Joker

Jen málo­kte­rá komik­so­vá posta­va je tak iko­nic­ká, jako jeden z nej­zná­měj­ších zápo­rá­ků z komik­so­vé­ho uni­ver­za Joker, kte­rý desít­ky let zatá­pí pře­de­vším Batmanovi. Na fil­mo­vá plát­na se ten­to psy­cho­pa­tic­ký klaun dostal již v něko­li­ka podo­bách, v aktu­ál­ní novin­ce Joker se na jeho zrod zkou­ší reži­sér Todd Phillips podí­vat z tro­chu jiné­ho úhlu. A ať už si mys­lí­te, že je v dneš­ní době už pře­ko­mik­so­vá­no nebo ne, tenhle ten kou­sek by vám roz­hod­ně neměl utéct. Veškerá ta šuš­kan­da oko­lo fil­mu, jenž si odbyl pre­mi­é­ru na fes­ti­va­le v Benátkách má totiž svo­je opod­stat­ně­ní. Tohle totiž není váš běž­ný komik­so­vý flák pro celou rodi­nu... 

Arthur Fleck (Joaquin Phoenix) se živí jako klaun na zakáz­ku, kte­rý bere vše­mož­né zakáz­ky jen aby uži­vil sebe a svo­ji nemoc­nou mat­ku. Pro lidi ze své­ho oko­lí ovšem pla­tí za podi­ví­na a aso­ci­á­la, za což může také jeho psy­chic­ká poru­cha. Sní ovšem o tom, že se jed­nou sta­ne slav­ným stand-up komi­kem, kte­ré­ho budou milo­vat davy. Svého snu se nevzdá­vá ani ve svět­le opa­ku­jí­cí­ho se neú­spě­chu. Pomalu ale jis­tě se však jeho svět i jeho sny začí­na­jí hrou­tit... 

Je mi jas­né, že nastí­ně­ní děje v minu­lém odstav­ci je neob­vykle vág­ní, avšak čím méně toho o ději samot­né­ho fil­mu víte, tím vět­ší si mys­lím, že bude mít pří­běh zkra­cho­va­lé­ho komi­ka emo­ci­o­nál­ní dopad. Tohle totiž není váš oby­čej­ný komik­so­vý film, ve kte­rém se mlá­tí hrdi­no­vé a zápo­rá­ci ve span­de­xu a při­tom se topí v zápla­vě digi­tál­ních a prak­tic­kých tri­ků. Ani zda­le­ka. Tohle je dra­ma jed­né oso­by, říz­nu­té kri­mi­nál­ní­mi fil­my a thrille­rem. Žádná nezá­vad­ná zále­ži­tost pro celou rodi­nu. Tady se totiž řeže do zatra­ce­ně cit­li­vé­ho... 

Tenhle herec­ký kon­cert Joaquina Phoneixe totiž svo­je inspi­ra­ce sta­ví hrdě do popře­dí a na fil­mu tak mimo jiné jde cítit zna­tel­ný vliv klí­čo­vých fil­mu Martina Scorseseho jako Taxikář nebo Král kome­die. Tahle stu­die cha­rak­te­ru a observa­ce vývo­je Arthura v něco více je o to více děsi­vá, jak uvě­ři­tel­ně mra­zi­vě půso­bí. Žádné nad­při­ro­ze­no a žád­né vychy­táv­ky. Jenom jeden člo­věk, kte­rý se sna­ží pře­žít v pohnu­té spo­leč­nos­ti kte­rá si z něj celý jeho život děla­la rohož­ku. 

Onen emo­ci­o­nál­ní dopad fil­mu je o to vět­ší, když člo­věk vidí jak málo sta­čí k tomu poslat člo­vě­ka za hra­nu. Je to až s podi­vem jak moc film se díky tomu  stá­vá věr­ný původ­ní posta­vě z komik­su, i když z ní pra­má­lo co vlast­ně adap­tu­je. Tohle je jiný ori­gin a napros­to jiný Joker, ale ona pod­sta­ta jeho exis­ten­ce je zpra­co­vá­na na jed­nič­ku. Svoji roli na tom má samo­zřej­mě před­sta­vi­tel hlav­ní role. Phoenix totiž i když má ve své fil­mo­gra­fii hro­ma­du památ­ných a per­fekt­ně ztvár­ně­ných rolí, vydá­vá v roli zkra­cho­va­lé­ho komi­ka a klau­na maxi­mum a jeho pří­běh je stej­nou měrou dojem­ný, děsi­vý a šoku­jí­cí. Joker sto­jí a padá na titul­ní posta­vě, kte­rá je ovšem ve své psy­chic­ké pohnu­tos­ti ztvár­ně­na na výbor­nou a postup­ný roz­klad osob­nos­ti a krys­ta­li­za­ce samot­né­ho psy­cho­pa­ta zba­vo­vá­ním se lid­skosti je svým způ­so­bem radost sle­do­vat, pro­to­že onen pře­rod z nejis­té­ho, psy­chic­ky labil­ní­ho a upo­za­dě­né­ho jedin­ce v modlu roz­bou­ře­ných davů a uvě­do­mě­lé­ho psy­cho­pa­ta vyob­ra­zen napros­to bez­chyb­ně a celý závěr, kdy Arthur akcep­tu­je svo­ji roli je jed­no hod­ně vel­ké zados­tiu­či­ně­ní po celém prů­bě­hu. Film z Arthura nedě­lá hrdi­nu ani mu nedá­vá za prav­du, jen věro­hod­ně před­sta­vu­je Jokera jako oběť okol­nos­tí.         

