Tokarev [50%]

Nicolas Cage a jeho Rage, nebo Tokarev chcete-li. Letošní rok totiž nabí­dl dal­ší video­béč­ko, kde se ten­to kdy­si áčko­vý herec obje­vil. A tvůr­ci nejen, že si moc nevě­dě­li co si s fil­mem počít, dodnes vlast­ně není jas­né, jak se film vlast­ně ofi­ci­ál­ně jme­nu­je. Někde je uvá­děn pod původ­ním názvem Tokarev, kte­rý se s fil­mem táhl od začát­ku pro­duk­ce, někde se pak obje­vu­je jmé­no Rage, nej­spí­še aby to krás­ně rýmo­va­lo, Rage / Cage, však víme. Tak jako tak, film je na svě­tě a někte­ré VoD služ­by jej nabí­ze­jí ve svém reper­toá­ru. Stojí ovšem vůbec za váš čas?

Paul Maguire (Nicolas Cage) býval kdy­si nájem­ným zabi­já­kem mafie. Před lety se ale roz­ho­dl s tím­to živo­tem sek­nout a vydat se na poli­tic­kou kari­é­ru. Díky jeho záslu­hám mu to bylo umož­ně­no. Nyní, po letech od doby co s orga­ni­zo­va­ným zlo­či­nem skon­čil, se k němu do živo­ta zas vra­cí. Jednoho veče­ra se do jeho domu vlou­pá­vá sku­pin­ka ozbro­je­ných jedin­ců, kte­ří uná­še­jí jeho dcer­ku. Paul se pro­to roz­hod­ne s pomo­cí svých býva­lých kum­pá­nu jed­nat na vlast­ní pěst a i přes varo­vá­ní poli­cie, vypá­t­rat lidi zod­po­věd­né za únos sám. Situace se ovšem kom­pli­ku­je v momen­tě, kdy je Paulova dce­ra nale­ze­na mrt­vá. Tohle je osob­ní a všich­ni jsou si toho moc dob­ře vědo­mi. Jsou zkrát­ka rány, kte­ré se nikdy neza­ce­lí a prá­vě Paul to co nevi­dět zjis­tí... 

Je doce­la úsměv­né, že asi nej­lep­ší důvod, proč se na film podí­vat, je fakt, že Nic díky němu může při­dat dal­ších pár kre­a­cí do kom­pi­la­ce kte­rá pro­běh­la něko­li­krát inter­ne­tem. Předvádí tu totiž opět něko­lik do extré­mu zahna­ných expre­siv­ních vyjá­d­ře­ní emo­cí, kte­ré ho tak pro­sla­vi­ly. Nějak jsem ovšem neza­zna­me­nal, že by mi to vyslo­ve­ně vadi­lo. Bude to nej­spí­še tím, že do kva­li­ta­tiv­ních vod, kam Tokarev spa­dá, podob­ně vyhra­ně­né pro­je­vy doce­la logic­ky pat­ří.  

To co se vám totiž dostá­vá do rukou není ničím jiným, než ve všech ohle­dech prů­měr­ným, hloupým a pří­mo­ča­rým akč­ním video­béč­kem, kte­ré bys­te před lety hle­da­li ve video­půj­čov­ně v oddě­le­ní, kde mají spe­ci­ál­ní regál pro postup­ně tloust­nou­cí­ho Stevena Seagala. A čekat od fil­mu podob­né­ho raže­ní něco pře­vrat­né­ho by bylo asi tak logic­ké jako čekat ve vla­ku na letuš­ku.  Na dru­hou stra­nu nabí­zí ale Tokarev, i přes doce­la hod­ně tele­viz­ně vypa­da­jí­cí zpra­co­vá­ní, vcel­ku sluš­nou akci, kte­rá je jed­no­znač­ně tím nej­za­jí­ma­věj­ším, co vám hodi­na a půl ve spo­leč­nos­ti toho­to fil­mo­vé­ho kous­ku při­ne­se. Mihne se zde pár zná­mých tvá­ří, nicmé­ně ani ty nedo­ká­ží odvést pozor­nost od toho, že film půso­bí spí­še jako epi­zo­da tele­viz­ní­ho seri­á­lu, či laci­ná kopie něče­ho. 

Ať už je to tedy Tokarev, Rage nebo Cage, je to vlast­ně úpl­ně jed­no. V kon­tex­tu jeho posled­ních rolí, se jed­ná o tu pozi­tiv­něj­ší část a to i přes­to, že má film nej­blí­že k prů­mě­ru jak jen to jde. Nicovi tam pár­krát rup­ne v bed­ně, pár­krát si zastří­lí, pro­te­če tro­cha krve, mih­ne se pár zná­mých ksich­tů a tím to taky skon­čí. Tokarev není ničím jiným než jen pro­s­to­du­chou prů­měr­nou výpl­ňov­kou, kte­rá neu­ra­zí, nicmé­ně neza­ne­chá ani za mák niče­ho ori­gi­nál­ní­ho, nápa­di­té­ho či kdo­ví­jak zají­ma­vé­ho. Prostě obstoj­ně zvlád­lá béč­ko­vá ruti­na.