ROZHOVOR S BOHDANEM SLÁMOU

Co je hlav­ním téma­tem vaše­ho nové­ho fil­mu? Je to film o rodin­ných vaz­bách a o tom, jakým způ­so­bem se pro­mí­ta­jí úle­ty rodi­čů do živo­ta jejich dětí. On naru­šu­je rodi­nu od začát­ku svým zjed­no­du­šu­jí­cím a puber­ťác­kým pohle­dem na svět, ona ji v kri­zi naru­ší nevě­rou, pak se to pro­je­vu­je na jejich syno­vi a rodi­na se začí­ná roz­pa­dat. Logicky to vyús­tí v tragé­dii a rodi­če jsou vysta­vě­ni uvě­do­mě­ní si toho, co má na svě­tě jakou hod­no­tu. Postav je tam víc, jsou ve střed­ním věku a řeší to, čím dřív nebo poz­dě­ji pro­jde sko­ro kaž­dý – jak se vyrov­nat s vlast­ní­mi chy­ba­mi, udr­žet man­žel­ství, vyjít s vlast­ní­mi dět­mi a neztra­tit před nimi tvář. A taky je tu zob­ra­ze­na mož­ná něja­ká vyš­ší moc, kte­rá může i nemu­sí někdy zasáh­nout.

Chybovat je lid­ské… Ano. Jen je dob­ré v jis­té chví­li dojít k tomu, že je důle­ži­té mít všech­ny vzta­hy v pořád­ku. Ať už jde o rodi­nu nebo své blíz­ké, ale i lidi, se kte­rý­mi se člo­věk potká­vá napří­klad při prá­ci. Často něco tako­vé­ho není jed­no­du­ché a posta­vy v mém fil­mu pro­to hle­da­jí, jak někte­ré vzta­hy změ­nit, napra­vit. Někdy může mít lás­ka i jiné jmé­no, může se jme­no­vat odpo­věd­nost, kte­rá je v koneč­ném důsled­ku pro­je­vem té lás­ky. V tom­to pří­bě­hu jsou vzta­hy pošra­mo­ce­né v rodi­ně tím, že spo­lu její čle­no­vé neu­mě­jí navzá­jem komu­ni­ko­vat, pokud není dob­rý vztah mezi rodi­či, těž­ko chtít po dětech opak. Samozřejmě to nemu­sí pla­tit opač­ně a udr­žet dob­ré vzta­hy je nej­vět­ší úkol.

Proč se film jme­nu­je Čtyři slun­ce? Ve fil­mu je jed­na zásad­ní scé­na, kte­rá se měla pod­le scé­ná­ře ode­hrát v zahrád­kář­ské kolo­nii. Prošli jsme spous­tu kolo­nií, když už jsme byli na sklon­ku dne uta­ha­ní, vešli jsme do posled­ní kolo­nie, kam už se mi ani nechtě­lo. Najednou jsme byli na kra­ji výko­po­vé jámy, práši­lo se tam, cíti­li jsme, že tam někde bychom moh­li najít to mís­to a v tu chví­li jsme se ocit­li u brá­ny se čtyř­mi zla­tý­mi slun­ci. Když po něčem člo­věk tou­ží, může se to stát, název fil­mu jsem hod­ně řešil a najed­nou to bylo jas­né.

Ve fil­mu se obje­vu­je téma něja­ké „vyš­ší moci“. Co je to za téma, kte­ré je tu zastou­pe­no posta­vou Karla, jehož hra­je Karel Roden? Karel je spe­ci­fic­ká odrů­da šama­na. V kaž­dé dru­hé ves­ni­ci může­me podob­né­ho šama­na najít a je urči­tě těž­ké roz­li­šit, kdo své šaman­ství před­stí­rá, kdo je jen šar­la­tán a kde je něco víc. Já to roz­li­šo­vat neu­mím. Je tedy na hra­ně mys­let si, jest­li Karel není doce­la oby­čej­ný blá­zen, tuto pochyb­nost může­me mít. Jak já jsem tuhle posta­vu zamýš­lel, tak vím, že ačko­li ani Karel své­mu úko­lu nero­zu­mí, svým cítě­ním je odhod­la­ný „léčit“. Samotný pří­běh by měl tuto jeho tou­hu potvr­zo­vat.

Na jed­nu stra­nu, pokud na to při­stou­pí­me, posta­va šama­na, kte­rou hra­je Karel Roden, cítí tou­hu pomá­hat, na dru­hou stra­nu má pro­blémy ve vzta­hu ke své vlast­ní ženě… Šamanství nezna­me­ná umět pomoct si sám sobě. Ambivalentní poci­ty z té posta­vy jsou v pořád­ku. Chtěl jsem, aby od oprav­du prv­ní­ho až do posled­ní­ho zábě­ru divák tápal a bavi­lo mě si s tou posta­vou pohrá­vat. Teprve posled­ní záběr by měl pro­zra­dit můj záměr.

