RECENZE – Malé sladké lži

25

Autorka: Caz Frearová

Překlad: Kateřina Elisová

Nakladatelství: Grada/Cosmopolis

Rok vydání v ČR: 2019

Počet stran: 432

ISBN: 978-80-271-0637-0

Cat je šestadvacet let a pracuje u 4. týmu oddělení vyšetřování vražd. Po jednom těžkém případu navštěvuje psycholožku a trpí nespavostí. Osud jí však přichystá daleko těžší zkoušku než byl předešlý případ. Nedaleko hospody jejího otce je nalezeno tělo mrtvé ženy. Tělo je identifikováno jako pětatřicetiletá Alice Lapaineová. Záhy se objeví důkazy, že by Alice vlastně vůbec nemusela být Alice, ale Marianne. Ta krásná Marianne, která se před osmnácti lety ztratila, a kterou znal Catin otec, který to ovšem z nějakého důvodu tehdy popřel. Celých osmnáct let se tím Cat užírá, podezřívá otce, že právě on stál za Marianniným zmizením. Proč by se jinak uchýlil k oné malé sladké lži? A nyní je Maryanne pravděpodobně mrtvá, a ještě navíc je nalezená nedaleko hospody, kterou otec po letech začal opět provozovat.

Začnu tím, že bych Malé sladké lži zařadila spíše mezi detektivky než čistokrevné thrillery. Jde o čtyř set stránkovou knihu, jejíž děj plyne od začátku do konce až příliš poklidně. Potýkala jsem se s ní tedy celkem dlouho. Navíc mi hlavní hrdinka vůbec nepřirostla k srdci, v podstatě mi nebyla sympatická ani trochu. Možná snad ke konci se to trošku změnilo, ale ne příliš. Mnohem víc mě třeba zaujala vedlejší postava šéfinspektorky Steelové. Byla taková životnější, skutečnější.

Kniha je psána ich-formou, příběh se odehrává z větší části v současnosti. Ve vzpomínkách se potom Cat vrací do svého dětství, kapitoly ze současnosti jsou tedy místy střídány s kapitolami Catiných vzpomínek.

Autorka si mě svým debutem úplně nezískala, nicméně jí dám určitě ještě šanci, pokud vyjde pokračování série. Třeba bude děj další knihy svižnější, napínavější, bude se víc podobat thrilleru než rozvláčné detektivce.

Caz Frearová vyrostla v Coventry a během dospívání snila o tom, že se přestěhuje do Londýna a napíše knihu. První sen si splnila rychle, na druhý ovšem došlo, až když se vrátila zpět do svého rodného města.
Vystudovala historii a politické vědy, což se jí velmi hodilo, když pracovala jako číšnice, prodavačka, maloobchodní prodejkyně a posledních dvanáct let také jako headhunter. Alespoň mohla brousit svůj ostrovtip.
Když se netrápí nad dialogy nebo vymýšlením nečekaných zvratů, fandí Arsenalu nebo ji najdete v hospodě, jak vede zasvěcené hovory o tématech, o nichž nic neví.

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji nakladatelství Grada/Cosmopolis. Knihu zde můžete zakoupit.