Smrtelné stroje | Mortal Engines

Absence lep­ší­ho vykres­le­ní postav a nos­né­ho pří­bě­hu pak jen pod­tr­hu­je fakt, že film má pro­blém i v jiných ohle­dech. Jistě, mís­ty půso­bí tahle novin­ka epic­ky a vizu­ál­ně parád­ně, pře­de­vším díky skvě­lé výpra­vě a půso­bi­vým kos­týmům, veš­ke­ré sna­hy ale hned v něko­li­ka mís­tech hatí doce­la prů­měr­né, mís­ty i pod­prů­měr­né tri­ky. A to je zatra­ce­ně ško­da, pro­to­že se díky tomu fil­mu neda­ří úpl­ně pro­dat základ­ní pre­mi­su obrov­ských měst­ských kolo­sů putu­jí­cích po zni­če­né zemi.  

Nechci tu samo­zřej­mě tvr­dit, že kniž­ní před­lo­ha samot­ná tro­chu v tom­to ohle­du tro­chu neza­os­tá­vá, v rám­ci fil­mo­vé­ho pro­stře­dí je to ale o to více zna­tel­né. Hudebně se naštěs­tí jed­ná o doce­la důvěr­ně zná­mý mix moti­vů a „výpůj­ček“ z jiných popu­lár­ních kniž­ně fil­mo­vých sérií, tak­že i když fil­mo­vý soun­d­track nezvlá­dá půso­bit pří­liš nově nebo objev­ně, svo­ji prá­ci spl­ní nad­mí­ru dob­ře a v tomhle ohle­du zkrát­ka Smrtelné stro­je fun­gu­jí. Jen neče­kej­te památ­ný motiv nebo aranž­má, kte­ré bys­te si z fil­mu odnes­li nebo pama­to­va­li více jak den po pro­jek­ci.

A to se ostat­ně dá říci bohu­žel i o celém fil­mu. Ačkoliv se totiž na Smrtelné stro­je dob­ře kou­ká a ty více jak dvě hodi­ny v kině až na pár men­ších detai­lů doce­la rych­le ute­čou, samot­ný film se z hla­vy vypa­ří až pře­kva­pi­vě rych­le, což pří­liš do karet pokra­čo­vá­ní nena­hrá­vá. Pro běž­né­ho divá­ka film nad rámec občas­né vel­ko­le­pé akce nena­bí­zí pří­bě­ho­vě nic nové­ho nebo zají­ma­vé­ho (snad s vyjím­kou robo­tic­ké­ho Shrikea), pro divá­ky zna­lé před­lo­hy pak film pro změ­nu nena­bí­zí ani zda­le­ka toli­ko atmo­sfé­ry, budo­vá­ní svě­ta ani nábo­je jako samot­ná kni­ha. Tady se zkrát­ka chtě­lo jít na dal­ší epic­kou ságu, ale paběr­ku­je­me někde na úrov­ni prů­mě­ru. Na jed­no dvě podí­vá­ní ano, ale nová sága, troufnu-li si říci, z toho nebu­de.