Hodnocení článku
(2 hlasů, průměr: 4,50 z 5)
Loading...Život dokonalého páru Ivy (Olivia Colman) a Thea (Benedict Cumberbatch) se zdá být naprosto úžasným: úspěšná kariéra, milující manželství, skvělé děti. Ale pod fasádou jejich údajně ideálního života se schyluje k bouři. Jak Theova kariéra upadá, zatímco Ivyiny vlastní ambice se rozjíždějí, vzplane v jejich domově ohniště ostré konkurence a skryté zášti...
Kniha Válka Roseových od Williama Adlera (vydaná v roce 1981) se už jedné filmové adaptace dočkala. Vznikla v roce 1989, v režii Dannyho DeVita, v hlavních rolích se tehdy objevili Michael Douglas a Kathleen Turner. Po 36 letech vznikla zcela nová verze. V hlavních rolích se tentokrát objevují Benedict Cumberbatch a Olivia Colman, režie se chopil Jay Roach, který má již jisté zkušenosti s předělávkami.
Jeho film Fotr je lotr (v originále Meet the Parents) je předělávkou filmu Meet The Parents z roku 1992, v roce 2010 poté Roach realizoval Blbce k večeři, americkou předělávku stejnojmenné francouzské komedie z roku 1998. Pod adaptovaným scénářem je navíc podepsán Tony McNamara, scenárista filmů Favoritka a Chudáčci, kterému se proto dalo snadno věřit, že pro něj nová verze satirické černé komedie může být tím správným materiálem. Jaký je ovšem výsledek?
McNamara knižní předlohu i původní film popsal jako výchozí bod. Za svůj cíl si kladl napsat scénář, který bude více o tom, co si lidé během manželství navzájem dělají. Doslovná předělávka původního filmu se poté z několika důvodů nekoná. Zasazení do současnosti, britský původ i nová křestní jména hlavních postav, jiné profese, stejně tak krapet jiný vývoj událostí. Theo v podání Benedicta Cumberbatche (v podání Douglase se jednalo o Olivera) je místo právníka architektem. Ivy v podání Colman (v podání Turner se jednalo o Barbaru) si díky manželovu gestu otevře restauraci. Ta se rázem stane úspěšnou díky jedné velmi pozitivní recenzi. Ivy se tak stává kulinářskou superstar, Theo ovšem naopak v rámci svého zaměstnání učiní kontroverzní rozhodnutí, které se mu vymstí. Role v domácnosti se tak prohazují: Theo k výchově svých dětí přistupuje jako ke své práci, Ivy mezitím létá po světě. Manželstvím to nevyhnutelně otřese a zdánlivě vede k zániku.
Očekávat vyloženou 50:50 předělávku původního filmu se skutečně nevyplatí, styčné plochy jsou nicméně jasné. I v případě nové verze jsou obě verze titulního páru napsané tak, že je nemožné alespoň jedné straně fandit. I nová verze je svým způsobem příběhem o přerůstajícím egu a růstu vzájemné nenávisti, ani jeden z páru by si neměl ze své polovičky brát příklad. Na samotném počátku se přitom podaří nějak věrohodně prodat jejich vzájemné vzplanutí, které je zdánlivě založené na stejné slabosti pro černý humor. A rázem dojde ke skoku v čase, přestěhování z Anglie do americké Kalifornie, dvě děti, především onen nevyhnutelný počátek krize. V rámci definitivních trhlin si film dává poměrně na čas, snaží se očividně trhliny v ústředním vztahu vytvářet postupně, aby došlo ke gradaci emocí. Roseovi tak nejsou tolik o válce ústředního páru, ale o tom, co k jejich nevyhnutelnému střetu vede.
Byť se mohl zdát casting Cumberbatche a Colman pochybný, funkční chemie se mezi dvěma britskými hereckými talenty dokáže projevit už během prvních 30 vteřin, na úplném počátku filmu Roseovi dokážou působit jako sympaticky stabilní manželský pár, který si menšími či většími gesty projevuje adekvátní náklonost. Jakmile se ovšem jejich kariéry začnou odvíjet zcela opačným směrem, stává se z nich pár, kterému může snadno terapeut předpovědět, že šance na jeho slepení neexistuje. Kdo za to může? V podstatě obě strany tak nějak rovným dílem, po vzoru původního filmu nedávají Roseovi jasné vodítko, zda se stavit na stranu pana Rose/paní Roseové, rozhodovat tak u každého diváka budou nejspíše především specifické sympatie a možná i takové ty momenty, ve kterých se někdo pozná. Je to pořád ovšem především satira, která se očividně nebojí jít za hranou. Především v těch momentech, kdy na nevyhnutelnou válku skutečně dojde.
