dobo­vé pati­ně.

Napájen ilu­ze­mi snad z úpl­ně jiných časů, musí Joe Buck po pří­jez­du do New Yorku půso­bit jako nemíst­ný ana­chro­nis­mus; stej­ně tak půso­bí jeho kov­boj­ský oble­ček, ve kte­rém loví na ruš­ných kři­žo­vat­kách dámy ve střed­ních letech. Jeho před­sta­vy o živ­nos­ti gigo­la nabou­rá hned prv­ní „zakáz­ka“, kte­rá kon­čí scé­nou, ve kte­ré Joe nako­nec dává zdr­ce­né ženě deset dola­rů na taxi. Krize donu­tí kov­bo­je i k dočas­né změ­ně ori­en­ta­ce (mla­dý chla­pec v por­no­ki­ně) a záro­veň se setká­vá se zmr­za­če­ným zlo­dě­jíč­kem Ratsem – kla­sic­ký model až do očí bijí­cí nesou­ro­do­sti dvo­ji­ce, kte­rá je i přes vzá­jem­né tra­ble snou­be­na pev­ným pou­tem, tu zafun­go­val s čis­tou prů­zrač­nos­tí. Bezvýchodnost útě­ků z rea­li­ty vidě­né den­no­den­ně na uli­cích ilu­stru­je jak halu­ci­no­gen­ní večí­rek hip­pie komu­ni­ty (kon­čí­cí v podiv­né závra­ti nad nekon­t­ro­lo­va­nou halu­zí), tak poma­te­nost cir­ku­so­vým pře­krou­ce­ním víry (kdy je Joe donu­cen blouz­ní­cím fana­ti­kem k mod­lit­bě před bli­ka­jí­cí plas­to­vou soš­kou Krista ukry­tou v šat­ní­ku jeho bytu). Ratsův roz­klá­da­jí­cí se pří­by­tek je pro­ti­pó­lem svě­ta, ze kte­ré­ho Joe dosta­ne dlou­ho oče­ká­va­nou nabíd­ku prá­vě ve chví­li, kdy dro­ga­mi a postu­pu­jí­cí TBC niče­ný Ratso vycí­tí posled­ní šan­ci spl­nit si své dlou­ho­le­té přá­ní: okrá­dat bohá­če na Floridě. Cesta za ame­ric­kým snem pak kon­čí na zad­ním seda­dle auto­bu­su. www.artfilm.cz

REVIZOŘI 

Svižně nato­če­ný akč­ní thriller ode­hrá­va­jí­cí se v buda­pešťském met­ru maďar­ské­ho Američana Nimróda Antala. V Maďarsku se stal ten­to film kasov­ním trhá­kem a trumf­nul vět­ši­nu holly­wo­od­ské pro­duk­ce, kte­rá se v té době pro­mí­ta­la. Jak už bylo řeče­no, Kontroll se ode­hrá­vá ve tma­vých tune­lech maďar­ské­ho met­ra, kte­ré jako­by z oka vypadlo tomu praž­ské­mu a sle­du­je něko­lik revi­zo­rů a jejich kon­t­ro­lo­va­né pasa­žé­ry.

Divák je ve fil­mu svěd­kem spous­ty bizar­ních, vtip­ných či div­ných situ­a­cí, kte­ré se ode­hrá­va­jí mezi těmi­to sku­pi­na­mi „ces­tu­jí­cích“ a když k tomu při­poč­te­me kde­si se skrý­va­jí­cí­ho mas­ko­va­né­ho zabi­já­ka, tak máme o zába­vu posta­rá­no. O zába­vu se nám také sta­rá sviž­ná kame­ra a rake­to­vý střih, kte­rý v žád­ném pří­pa­dě neru­ší a nao­pak zdat­ně evo­ku­je kaž­do­den­ní shon v tom­to doprav­ním pro­střed­ku. Stejně tak je veli­ce pove­de­ný soun­d­track od člo­vě­ka jmé­nem Neo (s Matrixem nic spo­leč­né­ho nemá) ve sty­lu Media Ventures (ryt­mic­ké syn­te­zá­to­ry a růz­né sam­ply). Film byl také oce­něn na letoš­ním fes­ti­va­lu v Cannes zvlášt­ní cenou „Award of the Young“ a ve Varech byl uvá­děn v sek­ci Dny kri­ti­ků Variety.

TAKING OFF

Vlídný pohled na poma­te­nou gene­ra­ci 70. let, její nadě­je, přá­ní i pro­ble­ma­tic­ké vzta­hy se svý­mi váže­ný­mi, sta­ro­mód­ní­mi a pokry­tec­ký­mi rodi­či. Larry a Lynn Tynovi tvo­ří typic­kou ame­ric­kou rodi­nu s neod­mys­li­tel­ný­mi sta­rost­mi s dce­rou Jeannie, kte­rá bere dro­gy, a se spo­leč­nos­tí, ve kte­ré se pohy­bu­je. Jeanie ode­jde z domo­va. Její rodi­če se set­ka­jí s dal­ší­mi lid­mi, kte­rým utek­ly děti, a zjiš­ťu­jí, že je odchod čle­na rodi­ny může obo­ha­tit - najed­nou mají pro­stor, aby zno­vu obje­vi­li život, aby se k sobě opět při­blí­ži­li.