Připočtěte si k tomu fakt, že Todd Phillips zvlá­dá už dru­hým fil­mem po sobě bra­vur­ně odvra­cet svou tvor­bu od pří­mo­ča­rých kome­dií ke kom­pli­ko­va­něj­ším mate­ri­á­lům a jeho sna­ha fil­mem slo­žit poctu legen­dám let minu­lých je na sním­ku cítit na kaž­dém rohu. Parádní kame­ra Lawrence Shera navíc dává vynik­nout jeho před­sta­vi­te­li hlav­ní role a divák se s ním cítí neu­stá­le v kon­tak­tu, čímž jen pod­tr­hu­je onen záži­tek z jeho postup­ně upa­da­jí­cí psy­chic­ké strán­ky a pře­rod v něco víc. Tento vývoj navíc pod­po­ru­je hudeb­ní kom­po­zi­ce od Hildur Guðnadóttir, kte­rá pra­cu­je mini­mem nástro­jů ovšem o to více efek­tiv­ně. Když poté její moti­vy stří­dá dobo­vá hud­ba pro­po­je­ná i s dějem fil­mu, vzni­ká z toho veli­ce zají­ma­vý a roz­hod­ně náram­ně půso­bi­vý audi­o­vi­zu­ál­ní kon­cert, kte­rý roz­hod­ně fan­tas­tic­ké­mu Phoenixovi nedě­lá ostu­du. 

Co se týče samot­né­ho scé­ná­ře fil­mu, tam by se sice něja­ké malé nedo­stat­ky daly pohle­dat a někte­ré momen­ty by zaslou­ži­ly více pro­sto­ru, zatím­co jiným by mož­ná neuško­di­lo tro­chu ose­kat, nicmé­ně i tak film v rám­ci těch dvou hodin v kině roz­hod­ně ani na moment nenu­dí. Nechci tu tvr­dit, že se bude­te celých 122 minut v kině bavit a uží­vat si toho­to mas­ko­va­né­ho psy­cho­pa­ta, ale o tom ani film být neměl. Joker není hrdi­na a neměl by ani být uctí­ván jako hrdi­na. Jeho civil­ní vari­an­ta v tom­to fil­mu ale spí­še pou­ka­zu­je na spo­leč­nost, kte­rá ho jako psy­cho­pa­ta stvo­ři­la než na něj jako šílen­ce bez zábran. Tohle pros­tě není vždy pří­jem­né ale mís­ty i zatra­ce­ně mra­zi­vé a děsi­vé. A přes­ně tako­vý by Joker měl být.  

Co tedy říct k Jokerovi závě­rem? Přímo po pro­jek­ci si člo­věk v hla­vě pře­mí­tá dvě věci. Naprosto geni­ál­ní­ho Joaquina Phoenixe a těch pár nedo­stat­ků na jinak poměr­ně geni­ál­ním kous­ku. S odstu­pem času ovšem v hla­vě ty drob­né vady na krá­se fil­mu ustu­pu­jí do poza­dí a napl­no se roz­le­ží to, jak napros­to per­fekt­ní a v kaž­dém ohle­du bez­chyb­ný byl prá­vě před­sta­vi­tel hlav­ní role. Už dlou­ho tu neby­la takhle výraz­ně ztvár­ně­ná fil­mo­vá posta­va a pokud si tímhle kusem tenhle herec­ký mata­dor nevy­du­pe něja­ké dal­ší vav­ří­ny do sbír­ky, pak je něco hod­ně špat­ně. Joker je totiž nesku­teč­ná one man show kte­rá jen těž­ko hle­dá kon­ku­ren­ci a musí se zažít, ide­ál­ně na vel­kém plát­ně. Nebojí se kon­tro­ver­ze, nebo­jí se zavá­dět kon­ver­za­ci na pro někte­ré země (ano mys­lím tím hlav­ně USA, byť rele­van­ci svým způ­so­bem má i zde) hod­ně pal­či­vá téma­ta a to vše tak suro­vým způ­so­bem až z toho mra­zí. Ono tvr­ze­ní, že komik­so­vé fil­my se budou dělit na dobu před a po Jokerovi si mys­lím neby­lo dale­ko od prav­dy.

PS: Myslím že je doce­la k zamyš­le­ní, že dva z nej­ví­ce ado­ro­va­ných komik­so­vých fil­mů vdě­čí z vel­ké čás­ti za úspěch per­fekt­ně zahra­né­mu Jokerovi.   

One man show psy­cho­pa­ta v podá­ní Joaquina Phoenixe. Joker je skvě­le nato­če­ný kom­pli­ko­va­ný pří­běh zro­du civil­ní ver­ze jed­no­ho z nej­zná­měj­ších komik­so­vých padou­chů ale do běž­né­ho komik­so­vé­ho fil­mu má zatra­ce­ně dale­ko. Dojemný a uvě­ři­tel­ný, záro­veň ale také mra­zi­vý a mís­ty až děsi­vý pohled na vývoj cha­rak­te­ru člo­vě­ka pod vli­vem pokři­ve­né spo­leč­nos­ti. Skvělá audi­o­vi­zu­ál­ní strán­ka polo­že­ná na půso­bi­vém soun­d­trac­ku od Hildur Guðnadóttir a pře­de­vším napros­to nesku­teč­ný a ve všech ohle­dech doko­na­lý Joaquin Phoenix. Tohle si zkrát­ka chce zažít.      

https://www.csfd.cz/film/628813-joker

https://www.imdb.com/title/tt7286456

Podívejte se na hodnocení Joker na Kinoboxu.