Rozhovor s producenty Lenou Schömannovou a Christianem Beckerem

Kde se vzal nápad na film FAKJŮ PANE UČITELI?
Lena Schömannová: Bora Dagtekin uva­žo­val o námě­tu na ten­to film dlou­hou dobu. Hlavní myš­len­kou bylo - při­vést drob­né­ho zlo­dě­jíč­ka na mís­to suplu­jí­cí­ho uči­te­le ve ško­le. Bora si pro tuto roli vždy před­sta­vo­val Elyase M’Bareka. Pověděl mi o tom­to nápa­du, když jsme toči­li Turečtinu pro začá­teč­ní­ky a hned se mi to zalí­bi­lo. Velmi nám zále­že­lo na tom, aby byl náš dal­ší film stře­do­škol­skou kome­dií. A pro­to­že oba pochá­zí­me z uči­tel­ských rodin, toto téma je nám blíz­ké a hod­ně nám na něm zále­ží. Kdybych neby­la fil­mo­vou pro­du­cent­kou, asi bych byla uči­tel­kou. Vlastně… asi bych byla stej­ným typem exo­ta jako Lisi Schnabelstedtová.

Herecké obsa­ze­ní ve FAKJŮ PANE UČITELI je plné vyni­ka­jí­cích talen­tů. Jak těž­ké bylo při­lá­kat tak sil­ný kalibr němec­kých her­ců?
Lena Schömannová: Když máte vyni­ka­jí­cí scé­nář, zaujme­te vyni­ka­jí­cí her­ce. Bora Dagtekin je auto­rem a sku­teč­ným uměl­cem. Píše své posta­vy s roz­hod­nos­tí a odhod­lá­ním. Dialogy zpra­co­vá­vá do nej­jem­něj­ších detai­lů. Jeho posta­vy nejsou nikdy hloupé nebo gro­tesk­ní. Z toho také vyplý­vá, že her­ci jsou vždy nad­še­ní hrát jeho posta­vy a vyzkou­šet své vlast­ní hra­ni­ce.

Propagátoři němec­ké kul­tu­ry by moh­li pro­tes­to­vat, že jmé­no Johanna Wolfganga von Goethe není v názvu fil­mu FAKJŮ PANE UČITELI zce­la správ­ně napsá­no.
Lena Schömannová: Název fil­mu byl Borův spon­tán­ní nápad, včet­ně poně­kud neob­vyk­lé­ho pra­vo­pi­su. A teď se obá­vám, že nebu­du schop­ná napsat Goethovo jmé­no správ­ně po zby­tek své­ho živo­ta. Původní záměr byl pou­žít FAKJŮ PANE UČITELI jako jaký­si druh zácho­do­vé­ho humo­ru, ale pak to ve fil­mu zača­lo hrát klí­čo­vou roli, obzvlášť ve chví­li, kdy Zeki, Lisi a stu­den­ti poma­lu­jí vlak graf­fi­ti – jaký­si druh výtvar­né výcho­vy. Název fil­mu jsme dis­ku­to­va­li dlou­ho. Lidé tím mohou být zpo­čát­ku zasko­če­ni, ale to je přes­ně ten moment a láka­dlo toho­to fil­mu, to je, že vás donu­tí se podí­vat dva­krát.

Dodal Vám úspěch „Turečtiny pro začátečníky“odvahu, abys­te pou­ži­li ostřej­ší tón, pokud jde o jazyk fil­mu FAKJŮ PANE UČITELI?
Lena Schömannová: Již v Turečtině pro začá­teč­ní­ky nebyl pou­ži­tý jazyk poli­tic­ky korekt­ní. Dávali jsme si pozor, aby to ten­to­krát neby­lo pří­liš vul­gár­ní nebo se moc nena­dá­va­lo. Přesto bylo důle­ži­té, aby ve fil­mu zazněl urči­tý druh běž­né mlu­vy. Mladí divá­ci budou film brát váž­ně pou­ze teh­dy, pokud se bude v dia­lo­zích odrá­žet jejich vlast­ní řeč. A chtě­li jsme, aby jazyk ve FAKJŮ PANE UČITELI zněl auten­tic­ky. Jedním z hlav­ních vti­pů je, že Zeki Müller ani v nejmen­ším nemlu­ví jako uči­tel, ale spíš jako tee­nager. Z toho vyplý­va­lo, že jsme muse­li pou­žít i nespi­sov­né výra­zy.

Co dělá ten­to film tak při­taž­li­vým?
Christian Becker: Na myš­len­ce, kte­rou Bora roz­ví­jel s kopro­du­cent­kou Lenou Schömannovou, je skvě­lé to, že se může kaž­dý v pří­bě­hu najít. Všichni zná­me uči­te­le a všich­ni jsme měli spo­lu­žá­ky. Většina z nás ško­lu nená­vi­dě­la a někte­rým se v ní líbi­lo. Bora Dagtekin se toho vše­ho ve svém fil­mu dotý­ká. Je to kri­mi­nál­ní a roman­tic­ký pří­běh v jed­nom.

Podle mého názo­ru je dnes Bora Dagtekin nej­lep­ším kome­di­ál­ním scé­náris­tou v Německu. Martin Moszkowicz z Constantin Filmu vel­mi brzy roz­po­znal jeho talent a pode­psal s ním exklu­ziv­ní smlou­vu. Jeho dia­lo­gy jsou neu­vě­ři­tel­ně chyt­ré a mají tolik dob­ře napsa­ných point. Tento druh humo­ru baví vel­mi mla­dé pub­li­kum, ale i dospí­va­jí­cí a dospě­lé. Bora doká­že vymys­let jed­nu vtip­něj­ší hláš­ku za dru­hou a vy se popa­dá­te za bři­cho i při čte­ní scé­ná­ře.