Znovu jste do své­ho fil­mu obsa­dil Annu Geislerovou, kte­rá ztvár­ni­la jed­nu z hlav­ních postav ve fil­mu Štěstí. Myslel jste na ni ve chví­li, kdy pří­běh vzni­kal na papí­ře? Snažím se dlou­ho­do­bě sle­do­vat čes­ké hereč­ky, se kte­rý­mi bych rád pra­co­val. Když jsme děla­li Štěstí, Anča hrá­la extrém­ní posta­vu a byla to ješ­tě hol­ka, kte­rá nemě­la zku­še­nos­ti s mateř­stvím. Od té doby se pro­mě­ni­la v ženu, což byla výzva dopra­co­vat se k jiné­mu výra­zu žen­ství. Kromě toho, že mám Anču rád a je to úžas­ná hereč­ka, je to také inte­li­gent­ní oso­ba. Dostal jsem od ní během natá­če­ní hez­ký dárek. Točili jsme tře­tí klap­ku, mys­lel jsem si, že už se to for­mu­je a najed­nou ona i její fil­mo­vý syn zača­li říkat jiný text. Anča tu scé­nu dotvo­ři­la způ­so­bem, kte­rý zafun­go­val a já mám tuhle vyso­kou herec­kou a emoč­ní inte­li­gen­ci rád. Postava Jany, kte­rou tu hra­je, je vel­mi nároč­ná. Drží rodi­nu na svých bed­rech, má neschop­né­ho chla­pa a musí to táh­nout, pak najed­nou sama selže, začne jed­nat amo­rál­ně, sama sebe pře­kva­pu­je. Přestože je to pros­tá hol­ka z poš­ty, je tam pořád ta vyso­ká emoč­ní inte­li­gen­ce, zahrá­la to vel­mi prav­di­vě.

A jak jste se dostal k prv­ní spo­lu­prá­ci s Jaroslavem Pleslem? Tuhle posta­vu jsem hle­dal něja­ký čas a bylo více kan­di­dá­tů. Jarda Plesl mě zau­jal v Mužích v říji, ale neznal jsem ho. Naše prv­ní setká­ní pro­běh­lo na fes­ti­va­lu v Karlových Varech, při­šel tam jako uhla­ze­ný inte­lek­tu­á­lek, hez­ky vyslo­vo­val a vůbec mi nese­děl do role, o kte­rou tu jde. Pak jsem ho potkal ten samý den večer a zjis­til jsem, že ten člo­věk je najed­nou úpl­ně jiný a musí mít v sobě něja­ké běsy, kte­ré jsou před­po­kla­dem pro tu posta­vu. To jsem si potvr­dil na herec­kých zkouš­kách, když jsem ho viděl ved­le Anči a pře­svěd­čil se, že umí najet na tu fot­rov­skou rovi­nu, všech­no dohro­ma­dy zača­lo fun­go­vat.

Kvůli své posta­vě si musel Jaroslav Plesl nechat zarůst tvář vou­sem, vy jste šel do toho s ním a na kon­ci natá­če­ní jste na tom byli oba s vou­sy podob­ně – zarostlí. Proč? Také to s ním byla má nej­hor­ší zku­še­nost od začát­ku kari­é­ry. Když jsem se pro něj roz­ho­dl, řekl mi, že má ve stej­né době natá­čet s Davidem Ondříčkem. Jsem s Davidem kama­rád, oba jsme byli rádi, že máme Jardu Plesla, všich­ni jsme se sna­ži­li udě­lat maxi­mum pro to, aby Jarda mohl natá­čet oba fil­my. Smířil jsem se s tím, že bude mít Jarda v mém fil­mu nale­pe­né vou­sy. Když se blí­ži­lo natá­če­ní, uvě­do­mo­val jsem si čím dál tím víc, že točí­me chro­no­lo­gic­ky a pokud naší posta­vě nebu­dou vou­sy ve fil­mu dorůs­tat, nebu­de to fun­go­vat. Tuhle chy­bu jsem začal řešit pět minut po dva­nác­té. Jarda se musel roz­hod­nout a nebo­hý David Ondříček byl na posled­ní chví­li vysta­ve­ný tomu, že musel Jardu pře­ob­sa­dit. Naštěstí nako­nec obsa­dil Davida Švehlíka a já jsem si nechal růst během natá­če­ní vou­sy spo­leč­ně s Pleslem.