Je to nicméně pořád především film o střetu dvou manželů, kteří mají podobně nastavená ega/podobně velké ambice, dva lidé v jedné domácnosti s podobnými vlastnostmi poté nedělají dvakrát velkou dobrotu. I původní film DeVita pojednával o zpočátku vášnivém vztahu, který dostal trhliny díky workoholikovi posedlého kontrolou. V případě Roseových jde spíše o to, že se manželé nedokážou sladit ve svých individuálních rolích v rámci jedné domácnosti. A nebo spíše v tom, že by oba chtěli sehrávat stejnou úlohu, prostor pro alternace v ní poté neexistuje. Vlastně tak moc nesejde na tom, že tu jsou vedlejší postavy především do počtu, prostě jen takové zábavné vedlejší role. Původní film má například Gavina D’Amata v podání samotného režiséra DeVita, nová verze má Barryho v podání Andyho Samberga. Také je právníkem (byť ne úplně rozvodovým), spolu se svou ženou Amy v podání Kate McKinnon ovšem skutečně fungují jako takové nejvýraznější komické protějšky (byť running joke o tom, že chce Amy souložit s Theem, nepatří mezi ty nejsilnější). Čekat právě od jeho postavy tak silnou tečku, jakou měl původní film – to by bylo krapet naivní.
Postupně je tak dávkován humor, kdy se například svým způsobem zkoumá i to, kdy přesně přestává být manželské hašteření zdravé či zábavné. Nejblíže mají Roseovi k původnímu filmu v momentech, kdy na sobě manželé navzájem páchají různé typy psychického či fyzického násilí. Občas jsou to humři ve vaně, občas využívání umělé inteligence. Celé se to hrozně moc snaží, kvitovat se dá to, že na to jde nová verze po svém, přitom to nikdy není tolik ostré a úderné jako původní film. Celé vyhrocení vlastně v samotném závěru působí v rámci nové verze jaksi neorganicky, takovým tím způsobem, že musí manželé překonávat nějakou formu základních morálních základů, protože přesně to se stalo ve zdrojovém materiálu.
Vlastně by vůbec neuškodilo, kdyby se posledních 20 minut ještě více věnovalo rozvoji postupně zpřetrhaného vztahu titulní dvojice. Teoreticky by to celé mohlo fungovat jako odlehčená variace Manželské historie. Absence války v titulu nové verze vlastně dává smysl, protože na pravou válku ani nedojde, je to spíše taková vyhrocená fáze jednoho vztahu, která teoreticky může svádět k dvěma odlišným interpretacím jejího závěru. A těžko vlastně říct, která funguje lépe.
Kdyby se jednalo o 3. spolupráci Tonyho McNamary a Yorgose Lanthimose, McNamara by se možná i více utrhl ze řetězů, jde ovšem vlastně poznat, že jde o film Jay Roache. Režisér trilogie Austin Powers a prvních dvou dílů série Fotr je lotr (Jebalovské série) měl vždy sklony pro černý humor, sociální dynamiku a absurdno, v posledních letech se navíc jedná o filmaře, který stojí i za vážnějšími filmy jako Trumbo či Šokující odhalení. Roach po letech působí jako na počátku komediální filmař, který postupně rozvíjel své žánrové zaměření, při vzpomínání právě na Fotr je lotr vlastně tak nějak působí jako teoretická ideální volba na novou verzi příběhu Roseových, jeho výsledek poté rozhodně není marný. Především i díky Cumberbatchovi a Colman, kteří zřejmě skutečně nikdy neodolají příležitostem se herecky utrhnout ze řetězu, především v momentech, kdy oba musí chvílemi hrát dost možná nejvíce nesympatické postavy v rámci svých kariér. Nová klasika se tak nekoná, film, který by zdrojovému materiálu dělal vyloženou ostudu ovšem také ne. Čím méně ovšem bude člověk očekávat variaci 36 let staré Války Roseových - tím smířlivější pravděpodobně bude.
Roseovi jsou spíše reimaginací nežli vyloženým remakem. Film nabízí svěží pohled na manželskou dynamiku, postupně se rozvíjející trhliny a humor, který balancuje na hraně černé komedie. Benedict Cumberbatch a Olivia Colman dokáží překvapivě prodat vzájemnou chemii i nevraživost, režijní a scénáristické volby Jaye Roache a Tonyho McNamary poté zajišťují, že film stojí na vlastních nohách, přesto tak nějak ctí ducha předlohy. Nejedná se sice o novou klasiku, přesto alespoň o neurážející a poměrně šikovně vystavěnou adaptací, které svým způsobem vyhrocené finále spíše ubližuje...
