TOP 2012

TOP 2012 

Vybrat to nej­hor­ší, co se k nám letos dosta­lo, nebyl vůbec jed­no­du­chý úkol, neboť se hned něko­lik sním­ků roz­hod­lo otes­to­vat naše zaží­va­cí trak­ty svý­mi kva­li­ta­mi. Tři z nich ovšem doká­za­ly pora­zit i oprav­du sil­nou kon­ku­ren­ci. Poslední Resident Evil doká­zal, že se kva­li­ta­tiv­ní žum­pa dá ješ­tě pro­hlou­bit i v mís­tech, kde už jste si říka­li, že to jed­no­du­še není mož­né. Anebo boj­me se šest­ky. Podobného pří­stu­pu se roz­ho­dl vyu­žít i Adam Sandler se svý­mi dvě­ma letoš­ní­mi sním­ky. Můj otec šíle­nec byla jen hlou­pá kra­vi­na, to co ovšem před­vá­dí v Jack a Jill hra­ni­čí až s psy­cho­lo­gic­kou šika­nou diváka.No a Černobylské dení­ky jsou čis­to­krev­nou ukáz­kou toho, jak kaž­dý neu­mě­tel dosta­ne v Hollywoodu pení­ze na to, aby mohl nato­čit ani ne tuc­to­vý horor když se jed­ná o divác­ky vděč­nou téma­ti­ku nebo loka­ci, aneb auto­ra zavřít do reak­to­ru kou­sek od Pripjati a zaho­dit klíč.      

  

Zde jsem se roz­ho­dl uvést sním­ky, kte­ré s sebou nes­ly pří­slib kva­lit­ní podí­va­né, nicmé­ně v koneč­ném důsled­ku nako­nec za moc nestá­ly a jejich kva­li­ty byly až pod­prů­měr­né. Jednak je tu Vražedná hra ali­as Alex Cross, dal­ší díl adap­ta­cí slav­né kniž­ní série, kde hlav­ní roli po Morganu Freemanovi pře­vzal kraj­ně nesym­pa­tic­ký Tyler Perry a na výsled­ku to bylo znát. K tomu si při­dej­te hloupý scé­nář a máte kri­mi­nál­ní hova­di­nu roku. Podobně je na tom i Havran, aneb dal­ší hře­bí­ček do rakve reži­sér­ské kari­é­ry Jamese McTeiguea . Poté co nato­čil V jako Vendeta se jen trá­pí a divák se neba­ví. A to je i pří­pad toho­hle z dál­ky naděj­ně vypa­da­jí­cí­ho ale v reá­lu kraj­ně nud­né­ho flá­ku, kte­rý se sna­ží kul­ti­vo­vat sou­čas­né tren­dy avšak bez­vý­sled­ně. No a muž s želez­ný­mi pěst­mi aka The Man With Iron Fists je ukáz­ko­vým pří­kla­dem toho, že když si někdo hra­je na Tarantina a sám reži­sér mu dá požeh­ná­ní, nezna­me­ná to, že z něj Tarantino hned je. A to i v pří­pa­dě, že seže­ne zvuč­né obsa­ze­ní. 

  

Naopak hned něko­lik sním­ků doká­za­lo oslo­vit svo­jí pro­pa­ga­cí a poté ješ­tě pře­kva­pi­vě pod­trh­nout své kva­li­ty pří­mo v sále. Jednak je to sty­lo­vý horor Sinister, kte­rý doká­zal postra­šit už svým trai­le­rem, aby pak navíc v kině napral do divá­ků čis­tou esen­ci lehce béč­ko­vé­ho ale nemé­ně kva­lit­ní­ho horo­ro­vé­ho zážit­ku, kte­rý se v sou­čas­nos­ti prů­mě­rem pře­pl­ně­ném žán­ru jen tak nevi­dí. Zadruhé je to Patrola, svě­ží vítr do tro­chu vyčpě­lé­ho žán­ru poli­cej­ních dra­mat, kte­rý si jde tak tro­chu svo­jí ces­tou. Trailery nepře­svěd­či­ly úpl­ně, nicmé­ně sní­mek svo­ji upřím­nos­tí a suro­vos­tí jed­no­du­še bodu­je. No a osca­ro­vý němý sní­mek The Artist si toto mís­to zaslou­ží už jen pro­to, že se mu poda­ři­lo pro­ra­zit s těž­ce zasta­ra­lým pří­stu­pem mezi áčko­vý­mi fil­my. Navíc vizu­ál­ně vypa­dá jako by jej někdo vtá­hl se sej­fu kde byl ulo­žen přes osm­de­sát let.   

  

Vybrat to nej­lep­ší z toho­to roku bylo poměr­ně obtíž­né, neboť tenhle rok byl boha­tý na oprav­du dob­ré sním­ky. Dost z nich ale napo­dru­hé lehce ztra­ti­lo ze své­ho les­ku, nebo nad­še­ní z jejich kva­lit jed­no­du­še vypr­cha­lo, zejmé­na z toho­to důvo­du se zde neob­je­vi­la super­hr­din­ská sle­zi­na Avengers. Naopak co se zde muse­lo obje­vit je chlad­né osob­ní dra­ma Stud, napros­to feno­me­nál­ní návrat agen­ta 007 pod režij­ní tak­tov­kou Sama Mendese a pak malý vel­ký film Atlas Mraků, kte­rý ačko­liv mno­ho kri­ti­ků a divá­ků sta­hu­je do hlu­bin prů­mě­rů, mini­mál­ně já pova­žu­ji za jed­nu z nej­vět­ších zále­ži­tos­tí za tenhle rok, kte­rou si s chu­tí zopa­ku­ji i potře­tí.