Get On Up - Příběh Jamese Browna | Get On Up [65%]

James Brown pat­ří beze spo­ru k těm nej­dů­le­ži­těj­ším hudeb­ní­kům his­to­rie. Nejen, že mno­hé jeho sklad­by pat­ří dodnes mezi oblí­be­né, jeho hud­ba ovliv­ni­la jak spous­tu jeho sou­čas­ní­ků, tak násle­du­jí­cí gene­ra­ce, kte­ré z jeho tvor­by čer­pa­jí dodnes. Poctu ve for­mě bio­gra­fic­ké­ho sním­ku se mu roz­ho­dl slo­žit reži­sér Tate Taylor (Černobílý svět), kte­rý i do našich kin při­ná­ší film Get On Up. Jak se fil­mo­vý obraz jed­no­ho z nej­vliv­něj­ších hudeb­ní­ků minu­lé­ho sto­le­tí vyda­řil?

Od gospe­lo­vých začát­ků, přes pro­ble­ma­tic­ké mlá­dí až k zro­ze­ní jed­né z nej­vět­ších legend hud­by, tako­vý byl život­ní pochod Jamese Browna (Chadwick Boseman). Film sle­du­je jeho vze­stup od dět­ství, kdy živo­řil s mat­kou a otcem, přes dět­ství ve vykři­če­ném domě až po své hudeb­ní začát­ky spo­je­né s gospe­lem a sku­pi­nou Gospel Starlighters, kte­rá se poz­dě­ji sta­la jeho dvor­ní sku­pi­nou The Famous Flames. V rám­ci něco málo přes dvě hodi­ny se pří­běh sním­ku Get On Up poku­sí při­blí­žit co nej­věr­ně­ji život této hudeb­ní osob­nos­ti spo­leč­ně s dopa­dem, jaký měla jeho tvor­ba na jeho blíz­ké oko­lí i na samot­nou ame­ric­kou spo­leč­nost a hudeb­ní prů­my­sl. 

Udělat živo­to­pis Jamese Browna je tro­chu pro­ble­ma­tic­ké, jako je samot­ná osob­nost kmo­t­ra Soulu. Docela mě zají­ma­lo, jakým způ­so­bem se tvůr­ci pope­rou s kon­tro­verz­ní­mi strán­ka­mi jeho osob­nos­ti. A, poměr­ně nepře­kva­pi­vě, se prá­vě na tuto strán­ku moc času nedo­sta­lo. Filmový James Brown je totiž vykres­len jako hudeb­ně geni­ál­ní osob­nost, jehož poči­ny mimo hudeb­ní prů­my­sl a samot­né výstu­py jsou zre­du­ko­vá­ny na povin­né, nicmé­ně nijak do hloub­ky nero­ze­bra­né odboč­ky, kte­ré sice nazna­ču­jí, že atmo­sfé­ra kolem toho­to hudeb­ní­ka neby­la vždy usmě­va­vá, nicmé­ně film odmí­tá podá­vat jaké­ko­liv kon­krét­ní argu­men­ty. 

Je to cel­kem ško­da, pro­to­že prá­vě to jak se s tím tvůr­ci pope­rou byla nej­vět­ší otáz­ka a zůsta­la více­mé­ně nezod­po­vě­ze­na. Na dru­hou stra­nu se fil­mu daří doce­la věro­hod­ně vykres­lit pre­zen­ci této osob­nos­ti, stej­ně jako jeho hudeb­ní geni­a­li­tu, kte­rá ovliv­ni­la hned něko­lik žánrů. Společně s výbě­rem jeho nej­vět­ších hitů a sku­teč­ně špič­ko­vým výko­nem Chadwicka Bosemana v roli samot­né­ho zpě­vá­ka jsou pak hudeb­ní čís­la a před­sta­ve­ní sku­teč­nou lahůd­kou, kte­rá ve vás vyvo­lá tou­hu si hned po pří­cho­du domů zase něco od Jamese pus­tit a zapo­slou­chat se do jeho hud­by. To je ovšem vše, čeká­te li něja­ký hlou­ba­vý por­trét se spo­le­čen­ským pře­sa­hem, či něja­kou pev­ně­ji ucho­pe­nou kon­cep­ci, bude­te ze sním­ku zkla­má­ni. 

Tate Taylor totiž ten­to­krát při­ve­dl do kin jen sluš­ně nato­če­né bio­gra­fic­ké při­po­me­nu­tí, jak vel­ká osob­nost James Brown byl, kte­rá ovšem sto­jí a padá na výko­nu před­sta­vi­te­le hlav­ní role. Audiovizuálně se totiž jed­ná o napros­tou ruti­nu, kte­rou podrá­ží pří­liš usa­ze­ný a hlav­ně nekon­tro­verz­ní scé­nář, kte­rý pou­ží­vá ože­ha­vá téma­ta jen jako decent­ní poji­dlo mezi jed­not­li­vý­mi čís­ly, spí­še než aby tomu bylo nao­pak. 

Ve výsled­ku je tak Get On Up - Příběh Jamese Browna v cel­ku zají­ma­vým bio­gra­fic­kým sním­kem o živo­tě jed­né z nej­vliv­něj­ších osob­nos­tí v oblas­ti ame­ric­ké hud­by v minu­lém sto­le­tí, kte­rý ale záro­veň trpí na fakt, že nejde dosta­teč­ně hlu­bo­ko na to, aby se vyrov­nal kon­ku­ren­ci bio­gra­fic­kých sním­ků jiných hudeb­ních legend, kte­ré vznik­ly v letech minu­lých. Skvělé herec­ké výko­ny, pře­de­vším Chadwicka Bosemana, sil­ná hudeb­ní strán­ka a parád­ní cho­re­o­gra­fe na stra­ně jed­né,  slab­ší scé­nář nic moc nevy­po­ví­da­jíc o samot­ném Brownovi na stra­ně dru­hé. Get On Up není roz­hod­ně špat­ným obra­zem hudeb­ní legen­dy, díky nedů­raz­nos­ti a sna­ze o co nejmen­ší kon­tro­ver­zi ve sním­ku se film samot­ný posou­vá z pozic fil­mař­ských kle­no­tů do obstoj­ných fil­mo­vých poct hudeb­ním veli­ká­nům. Nic více než dvě hodi­ny dlou­hou a co do kva­lit lehce roz­po­ru­pl­nou poctu tomu­to hudeb­ní­ko­vi však od fil­mu neče­kej­te.