Tento snímek se v kině promítal s Andaluským psem a má s ním svoji souvislost. Jednak jména režiséra Louise Bunuela a jednak opět prvky surrealismu.Dějově začínáme v momentě kdy se sejde skupina přátel (tři manželské páry) aby spolu povečeřeli. Je ovšem nevhodná doba. Měli se sejít až zítra a tak dochází k nedorozumění. Nakonec se všichni shodnou, že když už to takhle dopadlo, skočí si do nedaleké restaurace alespoň na skleničku. Majitel restaurace však zemřel a dámy z toho mají poněkud nepříjemný pocit a tak se opět odchází jinam.
Vše co následuje by se opravdu dalo shrnout větou „skupina přátel se spolu snaží neúspěšně povečeřet„. S postupem času jim v jejich snaze vždy zabrání nějaká hodně nečekaná až bizarní událost. Jako například tyto: Opět jsou (tentokrát jen dámy) v restauraci, ale není nic k pití. Hostů bylo totiž tolik, že vypili všechen čaj. Není ani káva a tak si nakonec musejí dát jen vodu. Do toho všeho se připlete mladík od vedlejšího stolu a začne jim vyprávět své sny z mládí. Nebo, už to vypadá, že se vše povede tak jak má, když v tu ránu do domu vpadnou vojáci a chystá se bombardování. Na oplátku je pozve generál k sobě na večeři, když zasednou roztáhne se opona a všichni sedí na divadelním jevišti. Co to má být? Jsou snad v nějaké hře? Tohle není skutečnost?
Všechny tyhle otázky jsem si kladl hlavně druhou polovinu filmu. Zde se totiž začnou objevovat znovu surrealistické prvky. Hlavně sny. Scéna z jevištěm a další, které následují vyvrcholí nečekaně, až jsem si vždy říkal „To se přece nemohlo stát, to je divné„. Pak následoval další záběr a někdo řekl „Zdál se mi opravdu hrozný sen„ Když se to stane už tak počtvrté je to už trochu stereotypní. To, ale pořád není to nejdůležitější. Sny a reálné scény se střídají stylem, že jsem místy už neměl jasno co je co, a nejde jen o sny, ale i sny ve snech tj. někomu se zdá něco co se zdá ještě někomu jinému, v tomhle se vyznat bylo místy opravdu peklo.
Jako omluva tvůrci poslouží fakt, že se řadil k surrealismu a zde mají sny své přední místo. Tohle, ale bude běžnému divákovi bohužel docela jedno a film si tak moc nevychutná. Naštěstí tohle není film pro běžného diváka (jako většina projektu 100.)
Co se týče hodnocení. Vzhledem k druhé polovině filmu jsem mu trošku přidal i když uznávám, že je to film inteligentní s chytrými dialogy a oceněný Oscarem za nejlepší neanglicky mluvený film roku 1972.
