Načítám počet zobrazení...
TOP 2012
Jak už bývá tradicí, i letos se v rámci krátkého článku ohlédnu za uplynulým rokem. Bylo toho letos v kinech opravdu hodně, něco zklamalo, něco naopak překvapilo. To co si za uplynulý rok rozhodně nenechat ujít a čemu se určitě vyhnout najdete pod tímto odstavcem.
Nejhorší snímky
Vybrat to nejhorší, co se k nám letos dostalo, nebyl vůbec jednoduchý úkol, neboť se hned několik snímků rozhodlo otestovat naše zažívací trakty svými kvalitami. Tři z nich ovšem dokázaly porazit i opravdu silnou konkurenci. Poslední Resident Evil dokázal, že se kvalitativní žumpa dá ještě prohloubit i v místech, kde už jste si říkali, že to jednoduše není možné. Anebo bojme se šestky. Podobného přístupu se rozhodl využít i Adam Sandler se svými dvěma letošními snímky. Můj otec šílenec byla jen hloupá kravina, to co ovšem předvádí v Jack a Jill hraničí až s psychologickou šikanou diváka.No a Černobylské deníky jsou čistokrevnou ukázkou toho, jak každý neumětel dostane v Hollywoodu peníze na to, aby mohl natočit ani ne tuctový horor když se jedná o divácky vděčnou tématiku nebo lokaci, aneb autora zavřít do reaktoru kousek od Pripjati a zahodit klíč.
Největší zklamání
Zde jsem se rozhodl uvést snímky, které s sebou nesly příslib kvalitní podívané, nicméně v konečném důsledku nakonec za moc nestály a jejich kvality byly až podprůměrné. Jednak je tu Vražedná hra alias Alex Cross, další díl adaptací slavné knižní série, kde hlavní roli po Morganu Freemanovi převzal krajně nesympatický Tyler Perry a na výsledku to bylo znát. K tomu si přidejte hloupý scénář a máte kriminální hovadinu roku. Podobně je na tom i Havran, aneb další hřebíček do rakve režisérské kariéry Jamese McTeiguea . Poté co natočil V jako Vendeta se jen trápí a divák se nebaví. A to je i případ tohohle z dálky nadějně vypadajícího ale v reálu krajně nudného fláku, který se snaží kultivovat současné trendy avšak bezvýsledně. No a muž s železnými pěstmi aka The Man With Iron Fists je ukázkovým příkladem toho, že když si někdo hraje na Tarantina a sám režisér mu dá požehnání, neznamená to, že z něj Tarantino hned je. A to i v případě, že sežene zvučné obsazení.
Největší překvapení
Naopak hned několik snímků dokázalo oslovit svojí propagací a poté ještě překvapivě podtrhnout své kvality přímo v sále. Jednak je to stylový horor Sinister, který dokázal postrašit už svým trailerem, aby pak navíc v kině napral do diváků čistou esenci lehce béčkového ale neméně kvalitního hororového zážitku, který se v současnosti průměrem přeplněném žánru jen tak nevidí. Zadruhé je to Patrola, svěží vítr do trochu vyčpělého žánru policejních dramat, který si jde tak trochu svojí cestou. Trailery nepřesvědčily úplně, nicméně snímek svoji upřímností a surovostí jednoduše boduje. No a oscarový němý snímek The Artist si toto místo zaslouží už jen proto, že se mu podařilo prorazit s těžce zastaralým přístupem mezi áčkovými filmy. Navíc vizuálně vypadá jako by jej někdo vtáhl se sejfu kde byl uložen přes osmdesát let.
Nejlepší filmy
Vybrat to nejlepší z tohoto roku bylo poměrně obtížné, neboť tenhle rok byl bohatý na opravdu dobré snímky. Dost z nich ale napodruhé lehce ztratilo ze svého lesku, nebo nadšení z jejich kvalit jednoduše vyprchalo, zejména z tohoto důvodu se zde neobjevila superhrdinská slezina Avengers. Naopak co se zde muselo objevit je chladné osobní drama Stud, naprosto fenomenální návrat agenta 007 pod režijní taktovkou Sama Mendese a pak malý velký film Atlas Mraků, který ačkoliv mnoho kritiků a diváků stahuje do hlubin průměrů, minimálně já považuji za jednu z největších záležitostí za tenhle rok, kterou si s chutí zopakuji i potřetí.
