Skřítek

Tomáš Vorel se nos­tal­gic­ky vra­cí k Pražské pět­ce a vysí­lá „němou“ rodin­ku do boje s nástra­ha­mi svě­ta. Groteska Skřítek je poně­kud expe­ri­men­tál­ním poči­nem, ve kte­rém však expe­ri­men­tál­nost nepře­sa­hu­je rozum­né meze a udr­ží pozor­nost divá­ka.

Je prav­da, že jsem měl taky tro­chu oba­vy, co se mnou film udě­lá. Jenže ono mě to celou dobu bavi­lo! Vorel vyprá­ví pří­běh pou­ze pomo­cí obra­zo­vých pro­střed­ků (nepočítáme-li skře­ky), bez jedi­né­ho sro­zu­mi­tel­né­ho slo­va. To je sice na jed­nu stra­nu těž­ší, chce-li něco divá­ko­vi sdě­lit, ale na stra­nu dru­hou sta­či­lo Vorlovi vymys­let poměr­ně jed­no­du­chý scé­nář ve srov­ná­ní s „nor­mál­ním fil­mem“, a pak si vybrat dob­ré her­ce, kte­ří všech­no zahra­jí. I když to samo­zřej­mě nebyl ten hlav­ní důvod, proč to dělal. Při tom­to způ­so­bu hro­zí, že reži­sér občas sklouz­ne k laci­ným vti­pům. To urči­tě ano, a něko­lik jich tako­vých ve Skřítkovi najde­me. Jenže na dru­hou stra­nu: snad ani jed­nou jsem neměl pro­blémy zori­en­to­vat se v ději a hle­dat nit: vůbec jsem ji totiž neztra­til. A taky kvů­li hud­bě MIGu 21, kte­rá v instru­men­tál­ní podo­bě per­fekt­ně pod­kres­lu­je děj.

Popis děje je cel­kým ved­lej­ší, jde jdno­znač­ně o for­mu. Otec rodi­ny cho­dí do prá­ce, do maso­kom­bi­ná­tu, kde se zakou­kal do jed­né ze svých mlad­ších kole­gy­ní. Matka pra­cu­je na kase v super­mar­ke­tu (výbor­ná rvač­ka u poklad­ny) a neu­mí moc dob­ře řídit. Syn je tříd­ní grá­zl, kte­rý se ve ško­le zami­lo­val do své spo­lu­žač­ky. Dcera nedá­vá pozor při hodi­nách mate­ma­ti­ká­ře Tomáše Hanáka (skvě­lá scé­na z rodi­čov­ských schůzek!) a přá­te­lí se s tajem­ným skřít­kem.

Několik dal­ších postav tady taky dostá­vá pro­stor na to, aby ve zrych­le­ných sek­ven­cích roze­hrá­lo svo­je cha­risma. A vcel­ku toho vyu­ží­va­jí: počí­na­je lehce úchyl­ným vrát­ným Milanem Šteindlerem a kon­če tře­ba Janem Krausem, Petrem Čtvrtníčkem a Tomášem Vorlem v rolích „neú­plat­ných“ poli­cis­tů.

To všech­no spo­ju­je skří­tek. Přiznám se, že tohle lepi­dlo mi ale vůbec není jas­né. Skřítek je tajem­né stvo­ře­ní, kte­ré jez­dí na pra­se­ti domá­cím a zje­vu­je se pou­ze dce­ři; jen když je potře­ba, tak vyle­ze ven a pomů­že. Ale jeho smy­sl tak úpl­ně nechá­pu... no ale co, i kdy­by žád­ný nebyl, tak se v tomhle pří­pa­dě zas tak moc nesta­ne.

Myslím, že ten, kdo se pře­mů­že a jen tro­chu je nala­děn na sku­teč­nou gro­tes­ku, bude igno­ro­vat to, jak mož­ná Skřítek na prv­ní pohled půso­bí, a vyra­zí na něj, se snad bude bavit. Já si mys­lím, že by se bavi­la i znač­ná část z těch, kte­ří pro­ten­to­krát (bohu­žel) zůsta­li doma…

O filmu:

Oficiální strán­ka fil­mu: Skřítek
Scénář a režie: Tomáš Vorel
V hlav­ních rolích: Bolek Polívka , Eva Holubová, Anička Marhoulová, Tomáš Vorel ml., Marika Procházková, Jiří Macháček, Ivana Chýlková, Jan Kraus, Petr Čtvrtníček, Tomáš Vorel, Tomáš Hanák, Milan Šteindler
Česko 2005, 90 minut