Snowboarďáci - sympatická komedie na sněhu

Faktem je, že v České Republice se stu­dent­ské kome­die neto­čí. Vzhledem k jejich kasov­ní úspěš­nos­ti na zápa­dě od našich hra­nic ve spo­je­ní s rela­tiv­ně níz­ký­mi nákla­dy na jejich nato­če­ní se ale nabí­zí logic­ký dotaz, proč tomu tak je? A v době, kdy prv­ní vlaš­tov­ka v podo­bě Snowboarďáků spa­ni­le kři­žu­je čes­ká kina, se tato otáz­ka ješ­tě pro­hlu­bu­je.Dva šest­nác­ti­le­tí klu­ci, Rendy (Vojta Kotek) a Jáchym (Jirka Mádl), odjíž­dí na hory, aby nasbí­ra­li zku­še­nos­ti jak ve snow­bo­ar­din­gu, tak bale­ní holek. Už na začát­ku se jim však jejich před­sta­va zbor­tí. Zjišťují, že snow­bo­ard je ve sku­teč­nos­ti něco jiné­ho než ten na video­hrách, na cha­tě muse­jí pra­co­vat, buze­ru­je je Jáchymova otrav­ná sest­ra (Ester Geislerová) a o tři dív­čí spo­lubyd­lí­cí (Lucie Vondráčková, Bára Seidlová, Martina Klírová) kro­mě nich usi­lu­je i ban­da míst­ních fra­je­rů, kte­ří si říka­jí Sněžní pan­te­ři. Příběh nikterak nároč­ný, posklá­da­ný z drob­ných komic­kých situ­a­cí, je spíš dlou­hou řád­kou tra­pa­sů, prů­švi­hů, směš­ných situ­a­cí a růz­ných shod náhod, zaru­ču­jí­cích pře­kva­pi­vě pří­jem­nou dáv­ku zába­vy.

Debutující reži­sér a scé­náris­ta Karel Janák suve­rén­ně doka­zu­je, že i v čes­kých pod­mín­kách tee­nager­ská kome­die nato­čit jde, byť má poně­kud jiný nádech než zahra­nič­ní kous­ky (což v tom­to pří­pa­dě pova­žu­ji spí­še za klad). Snowboarďáci do kla­sic­ké „high scho­ol“ odno­že stu­dent­ských kome­dií mají dale­ko, něko­lik základ­ních zna­ků toho­to žán­ru si sebou však berou. Nejde jen o hez­ké dív­ky, na kte­ré se, pokud divá­ka pře­sta­ne bavit všech­no ostat­ní, dá dívat. Především ale sle­du­je­me dva šest­nác­ti­le­té klu­ky a jejich pro­blémy, sou­vi­se­jí­cí s ne zrov­na ide­ál­ním poby­tem ve Špindlerově Mlýně.

Dva kla­sic­ké cha­rak­te­ry mla­dých Pražáků pro­půj­ču­jí sním­ku vyža­do­va­ný roz­měr uvě­ři­tel­nos­ti. Sympatičtí hrdi­no­vé v podá­ní kva­lit­ních mla­dých her­ců v atrak­tiv­ním pro­stře­dí Špindlerova Mlýna zaží­va­jí směš­né i méně směš­né pří­ho­dy, o nichž z vlast­ní zku­še­nos­ti mohu potvr­dit, že se na horách sku­teč­ně dějí (a obzvlášť prá­vě v sil­vestrov­ském obdo­bí). A nebýt pře­hna­ně zide­a­li­zo­va­né­ho závě­ru, troufl bych si pří­běh Snowboarďáků ozna­čit nálep­kou „ze živo­ta“. Možná i pro­to se sní­mek stal kul­tov­ním téměř oka­mži­tě po uve­de­ní do kin.

Ačkoliv Snowboarďáci nema­jí žád­né umě­lec­ké ambi­ce a o pre­ciz­ně zvlád­nu­tých fil­mař­ských výko­nech se také pří­liš mlu­vit nedá (to samo­zřej­mě nezna­me­ná, že by někte­rá ze strá­nek byla výraz­ně špat­ná, navíc bych těch něko­lik nedo­stat­ků spíš při­su­zo­val nedo­stat­ku peněz a času). V jejich pří­pa­dě to ale neva­dí. Pro poba­ve­ní ide­ál­ní, sym­pa­tic­ký sní­mek.

---

---