VERA DRAKE – ŽENA DVOU TVÁŘÍ

Vera Drake je por­trét obě­ta­vé ženy, kte­rá se napl­no věnu­je své milo­va­né rodi­ně. Své dny trá­ví péčí o svo­jí rodi­nu, svo­ji sta­rou, nemoc­nou mat­ku a také své­ho nemoc­né­ho sou­se­da. Vera má však i své tajem­ství. Bez vědo­mí rodi­ny a přá­tel navště­vu­je ženy a pomá­há jim v jejich nesná­zích - nechtě­ném těho­ten­ství. Potrat je prak­ti­ka, kte­rá byla v 50. letech v Anglii nezá­kon­ná. Vera však věří, že jed­no­du­še pomá­há ženám v nou­zi. Když je její hřích odha­len, Veřin svět se rych­le zhrou­tí a hlu­bo­ce zasáh­ne jak ji, tak i její rodi­nu. Film Vera Drake zís­kal na fes­ti­va­lu v Benátkách 2004 Zlatého Lva za nej­lep­ší film a oce­ně­ní pro Imeldu Staunton jako nej­lep­ší hereč­ku.

VOJTĚCH, ŘEČENÝ SIROTEK

Neambiciózní“ bala­da (ve smys­lu důra­zu na dějo­vost, na kri­tic­ké hod­no­ce­ní svě­ta a jeho kon­flik­tů), zamě­řu­jí­cí se na základ­ní hod­no­ty a prav­dy lid­ské exis­ten­ce. Vypráví pří­běh Vojtěcha, člo­vě­ka až živo­čiš­ně pří­mé­ho, neschop­né­ho se při­způ­so­bit vzta­hům a zvyk­los­tem ven­kov­ské­ho spo­le­čen­ství. Vojta boju­je v prv­ním pová­leč­ném roce (1946) s celým svě­tem o svou svo­bo­du a nezá­vis­lost, o svou lás­ku...


Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
  • Dinocroc vs. Supergator (2010) 31. prosince 2012 Dinocroc vs. Supergator (2010) Obě gigantická monstra konečně společně v akci! Z výzkumného komplexu se ozývá křik a nářky. To však není zloba nad velikostí sumy na výplatní pásce, ale výraz zděšení, protože se […] Posted in Horory
  • Ghost Nation11. června 2018 Ghost Nation Krátký dokument o tom, jak se natáčela 8. epizoda seriálu Westworld. https://youtu.be/QwmSdUktNNE Posted in Zajímavosti
  • Ken Follett - Pilíře země1. února 2020 Ken Follett - Pilíře země Follett psal romány různé úrovně orientující se převážně na popis činností špiónů a jejich akcí, ale zjistil, že jen toto jej umělecky nesaturuje, takže si splnil svůj odvěký sen a sepsal […] Posted in Recenze knih
  • ZLÍNFEST - Filmové tipy 29. května 201829. května 2018 ZLÍNFEST - Filmové tipy 29. května 2018 Posted in Videa
  • Michael J. Fox slaví 60 let9. června 2021 Michael J. Fox slaví 60 let Michael Andrew Fox OC (narozen 9. června 1961), profesně známý jako Michael J. Fox, je kanadsko-americký herec, autor, filmový producent a aktivista. Svou kariéru zahájil v 70. letech 20. […] Posted in Profily osob
  • Královna Marie Terezie Život Marie Terezie, Zamilovaný dragoun a Tajnosti císařských komnat1. května 2017 Královna Marie Terezie Život Marie Terezie, Zamilovaný dragoun a Tajnosti císařských komnat Dne 13. května 1717 se narodila arcivévodkyně Marie Terezie, která vládla Rakousku jako jediná žena z habsburského rodu. Tři stovky let pod narození oblíbené panovnice, matky a […] Posted in Recenze knih
  • MARTIN DEJDAR - Richard8. listopadu 2019 MARTIN DEJDAR - Richard Jak se vám hrál svérázný horský drsňák Richard, za jehož poněkud neomaleným chováním tušíme jemnou duši? Role si vybírám podle toho, jestli se mi líbí. Což znamená, že scénář se mi […] Posted in Rozhovory
  • Titulky k Little Fires Everywhere S01E04 - The Spider Web24. dubna 2020 Titulky k Little Fires Everywhere S01E04 - The Spider Web Pearl se snaží zapadnout mezi Lexie a její kamarádky, naopak Izzy by z rodiny nejraději utekla. Mia poodhalí trochu roušku své tajemné minulosti a Elena rozjede vlastní pátrání. Titulky […] Posted in Titulky
  • Mořská příšera11. července 2022 Mořská příšera Chriss Williams po výborném animáku Velká Šestka zkouší štěstí znova a ikdyž to není taková pecka, pořád je to v rámci žánru velmi fajn. Mořská Příšera je mix Pirátů z Karibiku a Jak […] Posted in Krátké recenze
  • #1979: Pozor, v knihovně je kocour! - 80 %16. května 2019 #1979: Pozor, v knihovně je kocour! - 80 % Pozor, v knihovně je kocour!Vydalo nakladatelství Mladá fronta v pevné vazbě v roce 2019. Vydání má 96 stran a prodává se v plné ceně za 299 Kč.Scénář: Klára SmolíkováKresba: Vojtěch […] Posted in Recenze komiksů
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 3,61771 s | počet dotazů: 253 | paměť: 72218 KB. | 06.05.2024 - 09:04:57