Obsadil jste zno­vu neher­ce, to už jste v minu­los­ti udě­lal napří­klad ve Venkovském uči­te­li. Je to něja­ký záměr? My jsme hle­da­li na kon­zer­va­to­ři, ale záro­veň jsme objíž­dě­li učňá­ky, kde vždyc­ky najde­me něko­ho fan­tas­tic­ké­ho. Tentokrát Marka Šáchu. Dokonce při­jel poz­dě na zkouš­ku, nechtěl jsem už čekat, byl jsem ner­vóz­ní a pak při­jel tenhle kluk a začal to rov­nou sekat. Velký talent, kte­rý hrál napo­pr­vé ty nej­těž­ší scé­ny, byla to radost. Už před natá­če­ním jsme byli při­pra­ve­ní a nemě­li jsme pochy­by o tom, že je herec­ky výbor­ný. Když je člo­věk osob­nost, dá se s ním pra­co­vat stej­ně jako s her­ci, ta prá­ce se v ničem neli­ší.

Jak došlo k obsa­ze­ní Jiřího Mádla do role pun­ká­če Jerryho? Rok před natá­če­ním začal asi­s­tent režie objíž­dět pun­ko­vé fes­ti­va­ly a natá­čel si pun­ká­če, kte­ří před ním utí­ka­li v domně­ní, že je to něja­ký poli­cajt. Nakonec všem těm klu­kům chy­bě­lo sebe­vě­do­mí a nena­šli jsme niko­ho, kdo by měl v sobě tako­vou sílu, jakou měla mít posta­va Jerryho. Producenti z Negativu si pak vzpo­mně­li na Mádla, o kte­rém jsem věděl, že je to vel­ký herec, viděl jsem ho v Dětech noci. Je to herec pocti­vák a to já mám rád. Začal na roli pra­co­vat hned, když popr­vé při­šel. Soustředil se na to, že Jerry nemá vlast­ní­ho tátu, půso­bí tak mezi svý­mi vrs­tev­ní­ky jako suve­rén a při­tom respek­tu­je otce své­ho kama­rá­da. Chová se k němu jako k vlast­ní­mu táto­vi a tím to vysti­hl. V Jirkově inter­pre­ta­ci zís­ká­vá Jerry sym­pa­tie u divá­ka, Jirka za tu posta­vu bojo­val. Je to role v dru­hém plá­nu a o to je to pro her­ce nároč­něj­ší, Jirka vybu­do­val vel­ký oblouk té posta­vy s ele­gan­cí.

A Klára Melíšková a Igor Chmela..? Postavu uči­te­le, kte­rou hra­je Igor Chmela, jsem hle­dal dlou­ho. Pro mě je Chmela jas­ný sym­paťák a zdál se mi nako­nec ide­ál­ní pro posta­vu, kte­rá mi vůbec sym­pa­tic­ká není. Potřeboval jsem tam her­ce, kte­rý to usto­jí a dá té posta­vě šan­ci, než ji odbouch­ne scé­nář. Ušlechtilost Chmely byla v kon­tras­tu s rám­cem té posta­vy. Klára Melíšková má z nás všech nej­blí­že k tomu šaman­ství, je těm­to věcem ote­vře­ná a hrá­la tak šama­no­vu ženu s vel­kým pocho­pe­ním. Mrzí mě, že zrov­na tahle posta­va nedo­sta­la vět­ší pro­stor a je záměr­ně nedo­kon­če­ná, ale věřím, že je to tak v rám­ci naše­ho pří­bě­hu správ­ně.

Inspiroval jste se pro ten­to film něja­kým sku­teč­ným pří­bě­hem? Každý film, kte­rý jsem dělal, je smě­si­ce fabu­la­cí, před­stav a reál­ných zážit­ků. Nestanovuju si dopře­du žád­ný kon­cept, sna­žím se z námě­tů, kte­ré se mi honí hla­vou, vybrat to, co má nej­vět­ší sílu a obsah. S kaž­dým fil­mem hle­dám svůj styl, ale nako­nec se oci­tám v dra­ma­tic­kém pří­bě­hu a cítím, že už to bude můj osud. Život je dra­ma­tic­ký, pat­ří k němu i slo­ži­té věci, momen­tál­ně mě to táh­ne tímhle smě­rem a není důvod se tomu vyhý­bat. Přesto si mys­lím, že tenhle film je ze všech mých fil­mů nej­hu­mor­něj­ší.

Zdroj: Tisková zprá­va © Negativ s.r.o.

---